M T

. . I < <

lan H^H

ran fflfi

■ V. EU %■«-

9SK18Í

jQN^

Čfíl2?&

>.v kwh

1 * Tfltf

WC

1

H ImQS

■

' !(■' ' 1 .'

■ ■

3 ■

■ ■

' J, I

■

^

HH

MB ■

J

■HH

ÍM

MSI

■ . I

M

■ I

I . 'i-*al !-íN ' 'v .. Ha

■

' m

5' Bfl ■ 1 1 I ■

■ ■ ■ ■

■■■■■■i ■■■■■■■■■1 K-^.-V

NOVÝ KULT

azek v.

1902.

45, PRAHA-OLŠANY, 45

OBSAH SVAZKU PATEHO

ČLÁNKY

Apostata: Časové výkřiky 17

Antikrist: O dětech bez konfese • 35

Brutus : Konec aféry 3

Vlastenci a český sever 9

Terst a Barcelona 36

Barcelonská revoluce • 44, 50

Rusofilští reakcionáři 59

Tomáš Garlyle : Katechism prasat 75

Voltairina de Cleyre: Anarchism v literatuře 78, 81

V. Cerkesov : K evoluci státních socialistů 2

Viktor Dave: Michal Bakunin a Karel Marx 23, 29, 38, 47, 54, 62

Dr. Paul Eltsbacltcr: Anarchism a sociální revoluce v Barceloně 41

Anatole France: O zázraku 53

André Girard: O výchově 4

Emil Janvion: Čeho žádáme od vyučování 34

Petr Kropotkin : Moderní věda a anarchie 25

Kozonoh: Pohádka s tendencí 15

Karikatury 1 24

Petr Lavrov: Předmluva 66

Enrico Malatesta : Trochu teorie . . . . , 11

Marat: Úvahy o plánu vojenského komité 15

Spiknutí proti svobodě tisku 74

Miloš Marten: Mimo anarchii • 26

Stanislav K. Neumann: Mimo církve! 1, 13, 21, 27

Otevřený list p. J. S. Macharovi 33

Hýbe se náboženskou otázkou 49

První máj 57

Jean Pierre, časopis pro děti 61

Rodin v Praze 65

F. Domelu- Nieuwenhuis : Pohádka o krávách 45

Chirles Louis Philippe : Czolgosz 7

Nový život spisovatelský 76

Karel Protiva: Macharovy knihy feuilletonů 38

Elisée Reclus: Katedrály 4

Redakce: Platonické sympatie a nic dále? 73

Paul Robin: Malthus a novomalthusisté 57, 70, 85

Stepňak: Z knihy „Podzemní Rusko" • .... 68, 79

A. Skarvan: List . • 72

BÁSNĚ

Stána Cemper : Ve tmavé noci 54

Foltýn: Poslanecké svědomí 13

Fr. Gelner: Z tančírny 4

Na vysvětlenou 37

Ať žije sociální demokracie 52

Roman Hašek : Credo 35

Jiří Mahen: Vpád 26

Necudná 45

Nemodlenec: Píseň o umravnění 46

Jan Opolský: Barbora Ubryková 27

V kostýlku 61

Nevěsta 70

Fr. Šrámek: A. T 62

Před spaním 76

Dejte nám jednou zas veselé circenses 84

Karel Toman: Praeludium 81

Martin Věsnar : Kdyby tak bylo možno 21

Svato Zelenka: Krátká modlitbička v máii 88

Anarchistická literatura 8, 16, 24, 32, 40, 48, 64, 72

KRESBY A ORNAMENTACE

B. Bohuslav 13, 16; Ch. Doudelet 64; Fr. Gelner 24, 32; H. Christiansen 27; Jan

Lamann 2, 3, 4, 7, 8, 21, 35, 37, 75; J. Launay 57; G. Lemmen 43, 47, 48; Rou-

bille 8; Th. Steinlen 72; St. Wyspiaňski 52, 55.

OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

B. Bohuslav: Podobizna Jeana Gravea k čís. 1.

Edita Farmiloe: Naše děti „ 7.

Fr. Gelner: Radosti života „ 4.

Jan Lamann: Netopýři „ 2.

Symbolická kresba n 6.

Obálková kresba „ 8.

Kohout n 9.

Selwyn Image: Kresba „ 3.

Lev Sist: Podobizna Petra Kropotkina k čís. 11. a 12.

		t+AĚsm*»
f	{
	m	1 m ■ .:. . /.„r-
	\
1	díl	flkJ

3EaN*GRAVe*

1. LEDNA 1902

SVAZEK V. CISLO 1

Mimo církve!*)

V době, kdy se velmi mnoho antiklerikálního mluví, je třeba zjistiti důvody nepodzíratelné vlažnosti a netečnosti, jež se jeví u většiny pří- vrženců socialistického hnutí — jako celku se všemi směry — vzhledem k náboženské otázce a stanovisku, jež třeba zaujati k jednotlivým církvím. Pak chceme si uvědomiti, jaké jest tady jedině možné stanovisko volného socialistického člověka a jakým způsobem a jakými prostředky lze toto stanovisko propagovati.

Vždyť všichni bez rozdílu směrů cítíme, že jest se nám jinak než dosud ke klerikalismu chovati a proti klerikální armádě postaviti ar- mádu jinou, nejen stejně bojovnou, ale i pevnou, nekolísavou a nesmiřitelnou. Naše chování k církvi a církvím jest přece určeno také jejich chová- ním k nám a my jsme ti, kdož jsou od nich nejvíce nenáviděni a proklínáni a vydáváni nejen pekelným mukám — což nás bezpochyby velmi málo zajímá — ale i soudobým zákonům, vla- dařům a katům, jež si svatá inkvisice stále ještě živoucí vydržuje.

Opravdovou antiklerikální armádou nemůže býti žádná politická strana měšťácká a bohužel ani politická strana dělnická. Každá tato strana má svoji taktiku a žádná taktika některé sou- dobé politické strany nevylučuje možnost pod- řaditi sebe rozhodněji proklamovaný antikleri- kalism cílům, jež se jí zdají pro okamžik dů- ležitějšími Klerikalism je politická moc a všechny politické strany musí s touto mocí počítati a zkušenost učí, že se domnívají, že s ní musí také kompromisovati. Opravdová antiklerikální akce musí býti nezávislá od politických stran a není důvodu proti tomu, aby se vyvinula mezi stranami. Cekám námitku, že ta neb ona strana politická, kdyby provedla svůj program, zničila by klerikalism a na věky ho znemožnila. Avšak politická půda je strašné vratká, moc rychle se tu nabývá a rychle ztrácí, a neznám politi- cké strany ani měšťácké ani dělnické, která by měla tak pevné a hluboké kořeny, že by byla

*) Tato práce, původně přednáška pronesená ve spolku socialistické mládeže, jest článkem pro tisk upraveným a rozmnoženým o několik myšlének z brožury soudruhů Elisčea Recluse a Georga Guyona: Anarchie a církev.

vyloučena možnost, aby upadala nebo naopak rostouc vešla do stadia rozkladu v drobné frakce. To znamená však, že uskutečnění programu těchto stran je ne-li vyloučeno, tož aspoň od- dáleno do velmi mlhavé dálky. Za to klerikalism, jenž nespoléhá na velikou budoucnost, ohrožuje nás právě dnes a zítra, je stálou naší překážkou soudobou a nepřítelem právě proto velmi ne- bezpečným, že ví a cítí, že jest mu uchvaco- vati pokud možno nejvíce hned, stále a každo- denně. Jsou strany, které, kdyby uskutečnily svůj program, byly by jistě také naším nepří- telem, byly by nesmírnou tíhou na lidské vol- nosti. Jsou nám však dnes celkem nebezpečny zcela nepatrně, protože jejich program je zatím velmi málo uskutečnitelný. Klerikalism však na- opak uskutečňuje svůj program dnes, je bez budoucnosti, ale může jednati volně v přítom- nosti a volněji než kdokoli jiný.

Je nám tedy celkem lhostejno, ujišťuje-li nás ta neb ona strana, že klerikalism potře, jakmile uskuteční svůj program. Potřebujeme protiváhy klerikalismu hned a stále, nesmíme čekati na toho neb onoho všespasitele, nýbrž jest se nám snažiti spasit, pokud možno rychle jeden každý sama sebe a nasaditi vše, aby také potomstvo naše bylo předem osvobozeno hanebného jha.

Příčina oné vlažnosti ve skutcích — o slo- vech nemluvím — a netečnosti ke zlům, jež mezi námi páše na každém kroku klerikalism v zemi, v obci i v rodině, spočívá dnes, myslím, ve všeobecném úpadku socialistického ducha u nás. Rozhlédneme-li se po té době, která uplynula od chvíle, kdy po konci pokrokového hnutí, hlavně po hnutí tak zv. pokrokových soci- alistů nastalo přesnější rozlišení osob i názorů, seznáme, že sice lecos stalo se určitějším, že však opravdový volný socialistický duch mizel a s ním že odcházelo staré nadšení, stará chuť k boji a k práci i stará láska k socialistickým ideálům. Byla by to velmi smutná kapitola, kdybych sledoval zjev za zjevem, jeden smut- nější druhého, kdybych sledoval celý ten úpa- dek socialistického ducha u nás až do dneška, kdy na jedné straně jménem politiky slevuje se dokonale se všech podstatných požadavků soci- alismu a na straně druhé opět tonou ideje i lidé v ubohých osobních intrikách a sporech. Tehda za každou ránu padala rána, dnes padne nej-

\_,:o opatrnický úvodní článek. Tehda každá provokace byla obratem ztrestána a především použilo se každé příležitosti, aby se propago- valy myšlenky spravedlnosti a svobody. Snad se tehda lecos nedělo dosti vážně a prozřetelně, nicméně této vážnosti a prozřetelnosti mohli jsme nabýti léty. Zatím však dnes po letech píšeme sice lecos, nejednáme však pranic a, přiznejme si, že dnes česká veřejnost zná socialistu skoro jen potud, pokud je to konkurenční kandidát poslanectví kandidáta oficielního.

A s tímto všeobecným úpadkem stali jsme se přirozeně v praksi vlažnějšími, opatr- ničtčjšími a méně socialistickými i vzhledem k otázce náboženské, v našem poměru k církvím a klerikalismu.

*

(Příště dále)

Stanislav K, Neumann

K evoluci státních socialistů

V posledních čtyřech letech pozorujeme jisté rozdvojení ve všech národních organisacích stát- ních socialistů. Na jedné straně nalézáme lidi vyšlé z revolučního hnutí, buď z 1848., jako Liebknecht a jeho přátelé, buď z Komuny, jako Vaillant a Guesde, nebo konečně z revolučního hnutí ruského, jako Plechanov a slč. Zasuličova, proslulá revolucionářka z 1878. S druhé strany jsou to jejich včerejší žáci a kamarádi jako Bernstein a Vollmar v Německu, Jaurés, Jourdes a Viviani ve Francii a většina marxistů v Rusku.

Lidé první kategorie, kteří vycházejí z revo- lučního hnutí, zůstali více méně věrni požadav- kům socialistické a jakobínské demokracie a především zachovali si svůj bývalý revoluční a socialistický slovník. Pod vlivem však učení o socialistickém a reformačním státu přijali tak- tiku politické činnosti legální a parlamentární a strana, která se tvořila a rostla kolem nich, byla organisována dle principu centralisace a autority. Každá myšlenka federalistická a auto- nomistická byla přísně potírána.

Nechci vésti zde polemiku proii hodným li- dem, kteří poctivě věří, že lze dojíti k nějakému touženému rozřešení sociální otázky s taktikou legální a parlamentární v kapitalistickém a mili-

taristickém státě: chci jen prostě konstatovati fakta dobře známá každému socialistovi.

Od počátku tohoto hnutí legálního a parla- mentárního byli ti, kdož ji zaváděli, upozorňo- váni na to, že jejich taktika velmi brzo uloží jejich straně, aby činila kapitalistickému státu koncese a mesaliance s nepřátely všech poža- davků opravdu socialistických. A události ne- opomenuly potvrditi tato upozornění. Viděli jsme ty atheistické a revoluční socialisty, jak se na kongresu v Curychu usnášejí na přátel- ství s jezuity, vidíme je, Vollmara a jiné, kte- rak v Bavorsku jsou s klerikály ve formální alianci pro parlamentární volby, a kterak v Anglii některé frakce těchto státních socialistů »Fabia- novci« a Clarion prohlašují se za >imperia- listické« a podporují nečestnou, utlačující a otro- kářskou politiku historických zločinců Chamber- laina, Rhodesa a Milnera. V Rusku čteme jejich proklamace k dělníkům, v nichž doporučují zdržeti se všech revolučních manifestací ruské mládeže (1897.) a čteme v jejich propagačních brožurách, že lze kázati socialism, organisovati dělnické hnutí a nedotýkati se divokého abso- lutismu theo-byrokracie carismu . . .

Zmíněná fakta a mnohá jiná byla praktiko- vána po léta, aniž vyvolala nejmenší protestace se strany vůdců. Až teprve loni objevili staří revolucionáři až k jakému oportunismu až k ja- kému reakcionářskému obratu zavedla je jejich taktika. Objevila se jim dvě fakta velmi karak- teristická: v Německu Bernsteinova snaha vy- maniti se ze socialisticko-revoluční fraseologie a přijati jako principy vše to, co se po léta praktikovalo, a ve Francii utvoření se minister- stva Waldeck-Rousseau-Galliffet-Millerand.

Staří, všichni ti, kdož se považují za pravé strážce socialisticko-revoluční tradice s Lieb- knechtem, Bebelem, Kautským, Plechanovem a j. v čele počali potírati tento návrh, aby se po- ctivě prohlásila za princip strany každodenní praktika umírněnosti a oportunismu čistě po- litického. — > Hloupý člověče, « napsal úřední censor sírany Auer Bernsteinovi, »to se sice dělá, neříká se to však!« Ale zdá se, že Bern- stein vyjádřil než to, co se říkalo i dělo stejně v Německu jako v Rusku, ve Francii, v Itálii i jinde, neboť táže politická a zpátečnická evo- luce vyvíjí se u státních socialistů všech zemí a vzdor velmi živé polemice zdá se, že Bern- steinové, Vollmarové a reakcionáři nabývají půdy a získávají přívrženců.

Je třeba podotknouti, že s hlediska legální politiky, založené výhradně na volební agitaci, jscu reakcionáři mnohem důslednější ? Co má společného činnost revoluční s legalismem vzhle- dem ke kapitalistickému a militaristickému státu ř Co má společného komunism a kolektivism se soudobým mzdovým systémem, schváleným je- jich legální politikou ? Jistě není zde společného nic a reakcionáři mají pravdu řkouce: »Pro-

hlasme řečí dobře přizpůsobenou naší každo- denní praktice, prohlašme otevřeně, že jsme stranou klidných reform a nechme stranou všechny socialistické formule a revoluční frase- ologii.«

Ti ze státních socialistů, kteří se domnívají býti strážci » pravého vědeckého socialismu <, odlučují se od svých žáků a soudruhů Říkají, že přívrženci Bernsteina, Jaurěsa, Vivianiho a ostatních zrazují socialistické principy. Tito pak se brání dokazujíce parlamentární historií stát- ních socialistů, že jsou principům věrni.

Kdo má pravdu ? Myslím, že je tu nedoroz- umění: obě frakce dávno znetvořily socialism, dávno staly se politikáři, kteří připouštějí ně- kolik sociálních reform po způsobu lorda Shaftes- buryho, anglických radikálů, nebo radikálních socialistů francouzských. Cteme-li zprávy jejich >Generálního komitétu* se sídlem v Paříži, jenž nemá soupeře, vidíme zcela dobře, že obě frakce společně jsou stejně daleko socialismu a revo- luční činnosti.

V. Cerkesov

Konec Aféry

Slavnou záležitost, která tak dlouho udržovala v zdravém napjetí militarismem prolezlou Evropu, aféru Dreyfusovu, lze považovati za defini- tivně skončenou V nitru těch, kdož súčastnili se tohoto mohutného myšlenkového zápasu jen jako vhodné příležitosti k šíření revolučních idejí, skončila ovšem Aféra v okamžiku, kdy Alfred Dreyfus přijal milost z rukou vlády; vi- ditelný akt její zakončení však provedl sám ob- hájce Zolův, Dreyfusův a Reinachův, p. Fer- nand Labori, vzdav se nyní v procesu vdovy po plukovníku Henrym proti baronu Reinachovi obhajování bývalého svého klienta. P. Labori — tento vysoce pokrokový muž, jemuž lze vytýkati jen nedostatek logiky v jeho názoru na politi- ckou činnost, od něhož však všecky naše do- mácí t. zv. pokrokové strany a stranicky mohly by se přiučiti trochu obsažnějšímu a přesnějšímu pojímání slova » pokrokový* — vyřkl také ja- kési poslední slovo a sice v dlouhém, neoby-

čejně zajímavém článku >Zlo politické a strany < ve své » Grande Revue «. Píše:

»Dny remešské a přijetí milosti, to byly věci strašně rozhodující. Přijímaje milost ovšem Al- fred Dreyfus neuznal ani přímo ani nepřímo svou vinu. Z důvodů, jež posuzovati mi nepatří, dal přednost okamžité svobodě před hrdinským, nepřerušeným úsilím o svou soudní rehabilitaci. Ač má za své vysvobození děkovati jen sdru- žení lidí, kteří se pozdvihli v zájmu všeobecné spravedlnosti a sledovali především dílo sociál- ního pokroku čí spíše lidské obrany, měl přece k tomu právo soukromého člověku. Soukrom- ník může se povznésti nad spravedlnost lidí — a kdo by popíral, že Alfred Dreyfus byl dobře povolán, považovati ji za opovrženíhodnou ř — Může, jsa spokojen se soudem vlastního svě- domí, dáti přednost své svobodě před legální ctí, ať juž všeobecný zájem jest jakýkoli. Od té chvíle však chová se jako bytost neodvislá a isolovaná a nikoli jako člověk zaujatý lid- stvem a vědomý krásy sociální povinnosti, jedná jako prosté individuum, nikoli jako člen lidské kolektivity, solidární se svými bližními. Od téže chvíle, ať juž byla velikost jeho úlohy, jíž mohl hráti, jakákoli, nerepresentuje pranic*

Aféra je tedy u konce, Dodejme, proč byla našim francouzským přátelům něčím tak neza- pomenutelným. Krátce to vystihl nedávno sou- druh Charles Albert (Les Temps Nouveaux č. 20):

> Aféra Dreyfusova nebyla jen proslulou zále- žitostí, nýbrž i událostí sociální, jejíž účinky se budou pociťovati dlouho a ve velmi mnoha smě- rech. Mimo fakta všeobecného rázu, jako na př, nedůvěru k vojenské kastě, již pojali všichni poně- kud jasně vidoucí lidé, jako dále to okamžité za- pomenutí vedlejších zájmů vzhledem k cílům vzdálenějším a ušlechtilejším, a jako ten stejný záchvěv dobrými vůlemi, jež až dosud byly pří- liš navzájem od sebe vzdáleny, to plodné sblí- žení se mezi intelektuely a proletáři, lze cito- vati také mezi výsledky Aféry ty tak draho- cenné poloevoluce a popudy, jež učinili Zola, Duclaux, Pressensé, France a mnozí jiní, jichž pojmy v oboru sociálních věcí byly nepopira- telně rozšířeny tímto vírem . . .<■

>Je zřejmé, že Aféra v celé síle smyslu, jenž se dává tomuto slovu, byla jen specielním pří- padem, slavnou episodou věčného zápasu tem- ných a lživých mocností proti silám pravdy a světla. Případ Dreyfusův, zbaven tohoto významu byl by prostým soudním omylem podobným mnoha jiným. Domohl-li se tak rychle a tak přirozeně tohoto významu, stalo se tak násled- kem neobyčejně příznivých nkolností, které z něho učinily ideální typ případů, nejneočeká- vanější věcné poučení, jež zkušenost může vřa- diti v látku sociální filosofie.

» Aféra musela tedy stejně přirozeně zanik- nouti v den, kdy většina dreyfusistů nepřála si

juž, aby měla kdy Dreyfus, pádu, odmítl nedobrovolně neupozorňoval býti hrdinou, bolem, nebyl první z těch, agitaci.*

V

dále onen význam, a v ten den, octnuv se v proudu vlastního při- býti dobrovolně symbolem, jímž tak dlouho byl. Neboť nikdy jsme i dosti, že Dreyfus, dalek toho světlonošem a vznešeným sym- sám ani dreymsistou. A proto byl kdož ubili velikou dreyfusistskou

Brutus

Z tančírny

s?

v

z>

Katedrály

Klérus činí si nyní nárok, který by byl roz- marný, kdyby následkem stálého předkládání nebyl býval přijat jako čistá pravda velikou vět- šinou počestných lidí, kteří se spokojují se všemi hrubými nepravdami, jež se neustále slavně opakují. Činí nároky jako na své na architekty středověku, malíře i sochaře Renais- sance, všechny umělce, kteří žili pod vládou církve a kteří děkovali ostatně většinou právě za svého genia duchu neodvislosti ano i revolty. Dokud basiliky a katedrály byly veřejnými monu- mentálními stavbami, kde celičká obec města konala svá sezení stejně politická nebo sociální jako náboženská, kde řemeslnické cechy shro- mažďovaly se, aby hovořily o svých zájmech dokonce i proti kněžím a biskupům, děkovaly stavby, jež representovaly souhrn městského obyvatelstva, za svůj karakter krásy duševní jednotě, jež jim dala povstati. Celičká obec a především obec civilní stavěla ku své chloubě toto kolektivní dílo, jemuž věnovány byly všechny příjmy města po staletí. Nejsou-li nejkrásnější chrámy v Itálii, v Německu, v Belgii a ve Francii budovami měst, kde měšťané ustavili se v obce, republiky, svobodná města, jež spravovala své zájmy ve vší neodvislosti, stejně proti vladařům jako biskupům ? Když Jezuiti, stavše se konečně pány, stvořili svůj vlastní styl architektury bez účasti volných myslitelů, tu těžkopádné jejich stavby se vší pompou skroucenin, závitů a po- zlátka, svědčí dostatečně o stupni ohyzdnost^ jehož mohou dosíci tak zvaní umělci z kněžské kasty 1 Jako pobřežní korýši, kteří se chlubí krásnými vypůjčenými lasturami, osvojují si kněží zásluhu, že postavili krásné pomníky středo- věku, v nichž se vetřelecky usadili ; kdyby však jim bývala ponechána volnost, nebylo by jediné z těchto budov, kterou by nebyli ohavně zohy- zdili a zneuctili — — —

Elisée Reclus

Bláznění vjelo do párů

a v hudby potrhlou notu. Sál byl pln kouře a výparů, piva a lidského potu.

V kole jsem pobyl jen krátký čas. K tanci mi scházejí vlohy. Hrubci mi šlapali — sper je ďas — na rheumatické nohy.

Svou holku vzal jsem za ruku, vyved ji z divého ruchu. Šli jsme se nalokat v noční tmu trochy zdravého vzduchu.

A když jsme z hospody vyšli ven, k sobě jsem přitisk ji prudce. Dech náš přešel ve vášnivý sten, chvět se nám počaly ruce.

Vysokou zdí byl obehnán dům. — Přemilostivý bože, jakés to stvořil milencům tvrdé svatební lože!

Fr. Gelnei

O výchově

Výchova jest ze všech předmětů snad tím, o němž se nejvíce psalo; knihy, dílka, články jednající o výchově jdou do tisíců; a přece, ač její theorie byla v nich mnohokráte probrána a prohloubena, podléhá v praxi předsudkům nejzpátečnějším a nejzhoubnějším v tom smyslu, že zla, jež tyto plodí spočívají se svrchovaně důležitou tíhou na individuu a společnosti.

Tato anomálie, tento rozpor mezí theorií a její prováděním vysvětlí se velmi snadno uvá- žíme-li, že sebe větší dobrá vůle, ušlechtilost záměrů a vysoké hledisko rodičů vzhledem k vý- chovné methodě, které se drží, mají protiváhu u vychovatelů, již jsou v této věci soudci, a čá- stečně i v přirozeném egoismu, jejž jen výji- mečná vznešenost povahy byla by schopna umrtvi ti.

Nad to všechny dobré disposice rodičů k dě- tem jsou kaženy a mařeny předsudkem otcov- ské autority. Snahy, aby autorita byla zachrá- něna, aby » zachován byl rozdíl «, byť byly sebe jemnější a sebe ostražitější, vztyčují přece stále mezi otcem a dítětem hráz, kladou překážku vzájemné shodě a oboustranné výměně citů spo- čívajících na absolutní rovnosti a důvěře. Byť byla důvěrnost mezi dítětem a otcem sebe větší, kalí závoj respektu stále její čistotu.

Je tedy třeba provozovati dvojí vliv na duše nevyjasněné nebo zmatené, aby vymýtěny byly i city i předsudky, jež mohou u dítěte potlačiti vývoj vlastností, jež v mužném věku činí ho důstojná jména muž.

Jest snad odvážno mysliti na to, že radami odstraníme u rodičů egoistické pohnutky, jež podřaďují štěstí dítěte ukojeníjich vlastních snah. Jeť to u nich záležitostí osobní mravnosti, správ- ného a čistě individuelního uznání práv bližního. Toto zušlechtění individua, toto povznesení mo- rální úrovně je nerozdílně spjato se všeobecnou příznivější změnou sociálních podmínek.

Zatím co čekáme, až tato změna se uskuteční, jest povinností náš všech, kteří vidíme chyby a nebezpečí výchovy, jak se tato dnes pojímá, abychom na nebezpečí upozornili a propagovali s největší energií výsledek našich úvah a naší zkušenosti o lepší methodě výchovy. Chováme v srdcích velkolepý sociální ideál; hlavní pře- kážka jeho brzkého uskutečnění spočívá v ser- vilismu soudobých davů a jejich strachu před svobodou. Připravujme tedy pokolení statečné, svobodné, opovrhující každým jhem a každým vnějším vedením: toť krásná a plodná propa- ganda, o níž jest se nám pokusiti. Neboť vliv výchovy na přípravu budoucích generací jest velmi značný. V této době sevšeobecněné ni- čemnosti, mravního rozkladu a obecné plochosti jest jedním z nejúčinnějších prostředků k tomu, aby se lidstvo zvedlo z bahna, v němž živoří.

Učiti dítě, aby vedlo sebe samo, podporovati vývoj jeho iniciativy, nabádati ho, aby se po- vzbuzovalo jen vlastním svědomím, aby se vy- stříhalo mravních špinavostí, jako se zvyká na čistotu fysickou, aniž čekalo jiné odměny, než té neporovnatelné, jež spočívá v radosti z ne- poskvrněnosti vlastní duše; vštěpovati mu hlu- boký pocit jeho důstojnosti a neodvislosti, chrá- niti ho před hloupou nicotností pedantství, pro- dchnouti ho stejným respektem k nejmenšímu z jeho bližních, toť vytknutý cíl a ten je veliký!

Autorita je neschopna dosíci ho. Jak podivná to opravdu domněnka, domýšlíme lise, že učíme svo- bodě otroctvím! Otroctví a neodvislost, autorita a svoboda jsou výrazy odporující si, nespojitelné, navzájem se vylučující. Udržujeme dítě v stálém poručnictví, zvykáme ho, aby podrobovalo svou vůli naší, svou iniciativu našemu vedení a každý svůj skutek našemu souhlasu, není liž pravda, abychom později připravili mu kruté nesnáze,

až bude pak odkázáno na sebe sama ve víru sociálním a nebude moci spoléhati na naši podporu a opírati se než o vlastní úsudek. Pak bez pomoci ve své nezkušenosti zbloudí v laby- rintu omylů a truchlivých fantasmagorií. Po- staven před skutečnost, kterou bude moci zříti jen klamným prismem své obraznosti naší chy- bou znetvořené, nepozná ji opravdu a utratí marně svůj čas a své síly hledaje jí tam, kde jí není. Sny jeho dětství, tak dlouho námi potlačované budou míti konečně volný rozhled a jeho život teprve tehda počne. Bude mu však do víru strženému zápasiti, zápasiti neustále a bojovati, nebude li chtíti býti pohlcen. A tu bude míti dvojí povinnost: neboť nejen že mu bude se bíti s jeho četnými nepřáteli, jimiž buoe obklopen, jemu bude také potírati vlastní chiméry a mimo hlavní zápas ještě scelovati četné trhliny, jimiž všechna sklamání zakrvácí jeho srdce. Tož jakou zodpovědnost vzali jsme na sebe!

Nesčetná jsou nebezpečí autority. Poslušnost, odříkání se sebe, zcela dusící osobitost snižuje charakter. Nepozorovatelně a osudně nahrazuje autorita náklonnost strachem, úctu povolností, přirozený rozmach lichotnictvím a plochosti, upřímnost přetvářkou, poctivost lží. Dítě, nalé- zající v nás pána a mručivého a přísného do- hlížitele, bude dávati v naší přítomnosti pozor na své skutky, na svá slova a na své posuňky, změní, znetvoří, zfalšuje svou osobitost ve smyslu, jejž bude považovati za nám milý a jenž ho ochrání před trapnými napomenutími. To není ono, jež uvidíme a uslyšíme, nýbrž padělaná bytost, jež se utvářela dle naší vůle a dle po- chopení našeho rozmaru. V naší nepřítomnosti vrátí se k sobě, ale vynahradí si přetvářku, kte- rou si uložilo před našima očima. Jeho povaha stále marně potlačovaná vybuchne a uvolní svůj rozlet přemrštěně, však následkem násilí, jemuž jsme je podrobili. Tehdy ovoce, jehož neodvá- žilo se nedávno dotknouti bude se mu zdáti šťavnatým. Okusí ho a nemírně, neboť ani oka- mžik nebude se domnívati, že bychom mohli poznati jeho chybu.

Který zločinec myslí, že bude chycen ř Oct- nuvši se pak před námi a vyslýcháno neodváží . se přiznati se a zalže si, domnívajíc se, že se nikdy nedovíme pravdy. Lež plozena jest jen strachem před trestem.

A co jest odpornějšího než lež, tato zbabě- lost, toto zapření vlastních jeho skutků? Přece jsme to však my, již jsme ji vyvolali svou ne- šikovností a špatným pochopením své vlastní úlohy.

A pomalu odcizíme si své dítě: uznáme za dobré zdvojnásobovati vladařské rozkazy, čím jeho duše zůstane nám uzavřenější a všechny snahy naší autority rozšíří na konec jen zlo, jež jsme marně snažili se potlačiti a jež jsme sami zavinili.

6

Co činiti tedy ? . . .

Co činiti ř Jest beze vší pochyby domýšlivé chtíti předpisovati ten neb onen přesný systém výchovy. Souhrn vlastností, jež tvoří individua- litu, podléhá příliš mnoha různým vlivům a jeho vzhled mění se příliš, než aby bylo možno for- mulovati pevná pravidla methody, kterou třeba přijati. Vychovatel musí býti veden poznáním všech okolností, celého zvláštního karakteru dí- těte, jest mu počítati s jeho schopnostmi a jeho nechutěmi a měniti více nebo méně methodu dle výsledků, j^ž obdržel nebo jež obdržeti má. Nicméně, když je znám určující vliv prostředí na lidské skutky, dán jest sám sebou směr vše- obecného chování v tom, co se týče vývoje těch vlastností u dítěte, které odlišují vyššího člověka.

Nejdražší touhou každého volně myslícího člověka jest viděti později své dítky schopné žíti bez každého vnějšího vedení, bez každé autority, viděti je jednati jen dle vlastní vůle a chovati se jen dle vlastního úsudku zcela osví- ceného rozumem přímým, zdravým a vědomým své poctivosti.

Tak dobrý výsledek může býti dosažen jen absolutní svobodou ponechanou dítěti od nej- útlejšího věku. Dítě volné zvyká si mysliti, srovnávati, souditi a jednati samo sebou. Touto intelektuelní gymnastikou utužuje se jeho duch. Když se pak octne v stálém styku se skutečností, zná ji a bére přirozený prospěch z poučení, jež mu dávají věci kolem něho; jeho zkušenost roste poučeními, jichž poskytuje a tak pomalu úsudek jeho stává se správným.

S hlediska morálního má volnost stejně šťastný vliv. Neučíme-li ho konati dobro jako nezdů- vodněnou nutnost nebo jako rozkaz vyšlý od boha, jehož nevidí, snažíme-li se, aby si osvojilo zvyky morální čistoty, jako je učíme čistotě fysické, zvolí si dítě, postavené mezi dobro a zlo, dobro svým vlastním vkusem, od- porem proti zlu podobně, jako se bude chrániti kráčeti bahnem nebo poskvrniti se špínou. Při- tažlivost » zakázaného* ovoce bude mu neznáma, protože tato revolta proti cizímu nařízení ne- bude se mu zdáti schopnou opatřiti mu nějakou radost.

Morálka je zvyk, rutina, jež se vštěpuje. Chy- bí-li dítě, bude jeho trestem nepříjemnost, kterou z toho pocítí. Bylo by rozhodnou nešikovností hledati proň trest jiný. Dítě takto vychované ve zvyku mravní čistoty bude dostatečně potrestáno hořem, jež mu způsobí poskvrna jeho duše, jako mu bude stejně odporným trvati ve stavu ne- čistoty fysické. S naší strany postačí, upozor- níme-li je toliko na onu nepříjemnost a vysvět- líme-li mu přátelsky její příčinu. Jednajíce jinak vydali bychom se nebezpečí, že vznikne mezi naším dítětem a námi táže hráz, která bez pře- stání dělí pána od podřízeného.

Lze namítati, že systém absolutní svobody má také své nepřístojnosti: ponechá-li se dítěti péče o to, aby samo formulovalo svůj úsudek, může si následkem své nevědomosti špatně vykládati to, co vidí, činiti z toho klamné nebo neúplné důsledky a bude-li pak vycházeti ze souhrnu chybných principů, může poplésti úplně svého ducha.

Toť pravda; sledovali jsme však dosud jen negativní stránku naší úlohy. Má li se ponechati dítěti celá svoboda, nenásleduje z toho, že by naše působení naň nemělo býti žádné a že by- chom se ho úplně měli zdržeti.

Právě naopak! Bude nám snažiti se bez od- dechu v jeho duši potlačiti všechny zárodky omylů, jež tam objevíme, bude nám stále stře- žiti utváření se jeho idejí a rozvoj jeho citů. Vidíme-li je blouditi chybným směrem, místo abychom zahradili mu cestu, jako to činí většina otců, a nařídili mu obrátiti, místo abychom mu sami naznačili jeho omyl a přímým vlivem naň působili, snažme se seskupiti kol něho okol- nosti, jež dovedou je k tomu, že samo od sebe pozná svůj blud. Dítě má nevyčerpatelnou zvě- davost, žízeň znáti co a jak všeho, co vidí, což pomůže nám v naší snaze. Doveďme jen vždy a všude kořistiti z těchto jeho disposicí, aby- chom vyprovokovali u něho nepřímo intelektu- elní a mravní snahu, jež je povede k poznání pravého a dobrého. Tolo poznání bude mu tím dražší, že bude plodem jeho vlastního popudu, a bude se s tím větší tvrdošíjností snažiti za- chovati si jeho výhody a přizpůsobiti se jeho důsledkům.

Jednajíce takto necháme je volným; nepocítí, že naše mínění a naše vůle podřizují si jeho vůli, přispějeme v něm k vývoji ducha kontroly a iniciativy a později ku vzniku silné a neod- vislé inteligence.

Ze však musí býti ve výchově všechno přísně důsledné, bude nám předsevzíti si jednati stále tak, jak si budeme přáti, aby jednalo naše dítě. Dítě jest nadáno silným sklonem k nápodobení. Pozorujme je a poznáme v jeho pohybech, slo- vech, výrazech, v jeho způsobu bytí a jednání význačnou analogii se způsoby našimi.

Máme tedy v tom opět jeden nepřímý pro- středek vlivu, jenž prokáže nám drahocenné služby. V jisté míře bude nám lehko dík této sugesci příkladů přivykati nepozorovatelně své dítě, aby se chovalo důstojně a vystříhalo se nízkosti a přetvářky.

Konečně, všeobecně vzato, snažme se, aby dítě rostlo v prostředí příznivém rozkvětu jeho osobitosti, vývoji jeho intelektuelné neodvislosti, povznesení jeho mravní úrovně; varujme se všeho, co by mohlo znetvořiti, snížiti a zmenšiti jeho karakter; nepožadujme nikdy od něho po- slušnosti, doveďme však přivésti je k tomu, aby jednalo podle své chuti v souhlasu s naším přá- ním; zacházejme s ním vždy jako rovný s rov-

ným a udržujme mezi sebou a jím vzájemný respekt a úctu; pak, co se nás osobně týče, zařiďme své chování přesně v souhlasu se svým poučováním a nezapomínejme, že zvědavost dí- těte nás pozoruje a že hledí na nejmenší naši slabost; střežme se nejnepatrnější nespravedl- nosti, neboť nic není u dítěte tak živé jako duch spravedlnosti — a, dovedeme-li silou vy- trvalosti provésti tak obtížný program, bude, až naše dítě dosáhne mužného věku, velikost vý- sledku naší odměnou.

André Girard

Czolgosz

Každý viděl podobizny Czolgosze, vraha pre- sidenta Mac-Kinleye. Byl to dvaadvacetiletý mladík, bezvousý, s čelem přímým a jeho tvář uplatňovala dokonalý výraz mladistvosti. Hlavu nosil upřimně vztýčenu na způsob Emila Hen- ryho, avšak s prostotou, kterou lidé milovali. Jsou bytosti, z nichž vyzařuje sympatie dříve než promluví, a jimž svěřujeme své nejlepší juž proto, že kráčí a jednají dle své pravdy. Nechci zde psáti apotogii královraždy, ale chci v revui specielně literární vzpomenouti vrahů, nešťast- ných, jak říkají na Rusi, a mluviti o nich jako o každé jiné věci, bez hrůzy a jakobych mluvil o mladé dívce v zahradě růží. A hledaje ně- které z těch malých pravd, dle nichž soudíme člověka, chtěl bych vystříhati se bludu, býti chudasem, a neříkati soudruhům: »Pracovali jste celý den, naši páni béřou nám naše ra- dosti, a tento vás pomstil, « a chtěl bych také vystříhati se bludu býti bohatým, a neřeknouti: » Nenávist a nízkost vedly jeho ruku. Zabil krále, rušil mír společnosti, do povětří vyhodil ctnosti. « vm Nechápeme se vůbec. Rozeznává se > dělník*, »měšťák« a rozkládá se svět, jakoby sociální věda byla chemií, jejíž látky určují své kombi- nace. Každý poznal chudé; pronáším zde ně- kolik fakt a nepronáším závěru, protože se do- mnívám, že je závěr nemožný a že náleží lidem hrubým, aby odsuzovali, místo aby podávali vy- světlení. A namítá-li se nevím který sociální princip, jejž třeba hájiti, odvolávám se na lid

skou poctivost, na mnohost kombinací, jež vy- mykají se všem principům, a na shovívavost, jež má zploditi vždy pochopení silnější než bez- prostřední vášně.

V prostředí obskurních a unavených zřízenců jen toto jediné slovo bylo proneseno v den po požáru Dobročinného Bazaru: »Eh, což! Toť lepší, než kdyby se to bylo stalo v dílně. « A vzpomínám si na smrt synáčka guvernéra Francouzské Banky, jenž hraje si na schodech vlezl do klece zdvihadla, když toto sestupovalo, zavřel dvéře a byl rozmačkán. Někdo řekl: »Kdyby byl bydlel jako já v domě za činži 300 franků, nebylo by se mu báti nehod se zdvi- hadlem « Ostatně bohatí mají také své průpo- vědi, a jedna dáma, jejíž manžel měl 20.000 franků ročně, pravila jednoho dne o svém slu- hovi, jejž propouštěli: » Vydělal si 600 franků; toť dobré postavení, aspoň pro tyto lidi jme- nuje se to dobrým postavením. «.

Stává se často, že mladík poněkud příliš je- šitný má ve dvaceti letech nepatrnou mzdu, jí špatně a zůstává večer v najatém svém pokoji, protože chudí neodvažují se vyjíti. Vyšel z lido- vého prostředí, kde vzdělání zdá se míti jen ten účel, aby zaopatřilo funkce hodně vynášející a nyní proklíná svět, v němž duševní kultura není odměňována a chválí neštěstí bohatých jako trest boží. Když rozšíří ještě svou zášť, počne proklínati celou společnost, když doň vráží dobře oblečení chodci a chlad nádherných čtvrtí, a konečně nevzdělanost jeho soudruhů v práci vede ho k tomu, že odsuzuje celé lidstvo. Tu energický člověk jako Emil Henry hodí pumu kamkoli. Jiní proniknuti anarchistickou filosofií a méně bezprostředně prudcí zrají v tichu, uvě- domují si vyšší » povinnost«, rozvíjí svou my- šlenku a člověka si vyvolí. Nechci rozhodně odsuzovati anarchistickou filosofii, jasnou a krá- snou, prodchnutou láskou a bratrstvím a šířenou světci počínaje ševcem Jeanem Gravem až ku knížeti Petru Krapotkinovi. To by bylo nepěkné jednání, neboť ona obsahuje v sobě trochu veliké lidské naděje. Jsou mladí lidé tak čistí, že je- jich život je krystalem, jenž odráží jejich my- šlenky v celé prostosrdečnosti a jejichž gesta projevují se a žijí v pevném svazku s jich srdcem. Myslím, že Czolgosz byl jedním z těchto. Jeho zločin má jen dvě příčiny: inteligenci a chudobu.

Dále řeknu juž jen jedno: vzchopil se, od- soudil společnost v jednom z jejích symbolů, pak s naivností dítěte domníval se, že ji zlomí, když zlomí nejvyšší článek řetězu zla, a proto poznán byl jeho hlas. Bude moci kráčeti někdo mohutněji?

Vidíme toho výsledek. » Volná Amerika « má jiného presidenta a z toho, jenž byl dobrým srdcem, z člověka, jenž mohl kolem sebe krá- snou propagandou šířiti vědění, sílu a stateč- nost, nezbývá na lékařských stolech než mrtvola,

s

kterou hanobí ještě. Ale obraz, jejž si mnohý zachová, toť obraz mladého Czolgosze, jenž umřel tak prostě a řekl: » Zabil jsem presidenta Mac- Kinleye, protože nemiloval dělníků. «

Charles Louis Philippe

(L'Ermitage)

Anarchistická literatura

(stálá bibliografie nově vyšlých knih a brožur, propagujících snahy a směry nám blízké.

Souš cette rubrique nous publions une biblio-

graphie permanente des livres et des brochures

récemment parnes, sont 1'ésprit et les tendences

sont libertaires.

Touš les langues serout admises).

L' Almanach illustrée de la Revolution pour 1902. Principaux articles: L. Descaves: La Vieille — J. Grave: La Disciplině — A. Girard: Poupée de carton — P. K ro- po tkine: L'anarchie et la Science — H. Ley ret: La Magistra ture — Elisée Re- clus: L' Anarchisté etc.

Nombreux dessins signés: M. Luče, J. H é n a u 1 1, V. M u 1 1 er, C o m i n' A c h e, R o u- bille, Jossot etc.

Portraits de G. Bresci, F. Pelloutier. Couverture en conleurs par R o u b i 1 1 e. Adresse: L es Temps Nouveaux, Paris,. 140, rue Mouffetard. Prix . . . Fr. 0'30.

E. Malatesta: Un peudetheorie. Brochure. Bibliothěque des Temps Nouveaux. Bru- xelles, 51, rue des Eperouniers . . .OTO.

W. Tscherkesoff: Lés Précurseurs de 1'Int eratio nale (144 pages) Méme adres- se 1. —

J. Dejacques : LHuman isphére (192 pages) Méme adresse 1- —

W. C. Morrow: Le Prisonnier Brochure. Méme adresse O- 10

L. Combes: Un Précurseur anarchisté. Bro- chure. Méme adresse OTO

E. de la Boetie: La Ser vitu cle volon- taire. Brochure. Méme adresse . . . 0'25

A. Myrial : Pour 1 a v i e. Brochure. Méme adresse 050

André Girard: Anarchie. Brochure. Méme adresse 005

— — : LLducation pacifique. Adresse: »L'Education libertaire* Paris XII. 3. rue de Reuilly 010

Charles Albert: Aux anarchistes qui s'ignorent, Brochure. Les Temps Nouve- aux Bruxeiles 0 05

— . — : Guerre, Patři e et Caserne. Bro- chure. Couverture par Agar. Le.s Temps Nouveaux, Paris ..010

Reclus et Guyon: LAnarchie etTEglise. Couverture par Daumout. Méme adresse 010

P. Kropotkine: Lor g ani sáti o n děla vin- dicta appelée justice. Couverture de Hénouet. Méme adresse 0T0

H. Zisly: Rapport sur le Mouvement naturien. — Reflex i on sur le Na- turel et FArtificiel. Chez 1'auteur 14, rue Jean-Robert, Paris (Gratis)

H. Beylie et H. Zisly: La Conception libertaire naturienne. Méme adresse

(Gratis)

H. Zisly: Voyage au beau Pays de Na- turie. Méme adresse 0'30

Emile Bans : Ballades rouge s. Preface de Laurent Tailhade, Un dessin de Cou- turier. Chez l'auteur, 50., boul. de Latour- Maubourg, Paris 1 —

Manuel Devalděs: L'Education et la Li- ber té. Méme adresse T —

Lucien Descaves: La Colonne. Roman. Chez Stock, 27., rue Richelieu, Paris . 3 50

P. Kropotkine: L'Anarchia, la sua filo- s o fia, i 1 s u o i dea le. 32 pagine. »I1 Ris- veglio« Ginevra (Suizzera) 6, rue des Sa- voises Cent. 15

Eliseo Reclus: I prodotti della terra e dell' industria. Ibidem. . . . Cent. 10

Pietro Gori : L e basi morali dell' a n- archia. Remo Borzacchini, barbiere, Terni

(Ital a).

*

R. Mella : Lombroso y los anarquistas »E1 Productor<, Barcelona, Calle de Provenza

35, 2°, 2 Pesetas 0'50

: Del Amor 050

— — : Tactica socialista 025

A. Pellicer:C onferenciaspopulares 0-75 Felipe Cortiella : ElCantor de 1'Ideal 025

: El Plor de' 1'Auba T—

L. Bonafulla : Las h u e 1 g a s y la a u t o -

ridad 0-10

M. Bakounine: Dios y el Estado. . 075 Anselmo Lorenzo : El P r o 1 e ta r i a d o M i-

li taňte 3" —

Sebastián Suňé: Orientación Sociolo- gie a. 1 Tomo 1' —

P. Kropotkin: En Oprorers Ord, Anarkistens Forlag, Kristiania.

Majitel, vydavatel a redaktor Stanislav K. Neumann. — Dělnická knihtiskárna v Praze.

VSTAŇTE/BRATŘI/A POJĎMEŽ K MĚSTU SVĚTLA Z> V <? V V

NOVÝ KULT

15. LEDNA 1902

SV. V. CISLO 2

Vlastenci a český sever

Na nikoho snad v celém českém životě ne- nanášejí mladší naše žurnály, jako Rad kalní Listy, Samostatnost a nový Vyšehrad tolik čer- ných barev a tolik špíny jako na dělníka če- ského severu, především ovšem horníka českého severozápadu. Hlavní příčina spočívá v povrchní znalosti tohoto lidu i poměrů, v nichž žije. Stý- kali-li jste se častěji s dělnickým jádrem těchto krajin a vnikli-li jste na svých potulkách — nikoli ovšem potulkách zvědavého vetřelce, ný- brž přítele a soudruha — do intimního života těchto dělnických rodin a setkáte-li se pak s měšťáky severu, podivíte se, jakou spoustu báchorek často hrůzostrašných kolportují mezi sebou, podivíte se, jak málo znají dělnickou vět- šinu a jak nepřátelsky se k ní chovají.

Při první své návštěvě — bylo to v okolí Duchcova — jež na mně, třeba tělesně velmi znaveného, učinila nejlepší dojem, postihl jsem při návratu na jednom menším nádraží přítele básníka a byl jsem jím uveden na krátko do společnosti nádražních úředníků. Brzy došlo na horníky a já byl ihned ochotně poučován o je- jich surovosti, ano přímo lidožravosti, kterou ohrožují své větší i menší představené, takže tito nejsou si nikdy životem jisti. Nikdo ovšem nevěděl nic z vlastní zkušenosti, slyšeli to jen od inženýrů v hostincích. Ubozí inženýři! Čteme přece také měšťácké časopisy, a ty by jistě ne- opomenuly vylíčiti nejživějšími barvami každou sebe nepatrnější srážku horníka s představeným. A vzdor tomu jak zřídka čteme o něčem po- dobném! Jak zřídka o tom také slyšíme! Často, velmi často naslouchal jsem horníkům, nekoneč- ným vypravováním, a přece se mi nikdo ne- pochlubil s něčím podobným, ač znám jich dosti, kteří by mně to byli zcela jistě řekli. Vždyť by to nebylo ani nic podivného aniž mnohdy neoprávněného, kdyby některý uhlokop ztratil snad duševní rovnováhu a chopil někte- rého toho chlapíka za krk a přimáčkl trošíčku k černé zdi! Neděje se to však prostě. Není tento lid tak zuřivý, jak o něm slýcháme. Dů- věřivý k leckomu ovšem také není, neboť k tomu nemá nejmenšího důvodu. Povaha jeho je trochu melancholická a silně kontemplativní Uvědomělý horník českého severu je revoluční také nikoli temperamentern, nýbrž proto, že mnoho pře- mýšlí, že má mnoho trpkých zkušeností a od- vozuje z nich důsledky. Právě anarchistický severozápad hornický vzdal se u nás nejdříve

terroristických myšlének, kdežto anarchisté na severovýchodě neučinili tak většinou dodnes a jsou také nejhorším materiálem pro moderní hnutí anarchistické. Tedy výtka surovosti padá zpět na ty, kdož ji tak ochotně kolportují, a to jsou především němečtí i čeští důlní správci a inženýři.

Vytýkají-li českému dělnickému severozápadu Radikální Listy a Vyšehrad jeho nevlastenectví, vytýká mu Samostatnost především pijáctví a nemravnost. Výtku nevlastenectví a výtku ne- mravnosti nechci vyvraceti. Nic z obého mne v těch končinách neznepokojuje. Rozumím také jinak pojmům vlastenectví a mravnost. Vždyť právě » nevlastenectví « tohoto lidu mne s ním sblížilo. A co se týče »nemravnosti«, pokusím se vysvětliti, co jsem viděl.

Nebylo to nikdy nic ani přibližného schématu, jejž si zkonstruoval mravokárce Samostatnosti, nebylo to vůbec nikdy nic horšího a černějšího než lze viděti kdekoli po vlastech českých a bez- pochyby i jiných. Naopak. Podívejme se na náš venkov zemědělský, podívejme se mezi české sedláky a české maloměšťáky. Nehrám si nikdy na rozhořčeného moralistu a proto i tady upřímně přeju muzikou rozpálené chase ta neopatrná plo- zení v jasných nocích a přeju i maloměstským paničkám a slečinkám různá ta drobná cizolož- ství a méně cudná dostaveníčka. Co mne však tady naplňuje hnusem, to je ta tupost a spro- stota sedlácké existence, vyplněné ziskuchtivým politikařením a hazardními hrami a ta prázdnota a sobeckost maloměstských klepařů a pokrytců mužských i ženských. Půjdete často vesnicí k městu a městem k vesnici a nenajdete jediné čisté duše, svou statečnou a nezištnou prací šťastně se týčící nad obecnou poušť. A najdete jen kramáře, kuplíře, sobce, tupce, mizerný lid a ještě mizernější inteligenci.

Zcela jinak je tomu však na hornickém se- veru. Méšťácká inteligence ovšem nestojí za nic. Ani ti němečtí ani ti čeští vlastenci až i do těch menšinových bohů. Slyšel jsem na schůzích národních dělníků — kteří zde nejsou tím nej- horším živlem a kteří by se jistě zastali svých patronů — a viděl jsem sám jak ti menšinoví spasitelé měšťáčtí vyhlíží z blízka, nazí, svlečení s parádního šatstva úvodníkových tirád. Ale v hornictvu jsou lidé. V každé sebe nepatrnější vesnici a dělnické kolonii najdete kádr inteli- gentních dělníků. To jsou povahy tesané z nej- solidnějšího křemene, statečné, obětavé, s mravní silou a velikou sebekázní. Ti ovšem nedají se másti samozvanými vůdci, žijí samostatně život hlubší a niternější než jim ho mohou vsugero- vati političtí dryáčníci A kdyby tedy jejich pro- středí bylo sebe horší, nelze ho tak paušálně zatracovali, když takové povahy se v něm rodí, když jich tam neubývá, naopak počet jejich roste.

10

Ani prostředí samo není však špatné a jistě nezasluhuje toho, aby lidé mající sotva potuchy o bolestech hornické existence, konstruovali z ojedinělých případů nabubřelé schéma a se- všeobecnili ho pro celý kraj. Jistě se na severu hodně pije a neprozřetelně miluje. Ale jen im- potentní škaredohlíd může těmto lidem záviděti trochu té pohlavní radosti a jen naivní idea- lista — eufemisticky řečeno — může se domní- vati, že horník přestane píti, dokud bude tak jako dnes pracovati. Antialkoholism — tento nový druh moderního pokrytectví — nenajde mezi horníky nikdy ozvěny. V dolech a hutích nedá se prostě žízni odvyknouti. Normálně zdravý dělník tam píti musí. A je jisto, že voda požitá v témž kvantu jako se obyčejně piva požívá, měla by pro organism horší následky než ne- příliš silný alkohol. Nepopírám, že jsou výjimečné povahy které píti vůbec nemusí. Jest jich mezi horníky na severu hodně, a mnozí se přidržují vodoléčebné methody. Jaké účinky tato methoda na ně má, neměl jsem dosud příležitost pozoro- vati. Jsem ostatně nakloněn věřiti, že dobré, neboť právě jen výjimečné povahy se jí přidr- žují. Souditi však dle nich, že žádný horník píti nemusí, je stejně duchaplné, jako když pohlavní asketa chce svou perversi vnutiti statnému a zdravému světu. Aby pak z pití nestalo se pi- janství, tomu zabraňuje dostatečně uvědomění, jež přináší socialism a anarchism. Kam vnikl a kde našel opravdový ohlas, tam notorická ne- střídmo-t je výjimkou. — ■

Nejprve blahobyt, pak alkohol, pak »koštýři«, pak degenerace manželství, syfilis, bída fysická, bída mravní . .*) To je schéma neobyčejně po- hodlné a opatrné. Nadhodí se pak, že »práce učitelova ve škole je velmi těžká « atd. Kdo čteš, rozuměj! Celý takový článek neznamená nic jiného než toto: Horníci jsou mravně zka- žení, neposlouchají nás inteligenty, nemají smyslu pro naše reformy. Scciální jejich postavení je takové, že by mohli míti blahobyt, kdyby vše nepropili . . .

*) Jak povrchní a neopravdové znalosti má např. anonymní mravokárce Samostatnosti (»Něco ze života českých menšin na severu« v posledních číslech m. r.) o tom svědčí hned začátek jeho libovolně zkonstruo- vaného schématu. Vypráví tu něco o domcích se za- hrádkami, jež si mohou jednodivé rodiny ze svých úspor zakoupiti, a líčí věc tak, jakoby každý pilný dělník mohl tak učiniti, kdyby mzdu svou nepropíjel. To je opravdu objev pro mne zcela nový. Věděl jsem. že horníci jsou velmi zhusta vlastníky domků a drobných kusů polí někde na — Kladensku; že by se však podobné případy vyskytovaly i na se- veru v té míře, aby se o nich dalo mluviti jinak, než jako o případech zcela ojedinělých, o tom není nikomu nic známo. Možnost toho je také vy- loučena nepoměrnou drahotou stavebních pozemků (stejnou jako bytů a potravin, jichž ceny vzrůstají každou úlevou hornictvu poskytnutou, na př. zvýše- ním mzdy nebo zkrácením pracovní doby!), v čemž soukromé družstvo — nějaké se zde ustavilo — asi sotva zjedná nápravou citelnou.

V tom najdeme druhou hlavní příčinu vzniku škaredých článků o délnictvu severních menšin. Nejen nevědomost a neznalost, ale i měsťácká zaťvrzelost a nenávist diktuje tyto výlevy do- mněle povznesených mravokárců. Mozky naplněné středoškolskými rozumy a vychované v ubohé polovičatosti našich t. zv. pokrokových partají nemohou pochopiti zbla z existence v sociálním pekle, v němž se tísní horníci, tito nejhorší otroci kapitálu, a proto snášejí vytrvale špínu na jejich nepoddajná bedra. Dnes, kdy buržo- asie socialistická svorně s kapitalisty potírá každé revoluční hnutí, dnes, kdy se považuje za frási slovo » otrok kapitálu « — jakoby tito horníci na př. nebyli na tom snad ještě hůře než ti, kdož stavěli pyramidy pod důtkami Faraónů — dnes setká se ovšem s pochvalou toto tendenční štvaní proti délnictvu, toto snižování mravní úrovně dělníka za tím účelem, aby bez úhony vyšel sociální stav, jehož je obětí. — —

Tanou mi na mysli dva drobné obrázky z to- hoto » uzavřeného « území. Váží víc než pole- mika. První:

Měl jsem dopoledne přednášku v jednom hnízdě u Mostu. Odpoledne byla v těchže míst- nostech posvícenská zábava, hostinským pořá- daná. Byl jsem v hostinci na obědě, a v malé výčepní místnosti shromáždilo se u mně několik dělnických druhů, aby se mnou pohovořilo o ně- kterých našich záležitostech. Vedle byl taneční sál. Dříve ještě než přišli šumaři, zpozeroval jsem mladého přitloustlého občánka, plavovla- sého, růžolícího v domácích trepkách a úprav- ném šatě, kterak přebíhá z místnosti do míst- nosti, opravuje leccos v sále a září radostí. »To je zdejší učitel,* řekli mně horníci a to s de- spektem, jenž stál za úvahu.

Nechci štváti proti učitelstvu. Štval bych proti nejhorlivějším čtenářům tohoto listu, proti jeho nejochotnějším podporovatelům. Ale nepo- chybuii také, že tito budou tak rozumní, aby vyslechli pravdu. Já z deseti učitelů, s nimiž jsem se na severu setkal nebo jež jsem pozo- roval, jen jednoho jsem poznal jako inteligenta, jenž má aspoň trochu porozumění pro lid kolem sebe. Ostatní činili na mne dojem obyčejných pražských flamendrů, užívali pepického jargonu a nevšímali si ničeho z kulturního života našich horníků. Zní to pak velmi komicky, nanese-li se na dělníky spousta nejčernějších barev a do- dádi se: práce učitelova je velmi těžká... Roz- umíte mi ř

Jiný obrázek. Týče se »nemravnosti«. Jeden z nejstatečnějších soudruhů vypravoval mi o ži- votě české kolonie ve Vestfálsku. Žili tam volný pohlavní život se svými ženami. Také »degene- race manželství«! Pozoroval jsem ho však a jeho ženu při přednášce po jeho návratu do Čech. S otevřenými ústy a s planoucíma očima na- slouchali. Byli také z našich nejhorlivějších čte- nářů, z nejvytrvalejších odběratelů, z nejčinněj-

11

ších soudruhů a nejlepších přátel osobních. Co bylo na tomto vždycky vážném horníku a na jeho modrooké snědé ženě nemravného ř A jiní horníci říkali o něm: nemá předsudků.

Kdo chce kamenem hoditi, důvod najde si vždycky. Zvláště je-li dobře prolezlý mravními zásadami křesťanské buržoasie. My však, kteří jich nemáme, vidíme na štěstí jasněji než ti, kdož nazírají s předsudkem. A tak já vidél na severu i šťastná manželstva láskyplná a, chcete-li, » čistá «, i domácnosti rozkvašené, v nichž ne- bylo však ani >koštýřů« ani alkoholu, nýbrž jen vyzáblá, nevrla bída. Také nemusí každá domácnost s »koštýři« býti nutně mravně zvrhlá. Někde se tito neodváží dotknouti se své hosti telky; jinde je to opět starý horník, jemuž je to od srdce jedno, jak se mladí baví. Nepro- jevuje se přece pohlavní egoism všade stejně, a nepřichází s každým »koštýřem« syfilis . . .

Bylo by zbytečno déle prodlévati u té zlé žurnalistické sliny. Ukazuje-li Samostatnost ještě na spor národních s mezinárodními — jehož následky zveličuje docela zbytečně — nuže, toť svár roznícený českým měšťákem. Ten však ne- potrvá: většina národního délnictva aspoň na severu poznala juž, co má k očekávání od bur- žoasie jak české tak německé. Nebýti nesnášen- livosti sociálně demokratické, český sever hor- nický mohl by býti především, co se jeho samo- statnosti, mravní neodvislosti týče, vzorem všemu dělnictvu. Není ovšem materiálem pro tuhou organisaci stavovskou. To mu dnes ubližuje v očích socialistických potentátů. Blud o samo- spasitelnosti těchto organisaci autoritářsky zalo- žených přejde však velmi brzo.

České menšiny na severozápadě odolávají jen proto, že socialism a anarchism zabraňuje vlivu českých měšťáků. A také proto, že uvědomělý dělník není tak prodajný jako měšťák. Nejsem přítelem třídního nazírání; tady však, kde bur- žoasie česká stejně jako německá je zarytým nepřítelem délnictva hlavně proto, že toto děl- nictvo je uvědomělé a nevězí v její područí, tedy je nutno se všech sil podporovati třídní vědomí délnictva. Neboť nezapomínejme, že ta- kový uvědomělý a nesmiřitelný dělník je jedním z nejstatečnějších predbojovníků anarchismu, a že je dojud nejdůležitější basí českého anarchi- stického hnutí.

Brutus

s?

z> s?

Trochu theorie

Revolta kvasí všude; tady je výrazem ideje, tam výsledkem potřeby; nejčastěji konsekvencí promísení potřeb a idejí, jež se navzájem oplod- ňují a sesilují. Vztahuje se k příčinám zla nebo

bije stranou, je vědomá nebo instinktivní, je lidská nebo brutální, velikomyslná nebo přísně egoistická, roste však a šíří se stále.

Toť jsou dějiny, jež kráčí: zbytečno zdržovati se nářkem nad cestami, jež si volí, protože tyto cesty vedeny byly celou všeobecnou evolucí.

Dějiny však tvořeny jsou lidmi; a že nechceme zůstati indiferentními a trpnými diváky historické tragedie, že chceme ze všech sil přispívati k určení dějů, jež se nám zdají příznivými naší věci, je nám třeba kriteria, jež nás povede k oceňování skutků, jež se rodí, a především k tomu, že si zvolíme místo, jež chceme v boji zaujímati.

Účel posvěcuje prostředky. Mnoho se uvažo- valo o této zásadě. Ve skutečnosti je všeobec- ným vodítkem chování se.

Mohlo by se lépe říci: Každý účel připouští svůj prostředek. Morálku třeba hledati v cíli, prostředek je nevyhnutelně dán.

Je-li dán cíl, jejž si béřeme za svůj vlastní vůlí nebo nutností, jest velikým problémem ži- vota najíti prostředek, jenž dle okolností vede nejjistěji a nejhospodárněji ke kýženému cíli. Od způsobu, jímž tento problém rozřešíme, zá- visí, pokud to může záviseti od lidské vůle, do- jde-li či nedojde-li člověk nebo strana svého cíle, poslouží-li své věci nebo nevolky prospěje věci nepřátelské. Celým tajemstvím velikých lidí a velikých stran, již zanechali svou stopu v dě- jinách, jest, že našli dobrý prostředek.

Cílem jesuitů jest pro mystiky sláva boží, pro ostatní moc Tovaryšstva. Jest jim tedy sna- žiti se ohlupovat davy, terorisovati je, podma- ňovati je. Cílem jakobínů a všech stran autori- tářských, jež se domnívají býti v držení abso- lutní pravdy, jest vštěpovati davu profánních své ideje. Jest se jim tedy snažiti zmocniti se vlády, podmaniti si davy a napjati lidstvo na skřipec svých pojetí.

Jinak je tomu, co se nás týče: náš cíl je značně odlišný, musí tedy i naše prostředky býti značně odlišnými.

Nebojujeme, abychom se dostali na místo dnešních vykořisťovatelů a utlačovatelů, a ne- bojujeme také pro triumf nějaké abstrakce. Ne- jsme jako onen vlašský patriot, jenž pravil: »Co na tom, když všichni Vlachové zahynou hlady, jen když Itálie jest velikou a slavnou !« Ani jako onen soudruh, jenž tvrdil, že by mu bylo lho- stejno pobíti tři čtvrtiny lidí, jen když by lid- stvo bylo volné a šťastné.

Chceme štěstí lidí, všech lidí bez výjimky. Chceme, aby každá lidská bytost mohla se vy- víjeti a žíti, pokud možno nejšťastněji, a věříme, že tato svoboda a toto štěstí nemůže býti dáno lidem jedním člověkem nebo jednou stranou, nýbrž že všichni lidé musí sami objeviti jejich podmínky a vydobýti si jich. Myslíme, že jen nejúplnější používání principu solidarity může odstraniti bratrovražedný boj, utlačení a vyko řisťování, a že solidarita může býti jen výsled-

12

kem volné dohody, spontánní a chtěné harmo- nisace zájmů.

Nás vše, co se snaží odstraniti hospodářský a politický útisk, vše, co slouží k pozdvižení mravní a intelektuelní úrovně lidí, co probouzí vědomí jich práv a jich sil a vede je k tomu, aby své věci vyřizovali si sami, vše, co pro- bouzí nenávist k útisku a lásku mezi lidmi, při- bližuje nás k našemu cíli a je následkem toho dobré — ovšem jen jako předmět kvantitativní kalkulace, abychom s danými silami obdrželi maximum užitečného účinku A naopak, je špatné, protože v rozporu s naším cílem vše, co smě- řuje k zachování soudobého stavu, vše, co se snaží obětovati člověka proti jeho vůli pro triumf nějakého principu.

Chceme triumfu svobody a lásky.

Zříkáme se však proto užiti prostředků zná- silňujících ? Jistě nikoli. Naše prostředky jsou ty, jež okolnosti nám dovolují a ukládají.

Nechtěli bychom jistě nikomu ani vlasu zkři- viti; chtěli bychom usušiti všechny slzy a ne- dáti prolévati žádných. Jest nám však zápasiti ve světě takovém, ja'vý jest, nechceme-li zůstati neplodnými snílky.

Věříme pevně, že přijde, den, kdy bude možno činiti dobro lidem a nečiniti zla ani sobě ani jiným. Dnes je to nemožno. I nejčistší a nej- sladší mučedník, jenž by se nechal vléci na po- praviště pro triumf dobra, bez odporu, blaho- řeče svým pronásledovatelům jako Kristus le- gendy, i ten ještě působil by zlo. Nehledě ke zlu, jež by působil sobě, což také něco znamená, zavinil by hořké slzy prolévané od těch, kdož jej milují.

Jedná se tedy stále o to, ve všech skutcích života voliti si nejméně zla, snažiti se činiti nej- méně zla za největší množství možného dobra.

Lidstvo vleče se těžce pod tíhou politického i hospodářského útisku; je ohlupováno, degene- rováno, vraždéno (a nikoli vždy pomalu) bídou, otroctvím, nevědomostí a jejich výslednicemi.

Existují mccné organisace vojenské a poli- cejní, aby obhajovaly tento stav věcí, a ty od- povídají vězením, pooravištém a vraždéním na každou vážnou snahu po změně. Není mírumi- lovných prostředků k východu z této situace, neboť fysická síla vyvolává zase síla fysickou, násilí vyvolává násilný převrat.

A kdyby i takový převrat zplodil sebe více běd a utrpení, stokráte tolik, než ho zploditi může, byl by stále ještě požehnáním vzhledem k tomu, co se trpí dnes.

Víme, že v jediné velké bitvě zabije se více lidí než v nejkrvavější revoluci; víme, že miliony dětí zahynou v nejútlejším veku každoročně ne- dostatkem péče; víme, že miliony proletářů umí- rají předčasně zlem bídy; známe rachitický život, jejž bez radosti a bez naděje vede nesmírná většina lidí; víme, že i nejbohatší a nejmocnější jsou mnohem méně šťastni, než by mohli býti

ve společnosti rovných, a víme, že tento stav trvá juž od nepamětných dob. Trval by neko- nečně bez převratu, kdežto jediný převrat, jenž by se rozhodně vrhl na příčiny zla, mohl by na vždy zavésti lidstvo na cestu k štěstí.

Ať tedy přijde; každý zmeškaný den znamená nesmírný počet utrpení uložených lidem. Jest nám tedy pracovati, aby přišel brzo a aby byl takový, že by znamenal konec všemu útisku a všemu vykořisťování.

Z lásky k lidem jsme revolucionáři: není naší chybou, že dějiny nás přinutily k této bolestné nutnosti.

Tedy pro nás anarchisty nebo aspoň (ježto na konec slova jsou jen konvence) pro ty z an- archistů, kdož vidí věci tak, jako my, jest každý akt propagandy nebo realisace, slovem nebo skutkem, individuelní nebo kolektivní dobrý, slouží-li k tomu, aby přiblížil a usnadnil převrat, aby mu pojistil vědomou účast davů a dal mu karakter všeobecného osvobození, bez něhož sice mohli bychom míti převrat, nikoli však převrat, jakého si přejeme A právě v době převratu jest třeba míti na zřeteli princip nejhospodárnějšího prostředku, neboť zde platí se lidskými životy.

Známe dosti ohavné podmínky hmotné i mo- rální, v nichž se nalézá proletariat, než abychom si nedovedli vysvětliti činy nenávisti, pomsty ano i ukrutnosti, jež budou moci vzniknouti. Chápeme, že jsou utlačovaní, s nimiž méšťáci nakiádají stále s nejohavnější tvrdostí a kteří vidí, že vše jest dovoleno nejsilnějšímu, že tito jednoho krásného dne, až se uvidí na okamžik býti nejsilnějšími, řeknou si: Jednejme také jako měšťáci. Chápeme, že se může státi, že v ho- rečce bitvy povahy původně velikomyslné, jinak však nepřipravené dlouhou mravní gymnastikou, velmi obtížnou za soudobých podmínek, ztratí se zřetele cíl, jehož mají dosíci, chopí se násilí, jako samoúčelnosti a dají se zavléci v divošská šílenství. Ale jiná věc je chápati a odpouštěti a jiná požadovati Tohle nejsou činy, jež můžeme přijímati, povzbuzovati, následovati. Jest nám býti odhodlanými a energickými, jest se nám však snažiti, abychom nikdy nepřekročili meze, vykázané nutností. Jest nám jednati jako chirur- govi, jenž odejímá, když je třeba, vystříhá se však působiti zbytečné bolesti; jedním slovem, musíme býti prodchnuti pocitem lásky k lidem, ke všem lidem.

Tento pocit lásky měl by býti morálním zá- kladem, duší našeho programu: zdá se nám, že jen tehdy, budeme-li revoluci pojímati jako ve- liké lidské jubileum, jako osvobození a sbratření všech lidí, ať patří ke kterékoli třídě neb straně, budeme moci uskutečniti svůj ideál.

Brutální revolta vznikne jistě a bude moci i posloužiti jako mohutný vzmach, jímž otřesen bude soudobý systém; nenajde-li však protiváhy v revolucionářích, kteří jednají pro ideál, pozře sebe samu.

13

Zášť neplodí lásky; záštím neobnoví se svět. A revoluce záští buď se ztroskotá úplně nebo povede jen k novému útisku, jenž by se mohl jmenovati také anarchistickým, jako se soudobé třídy vládnoucí nazývají liberálními, jenž by však proto nebyl o nic méně útiskem a zajisté měl by tytéž následky, jako každý jiný útisk.

Enrico Malatesta

<v <v <v

Poslanecké svědomí

Kuplet Nikdo ti neřek, že jsi hňup, jakž bys to mohl vědět ř Tož z parlamentu neustnp, dokavad můžeš sedět. A doufej vždycky v boží moc, reservuj zadní dvířka — dojde-li k čemu: dobrou noc,

na shledanou

do zítřka!

Nikdo ti neřek: zloději!

Neříkej si to taky.

Upřímnost škodí, nedbej jí,

jeť ten svět všelijaký.

Kdo kradl, ten měl vždycky moc,

peníze trůny zvrací.

Až bude dost, dáš dobrou noc,

na shledanou,

hlupáci!

Nikdo ti neřek: šejdíři,

jen jednou to kdes psali —

leč s čím se člověk nesmíří,

když má své ideály?

Věř ideálům, ne však moc,

špatně se při nich žije.

Hlouposti mládí — dobrou noc,

na shledanou,

adié!

Kdo může říci z lidí všech,

že nemáš právo jásat:

Hrrr, vari Němci; já jsem Čech,

postrach uherských prasat!

Jinak jsem slušný, tichý Protz,

jakých je u nás zhusta.

Líbám vám šosy — dobrou noc,

na shledanou,

má úcta!

Foltýn

Mimo církve!

(Pokračování) Stále se nám říká, že jest třeba, aby bylo lze pokračovati ve smyslu naší emancipace z ho- spodářského vykořisťování i duševního otroctví, vydobýti si lepších a pokrokovějších zákonů. A přece máme zákony, jichž kdybychom do důsledků využili všichni, kdož se nazýváme soci- alisty nebo anarchisty, mohli bychom pokročiti k takovému stupni, k němuž celá dlouhá léta nejlepšího sněmování nás nedovedou. Pomýšlím tu na tak zv. zákony interkonfesionelní. Mají tyto zákony ovšem v sobě ještě mnoho zasta- ralého, jisto je však, že většina našich sociali- stických revolucionářů chová se tak, jako by tyto zákony vůbec neexistovaly. Zhoršují tíir. ovšem jen postavení těch, kdož jich chtějí plně využiti. Jednotlivcům mohou ovšem politické a církevní úřady činiti snáze překážky, než by se to mohlo díti stům, tisícům, desetitisícům uvě- domělých občanů, kteří by se přece mohli a měli najíti v našem socialistickém světě, přede- vším ovšem v t. zv. organisovaném dělnictvu. Či snad jsou dělnické organisace jen k tomu, aby pos-tavily v daný čas určitý počet voličů nebo odváděly určitý obnos daní straně a ni- koli k tomu, aby byly prvními řadami revoluční armády v boji za ideová a morální osvobození ř Zdá se mi, že jest tomu opravdu tak, neboť právě socialistické dělnictvo chová se k inter- konfesionelním zákonům mnohem netečněji, než inteligence, ano i než inteligence nesocialistická. A přece nelze popříti, že inteligentu jest pře- konati mnohdy více překážek, že ho lze ohro- ziti mnohem více než dělníka, jenž ve většině případů ani nemá vážnějších překážek v této věci.

Jaké nepochopení podstaty klerikálního ne- bezpečí a při tom jaké obdivuhodné pochopení všech soudruhů nedbalých, opatrnických a zišt- ných panuje mezi socialisty, o tom svědčí ta okolnost, že největší strana socialistická nalezla mezi svými přívrženci většinu pro to, aby ve svůj program mohla pojati heslo > náboženství jest soukromou věcí. « Neváhám prohlásiti, že tímto heslem zasadila velikou ránu nikoli ovšem antiklerikálnímu psaní a řečnéní, ale za to oprav- dové praktické antiklerikální činnosti.

•o

Heslem » náboženství jest soukromou věcí* posvěcuje se dle mého názoru přímo pohodlnost, opatrnickost, vlažnost, netečnost a i zištnost, samé to vlastnosti, jichž v boji proti klerika- [ismu nejméně lze potřebovati. Příklady, kterak nejhorší nesocialistické skutky byly a jsou tímto heslem omlouvány, nalézáte jistě každodenně kolem sebe v životě a nedávný křiklavý případ Jauresův. svědčí o tom, kterak opatrnické heslo

14

to dovedlo se rychle vžíti i mezi těmi, kdož se považují a jsou jistě považováni za socialisty dokonalé.

Kdybych věřil, že staré nadšení a stará zmu- žilost ještě nevymizely ze socialistických řad, předložil bych každému socialistovi následující otázky: Dovoluje ti socialistický duch, jímž máš býti prodchnut a jenž má býti první a hlavní direktivou všeho tvého myšlení a všech tvých skutků, dovoluje ti především, abys lhal o sobě samém tehdy, když víš, že této tvé lži může býti použito proti tobě ? A ty lžeš, prohlašuješ-li, že jsi, čím v srdci svém nejsi, musíš-li udávati, že jsi členem té neb oné církve, a nevěříš-li té církvi a nekonáš-li povinností, jichž ti ukládá. Dovoluje ti socialistický tvůj duch vstoupiti v manželství se ženou, jejíž smýšlení vedeno je tím, co ten neb onen kněz káže a co přirozeně musí býti a je v pravém opaku k tomu, co jest smýšlením tvým ? Dovoluje ti socialistický tvůj duch, abys dal děti své vychovati v duchu ná- boženství a učiti je dogmatům náboženství, jež považuješ nejen za falešné, nýbrž i za nebez- pečné svým vlastním idejím, ano možná i za pramen všeho sociálního i morálního zla? A ještě bych mu předložil jinou otázku. Dovoluje ti socialistický tvůj duch, abys za jakékoli výhody znovu vstoupil do církve, které nevěříš a z které jsi juž jednou vystoupil ? Dovoluje ti, abys tak učinil k vůli ženě, pro peníze anebo ze strachu před výhrůžkami?

Vím, že, kdyby tázaný byl tím starým, do- brým socialistou, odpověděl by rozhodným — ne, nedovoluje — a ještě by se na mne udi- veně podíval, že se mohu domnívati, že ve vě- cech tak samozřejmých mohl by kolísati. Ale vím také, že socialista dnešní ve většině případů pokrčil by rameny a odvrátil se ode mne zase s jiným údivem, s pohrdlivým údivem, neboť, kdyžtě náboženství je soukromou věcí, může si přece jednati, jak je mu to nejpohodl- nější, může lháti, může choditi se ženou do kostela; může s dětmi modliti se otčenáš a může vystupovati a vstupovati z církve do církve dle toho, mnoho-li právě profituje. Tak daleko jsme juž dnes a máme dobrou naději, že za pár let budeme ještě dále, budeme tam, kde jsou juž dávno naši mladočeští husité, budeme hřímati proti klerikalismu, budeme s ním však dle po- třeby uzavírati kompromis a naše maírony bu- dou se scházeti ve spolcích katolických žen.

Je třeba nyní, abychom se podívali na zuby té příšeře, která se u nás zahnízdila a do hesla » náboženství je soukromou věcí« se vtělila. Jest nám pak především dobře vymeziti pro svou potřebu pojem náboženství, aby nebyl snad sto- tožňován s něčím vedle stojícím, s různými totiž t. zv. idealistickými názory. Je jistě možno na- zvati náboženstvím pantheism mnoha básníků,

nebo nesčetné jiné formy, jimiž jednotliví filo- sofové a básníci obláčeli dosud lidskému duchu neproniknutelná tajemství stvoření. A dokonce v širokém slova smyslu nazván byl náboženstvím i anarchism, protože se zdál býti příliš ideali- stický jednomu z našich zarytých materialistů. Ale filosofové a básníci pronášeli jen své krásné sny, nikoli však tvrdá, neomylná a nesnášenlivá dogmata. Nepochybuji o tom, že ti, kdož přijali za své heslo »náboženství jest soukromou věcí*, měli přichystaný jako výmluvu tento širší pojem slova náboženství. Ale pravím výslovně: jen jako výmluvu! neboť nechci je považovati za tak slepé, aby byli neviděli zásadního rozdílu mezi různými systémy filosofickými a básnickými, více méně idealistickými a náboženstvími dog- matickými. Filosof i básník vyplňují si prostě prázdno, jež jest nad našimi hlavami a jež do- sud věda vyplniti nemůže a také ani nechce Nejlepší část jejich bytosti rozpíná tu svá křídla, a jistě žádného z nich nenapadá, aby svůj sen vyhranil v dogmata a těmito dogmaty jako ná- hrobním kamenem chtěl pohřbíti svobodu lid- ského ducha. Systémy filosofů a sny básníků jsou naopak přímými projevy lidského ducha svobodného, dokazují, do jaké výše může se svobodný lidský duch povznésti a všecky ty systémy a sny, i kdyby si sebe více odporovaly, stojí ve skutečnosti vedle sebe a nikoli proti sobě podobně jako objevy vědecké, jež také někdy zdánlivě sobě čelí, ve skutečnosti však navzájem se doplňují, což ovšem nejlépe vidí vždy oko budoucnosti. Proto nelze nikterak pro- jevy filosofů a básníků přiřaďovati k nábožen- stvím dogmatickým a to tím méně, ježto z to- hoto přiřadění, po případě zaměňování hrozí nebezpečí, že zatemněna bude pravá podstata náboženství dogmatických. A to, myslím, se juž stalo. Počítáme náboženství dogmatické za projev, jejž třeba stejné ceniti a stejné respektovati, jako některý systém filosofický nebo některou nauku sociologickou. Ano, jdeme ještě dále. Považujeme dogmatické náboženství za něco, co má tu výsadu, že neodporuje na př. ani pev- nému programu socialistickému. Pravíme-li, že náboženství je soukromou věcí, říkáme tím v konkrétním případě na př. toto: *dogmata katolického náboženství neodporují programu sociálně demokratické strany.* Nic jiného přece nemůže tato věta, myslíme-li o ní logicky, zna- menati. Vím sice, že ti, kdož ji do programu dali, tak logicky o ní nemysleli a že potřebo- vali prostě jistý druh zástěry pro skutky, které sami nepovažovali za dosti socialistické. Chce- me-li však dosíci nápravy, a uznáváme-li, že je svrchovaně třeba, aby lid ve věcech dogmati- ckých náboženství a jejich církví nebyl klamán, musíme se stejnou poctivostí takové heslo kri- tisovati, jako kritisujeme každý jiný článek něja- kého programu.

15

Dogmatické náboženství není a nemůže býti věcí soukromou. Každé dogmatické náboženství osvojuje si právo jediné spasitelnosti, považuje se za jedině pravé a pokládá všechna nábožen- ství ostatní a všechny programy a všechny svě- tové názory, jež nespočívají přímo na základě jeho dogmat, za bludné a jako bludné je po- tírá. Každé dogmatické náboženství je nesná- šenlivé a projevuje tuto svou nesnášenlivost také za všech okolností. Někdy ovšem formou vy- zývavější, jako to činí katolicism, někdy formou zdánlivě liberálnější a jemnější, jako na př. pro- te-tantství. Také nesmíme zapomínati, že dogmata každého náboženství tvoří pevný a nerozborný celek, že nelze si z nich jedno vybrati a ostatní odhoditi nebo naopak všechna přijati a zříci se jen jednoho. Tím je dáno, že žádné dogmatické náboženství nedá se nikterak přimísiti k jakému- koli programu nebo směru nebo světovému ná- zoru, jenž nespočívá přímo na základech jeho dogmat. Jinvmi slovy: nemohu být zároveň soci- álním demokratem a katolíkem (předpokládaje ovšem, že obé chci poctivě žíti), nemohu být zároveň anarchistou a členem kterékoli křesťan- ské církve.

Stanislav K. Neicmann

(Příště dále)

V <\? <v

Úvahy o plánu vojenského komité

Byla to jistě nejšťastnější událost, jež dala občanům do rukou zbraně, aby opět dosáhli své svobody; nesmíme se však klamati: největ- ším neštěstím by bylo, kdyby jich nemohli od- ložiti, a nikdy nebylo směšnějšího projektu, než je ten, celý národ přinutiti, aby se stal národem vojáků.

Jakže! Každý Francouz bez rozdílu byl by nucen obětovati čtyři léta svého života jako oprávněný tribut, jímž jest povinen Státu. Jaká by to byla nenapravitelná chyba! Což tento ztracený čas, věnovaný zbraním, nenáleží země- dělství, rukodílům, obchodu, uměním, vědám! Jaké poklesnutí, jaká nechuť následovala by tuto nutnost sřeknutí se zaměstnání, jež jsou stavem individuí, sladkostmi společnosti, půvabem ži- vota!

Nechať myslí se poněkud na důsledky naří- zení, jež by odsuzovalo nádeníka, řemeslníka, dělníka, aby věnovali čtyři léta svého života řemeslu vojenskému a tak uspokojili stát, jenž pro ně nic neučinil a z něhož nemají žádného prospěchu. Nechať se myslí na strašné důsledky tohoto nařízení, jež by se provádělo proti kup- cům, obchodníkům, spisovatelům, učencům, uměl- cům! Jsouce odtrženi od svých krbů, od lůna

svých rodin, svých přátel, svých vědomostí, brzo by proklínali vlast, která je vhání do neštěstí, prchali by z rodné své země a šli by hledat do zemí otrockých klid a štěstí.

S hlediska politického jest projekt vojenského komitétu absurdní; je ohavný s hlediska mrav- ního. Přinutiti k téže službě jak chudého tak bohatého, jak člověka, jenž má šírá vlastnictví, tak člověka, jenž nemá majetku žádného, to by znamenalo vydati zákon nespravedlivý, trýznivý, utiskující. Rušil by každý poměr mezi prospěchy, jež občané mají ze společnosti a povinnostmi, jež tato jim ukládá, s tím ještě rozdílem, že bohatý našel by tisíce prostředků, aby vyvázl, a chudý zůstal by skoro sám obtížen celým břemenem.

Toť přesně to, co se stalo od doby revoluce. Kolik nešťastných dělníků, krosnařů, nosičů vody, jichž celým bohatstvím jsou jich paže, bylo při- nuceno každých čtrnáct dnů věnovati čtyřiadvacet hodin k tomu, aby střežili hotely bohatých, kteří je utiskují! Těch tyranských nařízení! Té náplně ohavnosti u těch, kdož je vydali, a té náplně hlouposti u těch, kdož se jim podrobili! Kolik nadšených kazatelů káže velikým o povinnostech občana; znamenitě! Ale žádný tak nečiní malým.

Kde je vlast těch, kteří nemají žádného ma- jetku, kteří nemohou požadovati žádného úřadu, kteří neberou žádného prospěchu ze sociální smlouvy. Všade odsouzení sloužiti, nejsou-li pode jhem pána, jsou pode jhem svých spoluobčanů, a nechať přijde revoluce jakákoli, jich věčným údělem je služebnictví, chudoba, útisk. Čím mohli by tedy býti povinni Státu ř Neučinil pro ně ničeho, než že upevnil jich bídu a utáhl jich okovy.

Ach, služte Státu, vy, jimž zajišťuje pokojný a šťastný osud; nechtějte však nic od nás; dostiť jest na tom, že sudba přivedla nás do kruté nutnosti žíti mezi vámi.

(L'Ami du Peuple, 24. listopadu 1789)

Marat

Z> <? V

Pohádka s tendencí

Červenému serenissimovi v záchvatu soucitu věnováno

V zemi husitských tradicí je mnoho potentátů a mnoho trůnů. Je tam tedy vše spoutáno a leskem suverénního věhlasu oslepeno. Každý po- hyb čeká na uvolňující slovo z velmožných úst a mluví se jen tehdy, když velmožná ústa pře- stala již mluviti a velmožná ruka pokynula. Po- litika této země bére si vzor z pořádku všeho- mírového: tvoří ji větší množství slunečních sou- stav. V každé z nich všechny planety sloní se v úsměvu jediného Majestátu a tančí kolem Jeho

16

neomylné a nevyzpytatelné moudrosti. Také věda a umění dovolují si zkvétati jen v mezích vel- možným gestem určených. Ovšem že jsou tady, jako v každé zemi, hamižní revolucionáři, ne- oslnění, neposlušní a z mezí vybíhající. Neboť i sluneční soustavy mají své komety. Někdy ta- ková mrška zavadí i o velmožnou hlavu. Tu ústřední exekutiva planet a satelitů zdrtí ji vy- slovením nelibosti . . .

V zemi husitských tradicí je zvláště jedna povedená sluneční soustava. Všechny její oběž- nice a všichni sateliti nosí frygickou čapku, což jim však nebrání, aby stejně poslušně a oddaně nekolotovali kolem svého oslňujícího potentáta. Ten sedí na trůně polepeném červeným papírem, pod rudým baldachýnem, na němž upevněny jsou reliéfy Marxe a Lasalla, ovšem jen tak, aby jejich záře nezatemňovala snad lesk Jeho Majestátu. V zemi říká se Mu Červený Serenissi- mus a On podpisuje Svoje drtící ortely písme- nami J. V., což znamená Jeho Veličenstvo. A On na svém červeném trůně sedí, sedí, pořád sedí a myslí, jen On myslí a nikdo jiný nesmí nic mysliti, jen On vše ví a nikdo jiný nesmí nic věděti, jen On vše koná a nikdo jiný nic ko- nati nesmí.

Všechny Jeho oběžnice, všichni Jeho sateliti točí se devotně kolem Něho a slídí po celé sluneční Jeho soustavě, aby v čas vypátrali každou nepokojnou a neposlušnou kometu, která by se mohla dotknouti Jeho vznešené hlavy. A tato dobrovolná policie soustavy roznáší Jeho myšlenky, velebí Jeho vědomosti a vytrubuje slávu Jeho skutků A pak hlavní její činností — smí-li se vůbec činností nazvati ještě něco mimo Jeho činnost — jest svolávání ústřední exeku- tivy, soustavy, které On předsedá a která na Jeho pokyn pronáší slavné rozsudky nad ko- metami, jež policii se podařilo lapiti. Mimo to nekoná juž nikdo nic, netřeba-li zvláště podo- týkati, že všichni nosí frygickou čapku, což ovšem také jistou činnost representuje. A On na svém červeném trůně sedí, vytrvale sedí, pořád sedí a myslí, jen On myslí a nikdo jiný nic nesmí mysliti, jen On vše ví a nikdo jiný nesmí nic věděti, jen On vše koná a nikdo jiný nic konati nesmí.

Hamižné komety rodí se ovšem dále. Je jich mnoho, mnoho v různých soustavách slunečních a všechny mají spadeno na požehnané hlavy potentátů. Také všechny mají k sobě navzájem nemravné sympatie; říkají tomu v hloupé své hantýrce »volná solidarita duchů«, pěstují ne- dovolené styky a bezpochyby nosí v kapsách dynamit a nitroglycerin U nich je všechno ne- pokojné, neposlušné a volné. Tropí si žerty z každé mravní kázně, holdují volné lásce i kdyži je někdo vidí (což ani On si ještě nedovolil!}- šíří vzpouru, neřest a nákazu. A ačkoli se roz-, plozují v míře neobyčejné a strhují k sobě ne-]

dosti pevné karaktery Jeho poddaných, je přece velmi těžko rázem na ně dokročiti, vždyť ne- opatrná policie často juž si popálila na nich prsty. Neboť mají i ohně víc, než se sluší na řádné občany sluneční soustavy. Také prý chtějí jednou všechny sluneční soustavy zvrátiti a ze všech potentátů nadělati . . . Ale o tom je za- kázáno v Jeho soustavě mluviti. Vždyť on na svém červeném trůně sedí, neohroženě sedí, pořád sedí a myslí, jen On myslí a nikdo jiný nic nesmí mysliti, jen On vše ví a nikdo jiný nesmí nic věděti, jen On vše koná a nikdo jiný nic konati nesmí — — — Pozor na komety, Serenissime!

Kozonoh

Anarchisíická literatura

(Stálá bibliografie nově vyšlých knih a brožur, propagujících snahy a směry nám blízké.

Souš cette rubrique nous publions une biblio-

graphie permanente des livres et des brochures

récemment parues, dont 1'ésprit et les tendences

sont libertaires.

Touš les langues seront admises).

P. Kropotkine : Autour ďune vie (Les Temps Nouveaux Paris, 140 rue Mouffe- tard Fr. 3- —

L. Niel: Les Syndicats et la Revolu- tion. Brochure. Numero 4. de la » Petite bibliothěque économique< Méme adresse — TO

Emile Prosora: Le Sage moine et le tzar Nicolas II. Poěme historique dédié a Kropotkine. Chez 1'auteur, New Jork 63 E. 3 St — •—

V

Benjamin A. Tucker: Státní socialism a Anarchism. Pokud se shodují a v čem se rozlišují. Knihovna sociálních spisů. Číslo 1. Z angl. přeložil Bř. Sedlecký. Vydává L. Cimler, New- York 312 E, 71 St. . . . C. 5

Majitel, vydavatel a redaktor Stanislav K. Neumann. — Dělnická knihtiskárna v Praze.

NOVÝ KULT

L ÚNORA 1902

SV. V. ČÍSLO 3

Časové výkřiky

Umění a internacionalism

Neznáme, opravdu neznáme ještě dost ty české mezky! Tak jsem si na př. myslil: Otázka po- měru umění k internacionalismu byla u nás tak sdiskutována, že každý sebe průměrnější mozek myslí aspoň o této věci juž jasně a neodváží se směšovati ji s politickou špínou. A hle! klamal jsem se. Tupost českého měšťáka je větší, mno- hem ještě větší než byla má představa, ač dávno si nemyslím o tomto zvířátku domácího chovu lichotivých věcí. Ale k věci.

Jak známo, věnoval rakouský císař peníze na zřízení oficielní české galerie umělecké. Nepo- chybuji o tom, že první myšlenkou většiny uzna- ných výtvarnických veličin českých i německých bylo, že budou míti o jeden zdroj příjmů, o jedno plné korýtko více. Hltaví Němci, ač jsou v Ce- chách umělecky skoro bezvýznamní, snažili se ihned, aby urvali pokud možno nejvíce pro sebe, a žádají rozdělení fondu na stejné velký český jako německý, což vzhledem k nestejné umě- lecké potenci obou národností v Čechách nelze nazvati požadavkem spravedlivým. Z českých výtvarných spolků vystoupil se svým prohláše- ním nejprve Mánes. Řeknu ihned: bylo v Če- chách málo projevů tak krásných, nezištných, plných noblesy umělců hrdých a poctivých. Spolek žádá jednotnost fondů, jež mají sloužiti nikoli umělcům, nýbrž jen umění. To ovšem náš měšťák snad ještě chápe. Ale spolek Mánes žádá ve svém prohlášení ještě něco svrchovaně kacířského a nemravného. Žádá, aby byla zaku- pována nejen díla výtvarníků českých, nýbrž i příkladné práce umělců ciziny.

A teď jste měli nahlédnouti do našich radi- kálních orgánů vlasteneckého českého protze, do > Radikálních Listů*, > Slova* atd. A přečísti si prohlášení, jež po Mánesu vydala Jednota vý- tvarných umělců. Pak učinili jste si jistě pravou představu o tuposti vlastenecké české mozkovice, jež byla prohlášením Mánesa dotčena ve své nadutosti a domýšlivosti, zasažena na nejchoulo- stivějším místě své hlouposti a sprostoty.

Vyčítají také Volným Směrům a Mánesu, že obviňují nepřímo naše starší výtvarníky ze zisku- chtivosti. Nu, toho netřeba jen naznačovati, to lze říci otevřeně, nahlas, přímo: Špinavými pro- středky, nejbezohlednějším způsobem zamezovala i největší božstva výtvarnického světa mladým talentům přístup nikoli snad k plnému korytu,

k egyptským hrncům, ale i jen k příjmům, jež by byly usnadňovaly mladým rozvinutí sil. A to, co se podnikalo proti mladému sdružení kol Volných Směrů tehda, když tyto nastoupily nové cesty umělecké, to ze dvou třetin diktoval strach před hmotnou konkurencí.

Podivno, že teď pánové z »Rad. Listů* a především majitel Slova, p. dr. Rašín, nechtějí nic o tom věděti. Dříve se s jednotlivými členy Mánesa miliskovali a teď zrádcují spolek podle šablony, vedou ho na vlastenecký pranýř. (Máte radost, p. Klusáčku ?) Také poučení pro ty, kdož se dají obelstíti sladkými způsoby měšťá- ckých politiků.

Ovšem, český národ byl prohlášením Mánesa uražen. Vždyť mezi jeho řádky mohli jste čísti to, co jest jistě hlubokým přesvědčením všech umělců i neumělcň, kteří se poctivě a bez do- mýšlivosti šovénů dívají na české výtvarné umění, mohli jste čísti, že toto umění vzdor mnohým dryáčnickým reklamám nakladatelů a průvodců výstavami stále ještě není na výši umění světo- vého, že třeba ještě mnoho pracovati a mnoho viděti, aby každá ta málo svědomitá dnes chvála byla oprávněna. Mohli jste tam snad také čísti, že hlavně publikum české nemá uměleckého vzdělání, že ono především by mělo míti pro- spěch z umělecké galerie. A k tomu ovšem že je třeba, aby vidělo něco víc, než co najde mezi reprodukcemi obrázkových týdenníků, aby přišlo v přímý styk se vzornou tvorbou světovou . . .

Co všakř Sovén je šovén, nevyléčitelný du ševní mrzák; měšťák je měšťák, co neslouží jeho zájmům, musí ven z národa. Jaká nestvůra vzejde z toho, když oba jsou v jedné osobě, to vidíte na tom velikolepém štvaní proti Mánesu.

Z české literární hniloby Domnívám se, že jinde zakládali obyčejně mladí literáti spolek tehdy, když potřebovali východisko společných útoků a proklamací. Bylo to snad několik mladých lidí temperamentem i názory sobě blízkých, kteří utvořili si takto falangu pro obranu i výboj. U nás zakládá si tak zvaná mladá generace spolek proto, že po- třebuje nějakou titěrnou hračku — ovšem ná- ramně vážně natřenou — s níž by si literární primáni zahráli na důležité faktory a jíž naopak by se zpohodlnělí a svadlí revolucionáři mile po- bavili bez veliké duševní námahy. Nastala do- jemná chvíle. Všecky naše enfants terribles od včerejška pociťují neodolatelnou potřebu závoditi v dobrých mravech o překot s nejmladšími dobře vychovanými přežvýkavci francouzských románů a básní. Tato evoluce je docela prostá. Od po- slední epigramové a kuplelové války vedla cesta nevyhnutelně k apostheose míru. Ty nezdvoři- losti, které si pánové navzájem řekli v mluvě vázané, měly výbornou omluvu: rozmnožoval se jimi zanedbaný u nás umělecký genre. S epi- gramů určité tendence přešlo se velmi lehce na

1S

eplgrampro epigram, málo užitečný, málo vkusný. Teď si duellanti podají vzájemně ruce, uznají vzájemné vlastenecké zásluhy o literaturu a v no- vém spolku nastanou sladké okamžiky. Bude to radostí oslabených vzájemnou, shovívavou noble- soul Představuji si, jak by to mistr T. T Heine vylíčil v »Simplicissimu«. Takového starého hlí- dacího huňáče s přelámanými juž tesáky pěkně ulízaného v lokajském stylu a takového vypa- ráděného hedbávného pinče právě seskočivšího s klínu francouzské guvernantky, jak se milostně a taktně očuchávají!

A přece se mi zdá, že není právě doba vhodná k nekritické shovívavosti v naší literatuře. Je-li juž sklonnost k tomu, aby se ignorovala plochá činnost našich » starých «, a chápu-li konečně únavu, jež v této věci následovala po marné snaze přesvědčiti čtenářské stádo o bezmyšlenko- vitosti a čistě měšťácké duševní impotenci jeho literárních model, nemohu pochopiti, z jakých důvodů vydává se literatura jen tak bez obrany na pospas lidičkám, již nevykonali pranic, leda že blábolí nejzelenějším způsobem o problémech života, jejž znají leda z vypravování svých zku- šenějších bálových sestřenic. Přece jsou tu juž dávno symptomy toho, že nejmladší literární generace, jež počala v Hladíkově »Lumíru« a posiluje se některými listy p. Rožkova » Srdce i, zavádí do naší literatury to našimi » starými < tak proslulé »ruka ruku myje «, že nemá literární svědomitosti a že si s literaturou pohrává, jako když se flirtuje s panenkami buržoustských sa- lonů. (Nemluvím ovšem o jednotlivcích, většinou o samotě stojících, kteří, třeba mladí, mají hlu- boký duševní fond a nerostli v životě parádním, nýbrž pode jhem těžkých životních strastí.) Po- dívejte se jen, kterak se p. Theer rozehřívá pro román svého redaktora p. Hladíka v » Srdci «, pro román, jenž i krotkému p. Otomarovi zdá se hanebným brakem. Nebo všimněte si, kterak první hned číslo » Srdce* — jež chce být orgá- nem mladé generace — rehabilitovalo literárně šlechtice z Lešehradu a kterak » Lumír < potvrdil tento vkus přijav bezcenné rýmování tohoto pána opět na milost. A pozorujte ještě, jakými krot- kými obraty manipuluje dnes česká kritika, jejíž nemilostivé soudy zastírají se loyalně exotickou hantýrkou v aristokratických rukavičkách. Není bezvýznamno, že nejbezohledněji, nejbojovněji a nejstatečněji vyjímá se dnes p. F. V. Krejčí, jehož jsme neměli kdysi rádi pro jeho mírnost a opa- trnost. Tak se časy mění. A je konečně dobře tak. V literatuře, jako jinde, musí býti složeny přední stráže jen z těch, kdož mají před sebou světlý cíl, důstojný lidského snažení a mají od- vahu i vytrvalost jíti stále za svým ideovým světlem. Mladá generace dnes v české literatuře je houfem velmi hodných a velmi pohodlných lidí, od nichž nemáme čeho očekávati. Objeví-li se dnes pozoruhodnější kniha, posílá ji do světa někdo, kdo stojí mimo tento nechutný houfec

(Sova, Opolský, Machar, Gelner), aspoň mimo jeho hamižné spodní proudy. Na své nové ideové vůdce česká literatura ještě čeká. Ti, kdož se jí za ně nabízejí v nafouklých feuilletonech »Lu- míra*, právě svými výlevy dokazují, jak málo mají idejí a jak ty ještě jsou ploché. Přetvořují český slovník na francouzský a přinášejí z Pa- říže vkus a duševní hloubku dandyů. A místo, aby výlevy jejich školácké naivnosti uvítány byly bezuzdným smíchem, jak by se muselo státi v každé jiné literatuře, uvidíme, kterak se jejich autoři stanou světly literatury, světly, v jichž lesku neopomenou ani staří revolucionáři se za- skvěti . . .

Ale celá ta tragikomická historie je příliš ne- chutná, než aby nebylo nejhorší trýzní dlouho se jí obírati. Bude se opakovati tak dlouho, do- kud naši literáti budou se cítiti v cechovním příslušenství a budou vzdáleni všeho, co přímo nesouvisí s jejich řemeslem. Nebude lépe, dokud literát bude velikým synem národa ihned, jak- mile svede pár obstojných veršů, čili projeví ve svém oboru dávku talentu a potence, jakou musí míti v jiném oboru každý neznámý dělník. Do- kud prostě nebude český literát více než jedno- stranný a zdrcující většinou jen formový talent.

K psychopathologii moralismu Politikové jsou lidé, kteří lhou, falšují, slibují, aniž by chtěli plniti, jednají většinou dle zvlášt- ního barometru, podléhajícího nejpodivnějším vlivům a takřka nikdy dle svého svědomí a považujeme-li za ideál člověka moudrou, upřím- nou, myslící a hrdou bytost, můžeme říci, že politikové, dnešní politikové dožívajícího parla- mentarismu mohou se počítati bez velkých skru- pulí mezi nejhorší vyvrhele lidstva. Jsem na- kloněn tohle tvrditi. Neboť necítil jsem k sebe divočejšímu zločinci tolik odporu, jako k řeme- slnému politikovi sebe demokratičtějšího, nebo naopak sebe aristokratičtějšího parlamentu. A ne- působí tedy na mne nic tak komicky jako, když tito lidé a jejich námezdné žurnalistické hlásné trouby počnou se mravně rozhořčovati. Je za- jímavo také, kdy se tak děje. Politik smí si dovoliti všecko; že lže, falšuje, slibuje a neplní, že nejedná dle svého svědomí, to se rozumí samo sebou. Odpustí se mu i když krade. V ně- kterých zemích jako třeba v Itálii smí i vraždit, nebo aspoň vrahy najímat. To vše je v po- řádku za jistých okolností. Ale jedno nesmí, aspoň v křesťanských zemích. A toto jedno je něčím, co se oslavuje nesčetnými dramaty, ro- mány, básněmi, co je nejdůležitějším dobrodruž- stvím mladých mužů, co však také někdy jest — čistým výbuchem spontánní vášně, přirozeným výsledkem duševních nebo tělesních procesů, zkrátka zdravým projevem matičky přírody, která, když vysílala do života první lidi, ne- vzpomněla patrně, že neobyčejná poblouzení lid- ského ducha znesváří a zdeformují prostý a zdravý

19

tok životodárné vášně nejpodivnějšími institu- cemi. Toto něco jmenuje se cizoložství . . .

Neztrávili jsme ještě ani aféru Klofáčovu a juž rozhorlovala se žurnalistická havěť v úvod- nících a ve všemožných jiných rubrikách nad aférou Wolfovou. Dlouho jsem nečetl nic tak pathologického, vyvřelého z nejhlubší mravní zvrácenosti a zároveň tak nelogického, protože neodpovídajícího všeobecně, byť ne vždycky hla- sitě, vyznávaným názorům.

Kolik básníků dobylo si obliby publika jen tím, že popsalo a velebilo cizoložství! — Mno- ho-li čtoucích lidí směje se každodenně nad svými žurnály líčícími rozmarně nejprostší i nejspletitější aféry toho druhu ze všedního ži- vota! Mnoho-li historek bez každého moralisti- ckého ostnu vypravovaných slyší každý snad denně o svých přátelích, o svých známých a o nejrůznějších veřejně činných osobách! K tomu však, aby šprýmovná záležitost nebo opěvované hrdinství staly se zločinem, je třeba, aby ten, jenž usvědčen byl ze skutku, jindy snad chvá- leného nebo aspoň bez jakékoli nevole odpou- štěného, byl nebezpečným odpůrcem, hlavně ovšem odpůrcem politickým. Pak, co se jindy promíjelo, co se iindy rozumělo samo sebou, bez čeho jindy by se byl člověk nezdál člově- kem dokonalým, to náhle jako bleskem ocitá se na pranýři a je předmětem posměchu, opo- vržení, rozhořčení, celé politické války A tady jsme u psychopathologického zjevu. Takový ne- logický převrat v smýšlení většiny je důkazem hluboké mravní choroby.

Kde kdo řve: svůdce!, a mezi těmi, kdož řvou, jsou svůdci desatero, dvacateronásobní, jsou opěvatelé hrdinských cizoložství, jsou žur- nalističtí umravňovatelé lidu! A lidé mravně ve- skrze nezdraví a zvrácení křičí proti mravně zvrhlému individuu, které se dopustilo jen toho, čeho devětadevadesát procent těch křiklounů bylo by se dopustilo také.

Oh, vy povedení rozhořčenci, sedící v našich důstojných redakcích. Kdybych se setkal s mla- dou sličnou dívkou, která by mne milovala, ať juž z jakéhokoli důvodu, ach, já bych nenechal jí v rukou plášť egyptského Josefa! Málo bych se ptal po věcech, jež jsou předsudky lidskými a viděl bych jen dva plameny, které chtějí sply- nouti. Ale ovšem nejsem nebezpečným politi- ckým agitátorem, nekonkuruji s vámi ve hře o * blaho lidu«. Snad byste si to druhého dne šeptali s čiperným úsměvem, snad by některý »pan kolega« napsal o tom rozmarný feuilleton. Známe se, pokrytečkové!

Wolf musel však na pranýř. Nejbystřejší a nejstatečnější parlamentární agitátor, jejž v po- slední době Rakousko vidělo, musel na pranýř. Protože byl nebezpečný, protože vládl a dovedl vládnout, musel na pranýř. Protože byl z clownů nejclownovatější, musel na pranýř. Tak je to. Také nechápali ti vypočítaví političtí kupčíci a

jejich žurnalističtí nohsledi, jak mohla matka odpouštěti dceři její » hřích* s Wolfem právě proto, že byl s Wolfem. Pokrytci, pokrytci, po- krytci! Ti, kdož mamonu, kariéře, pozlátku obě- tují všecko, i svou lidskou důstojnost, ti se ná- hle tak nápadně diví matce, která omlouvá » po- klesek* toho, jenž je představitelem myšlenky, již ona považuje za velikou a krásnou. Tak od- vykli jsme posuzovati jasně skutky, plynoucí z nadšení pro nějakou myšlenku a oceňujeme je jen dle toho, mnoho-li se při něm profituje. Nebylo, možná, ani tady všecko poctivé, v po- litice nelze nikdy mluviti s jistotou o poctivosti. To se však nevyšetřovalo. A proto je to přímo tragické znamení duševního úpadku, nechápe-li se, že nadšení pro nějakou myšlenku může omlouvati — nocleh s dívkou.

Ostatně matka, nikdo vůbec neměl co omlou- vati, co odpouštěti. Ten nocleh byl záležitostí jen dvou lidí, a snad později ještě třetího člo- věka, toho, jenž bezpochyby chtěl věno a dostal jen ženu. A tady dokonce bylo by mi státi na stanovisku odporně egoistického samce, abych to uznal.

(Poznámka pro hlupáky: Nemám k Wolfovi zcela žádných sympatií, je mi právě jen z clownů nejelownovatějším. A slejně německý naciona- lism, Wolfem representovaný, je mi cizí, je mi včerejší myšlenkou, jež překročila zen th. Jsem, chcete li Slovan, nikoli ve vlasteneckém stylu, nýbrž proto, že ve Slovanstvu vidím dřímajícího ducha očisťující revoluce.)

Na cestách socialně-demokrntickýcli Profesor Masaryk v jednom slavnostním děl- nickém listě vyslovuje naději, že sociální demo- kracie česká bude ze všech nejsocialističtější. Zdá se, že tento theoretický odhad v praxi velmi málo se osvědčuje. Vedení české sociální demokracie, pořád ještě odvislé od »soudruhů< německých a po nich se opičící, snaží se str- hnouti české hnutí na cesty, jež jsou v přímém odporu se socialistickými snahami a požadavky, a neštítí se a neleká se posvětiti tímto účelem i prostředky — násilné. Neboť nelze jinak než násilím nazvati to, co vůdčí kruhy zejména pražské podnikají, aby umlčely každý kritický volný a nezištný hlas ve svých vlastních řadách. Nebudu zde vyiičovati jednotlivé případy z po- slední doby, jichž poslední jednání odehrála se veřejně v podobě nejrůznějších zaslán. Faktum je, že i sebe nestrannější člověk usměje se dnes ironicky, dovolí-li si námezdný mluvčí červené vlády hlásati, že v žádné straně jiné nemá indi- viduum tolik volnosti duševní jako ve straně sociálně demokratické. A juž ani p. Němec nemá odvahy ve svém denníku popírati a lháti.

Ovšem měl jsem příležitost osobně se pře- svědčiti, že politika socialně-demokratické ko- runy nenalézá souhlasu v lidu a vím, že to není menšina, jež stojí na straně těch, kdož jsou

to

umlčováni. Ale opakújí-li se někomu stále jedny a tytéž zásady, uvízne v něm lecos i proti jeho vůli a lepšímu přesvědčení. Vychovává-li » Právo Lidu v- své čtenáře stále v témž autoritářském a jezovitském duchu, mohlo by se státi, že i jeho nejkritičtější čtenáři proměnili by se v lidi otrlé ku všemu volání po kritičnosti, duševní svobodě a mravní statečnosti.

Nepochybuji, že tam, kde sociálně demokra- tická strana zvítězí nad socialistickým duchem svých příslušníků, stane se přirozeně falangou nesvobody, zpátečnictví a nejhoršího teroru, nej- horšího proto, že jej budou vykonávati duševní omezenci. Stane-li se však toto na př. v Ně- mecku, nemusí se to ještě státi v Cechách. Mohlo-li se u nás ještě upřímně v sociálně- demokratickém listě volati: »Zanechme nemuž- ných ohledů i machiavelistické politiky, straně sociálně demokratické snad prospěšné, ideám její však nikoli a provádějme to, co nám káže naše přesvědčení, « zdá se, že není snad ještě naše sociální demokracie ztracena pro český ideový život. My si toho nepřejeme, byť jsme byli daleci toho považovati, jako jistí realističtí kantoři, sociální demokracii za jedině patento- vanou představitelku dělnictva, uznáváme přece, že i ona má representovati v českém světě so- cialistické myšlenky a mnohdy representovati je právě tam, kam my jíti nechceme. A že nám neleží na srdci zdar té neb oné partaje, nýbrž jen a jen zdárný vývoj a postup těchto myšle- nek, musíme si přáti, aby sociální demokracie jich nezhanobovala a na svém vlastním těle ne- ukazovala, že v praxi se neaplikují. V tom je vyjádřeno naše stanovisko k sociální demokracii, pokud ovšem tato nezřekne se vůbec všeho toho, co ji povolalo do života. A přejeme všem, kdož chtějí trochu nového života vlíti do tělesa po- vážlivě hnijícího, aby se setkali s úspěchem, jenž by zabezpečoval českému socialistickému hnutí činitele poctivého a měšťáckých necností prostého.

(Poznámka pro pp. informátory »Casu-* a jich citátory v »Právu Lidu«.) Vaše tvrzení, jakoby tam na hornickém severu, kde vládne sociální demokracie, byly poměry dělnictva lepší než tam, kde mají převahu neodvislí socialisté, je docela hloupou a pomlouvačnou lží. Jakmile po měry nám dovolí sebrati a spracovati materiál o anarchistickém hnutí hlavně na severu, doká- žeme vám, jak útoky vaše tohoto druhu jsou tendenční a také marné. Jedno však připomí- náme vám juž dnes: Považujeme za svou po- vinnost vystupovati vždy a všude co nejpříkřeji proti způsobu, jímž sociální demokracie lid or- ganisuje. A co se týče těch nafukovaných, ve skutečnosti však hodně nepatrných úspěchů hmotných, jež si dělnictvo může v soudobém pořádku vydobýti, dáno je naše stanovisko na- šimi zásadami. Jako hnutí, které připravuje soci- ální převrat tím, že se snaží zrevolucionovati

pokud možno nejvíce utištěných duší, nemáme příčiny, abychom kladli důraz na drobečky oka- mžikových hmotných prospěchů. Tam, kde soci- ální demokracie není než politickou a hospo- dářskou organisatorkou čtvrtého stavu, tam jsme její nesmiřitelnými odpůrci a pokládáme si za čest působiti rozkladně. A je nám od srdce jedno, co o tom soudí středoškolští a universitní profesoři a doktoři kterékoli fakulty a s nimi drobná žurnalisující smeť.

Quo usque tandem . . .

Strašlivý, věčně otevřený a nikdy spolehlivý jícen severních uhelných dolů pozřel opět přes čtyřicet lidských životů. Člověk, jenž přivykl lidštější práci, bouří se přímo při myšlence, že existuje práce tak lidožravá, či lépe řečeno, že nepodniká se soustavně a trvale něco, co by této práci vzalo její hrůzu a smrtonosnost. Kdyby ti, kdož samozvaně spravují a řídí kolečka spo- lečnosti, měli jen tolik lidskosti, kolik mají ohledů k těm, jimž práce v dolech vynáší mi- liony, ani jediný uhlokop nesměl by sestoupiti do nenasytných šachet, pokud by tyto nezaru- čovaly naprostou bezpečnost lidským životům. A kdyby ty nesmírné řady uhlokopů měly jen tolik uvědomění a duševní statečnosti, kolik mají trpělivosti a síly, která snáší nejhorší útrapy práce a bolest nesčetných poranění, ani jeden uhlokop nesestoupil by do vražedného jícnu, dokud by mu nebyla dána záruka lidštějšího života. Dnes není však lidskosti, dnes jen po- krytecká a švindléřská politika a s ní spářené zišlné zájmy rozhodují nad životy porobených. A není dnes ještě hrdosti, statečnosti a důsled- ného odboje u těch, kdož stavějí pyramidy ber- ných mincí, v něž se proměňuje jich pot a jich krev a jež jim nepatří. U těch divoký zápas o chléb otupuje vše, co by je vedlo k tomu, aby v sobě našli svého spasitele. Nic není tak křičícím důkazem o zvrhlosti soudobého pořádku jako ta okolnost, že to nepatrné ulehčení, jež by možná znamenalo — pravím to s velkou reservou — pozemštění nebo postátnění dolů, nemá pražádné naděje na uskutečnění. Několik uhlobaronů drží v šachu všechen ostatní svět a tak je marno očekávati, že se stane náprava.

Katastrof, které by se nedaly tušiti, je v do- lech málo. Konec konců však nelze obviňovati toho neb onoho inženýra, který jinak je ovšem důstojným nástrojem vykořisťovatelů. Je známo, že právě na místa nejnebezpečnější hrnou se výdělku chtiví horníci, protože v těchto místech více vydělají. Hlavní vina spočívá tady na státu. Stát, jenž se tak rád mísí do záležitostí, v nichž jeho zakrečení působí málo dobrého, měl by zde zavésti přísnou permanentní kontrolu a na místech velmi nejistých zakazovati vůbec práci. Najde se však taková třeba státní komise, která nepodlehne vlivu bohatých uhlobaronů? Není stát vůbec nucen přimhnřovati oči dnes i bu

Si

doucněř Sloupy, již tuto budovu nesou, netvoří přece horník, dělník vůbec.

A tak zde jako všude může si proletariat po- moci jen sám. Jest jedním z vinníků, pokud sám žene se lačně na místa, kde mu hrozí nejvyšší nebezpečí; může však státi se prvním činitelem nápravy, jakmile solidárně postaví se k obraně svých životů.

Aýostata

Kdyby tak bylo možno . . .

Kdyby tak bylo možno jíti za mrtvými po stopě zašlých dnů cestičkou zmatku, pralesy lehkověrných snu jít mlhavými, náhodou přijít pravdy na pohádku.

Kdyby tak bylo možno přebrodit močály, bahništčm dějin dát se k lesům bídy, vyzvědět v zákampích, kdy smutky počaly, kdo vystavět dal žalů pyramidy.

Kdyby tak bylo možno shnilé potentáty posadit pěkné vedle sebe všecky, nezapomenout na popy a na preláty a všechněch škol přivésti dorost dětský.

Kdyby tak bylo možno pohnout inspektory k návštěvě nadvědeckých výkladů, censory s vojáčky zavříti do komory a začít výslech podle pořadu.

Kdyby tak bylo možno koncil smutné slávy příměti broukat motta ozdobná, základem státu že jsou prázdné hlavy, základem víry srdce chudobná

Kdyby tak bylo možno dějin přetnout svazy, výrobce hesel usvědčiti z klamů, rybníčky dušiček upevnit skepse hrází a do staletí prokopati jámu.

Kdyby tak bylo možno podmaniti větťy, z všech uhlů přihnat vůdce do fora, by existovat přestaly cest kilometry, až naplnila by se krásná obora

Kdyby tak bylo možno vystavět hranici, podzemní ohně rozšlehati hněvem, poručit hercům mým jít plamnou ulicí a rozpoutaných větrů běsným řevem.

Kdyby tak bylo možno v davech všech se ztratit, úrodných dramat těch sám tajná příčina, pořádky staré v nepořádky zvrátit — v tom byla by má naděj, sláva jediná.

Mariin Véžnar

Mimo církve!

(Pokračování)

Na to lze odpověděti všemi těmi starými vy- táčkami a frasemi, jež jsme juž tolikrát slyšeli a jež, nehledíme-li i k tomu, že jsou velmi málo nelogické, jsou z pravidla také velmi málo poctivé. K těmto vytáčkám patří především ta, že jsem se vědomě do spolku, jímž je ta neb ona cír- kev, nedal zapsati a že tedy není důvodu, abych z něho vystupoval. To je výmluva nejčastější, ale také jen sofistická. Odpověděl jsem na ni již v Epištole k římským. Jiná vytáčka, vážnější juž, je ía, že i když jsem členem té které církve, je to bezvýznamné, jestliže neko- nám k ní zcela žádných povinností a jestliže na- opak jednám proti ní. K této námitce odpo- věděl bych, že takové jednání není zcela po- ctivé, a především odpověděl bych poukazem k tomu, že příslušenství k té neb oné církvi ve velké míře znesnadňuje praktickou práci proti její klerikalismu, o čemž jsem se byl ostatně juž předem zmínil. Nejdůležitější však okolností, proti které mělo by se obrátiti ve- škeré naše antiklerikální úsilí, jest, že ti všichni, kdož se houževnatě drží hesla » náboženství jest věcí soukromou«, apelují na svobodomyslnost a jsou ochotni učiti, že i socialistický člověk má dogmatické náboženství respektovati. Je to sku- tečně obdivuhodné, kterak socialisté, jejichž nej- lepší lidé často až zbytečně ostře stavěli se proti liberalismu, najednou a sice v otázce velmi dů- ležité a velmi choulostivé mohou se přidržovati hesla tak čiře liberalistického a ze svého anar- chistického stanoviska musím říci, liberalistického v nejhorším slova smyslu. Je v tom shoro kus humoru, vidíme-li, kterak proti něčemu, co jest zásadně tak nesnášelivé jako dogmatické ná- boženství, staví se právě ze řad nejméně libera- listických heslo svrchovaného liberalismu.

Četl jsem jednou, že někde kněz, nevím, zda katolický či protestantský — a je to také lho- stejno — pravil, že jeho náboženství nevylučuje socialismu, že může býti dobrým knězem a zá- roveň i dobrým sociálním demokratem. Pomyslil jsem si tehda: To, brachu, stojí to špatně buď s tvým náboženstvím anebo s tvým sociálním

U2

demokratismem. Socialistické listy uveřejnily tehda tento nápad tučným písmem domnívajíce se, že učinily jednu ze svých nejlepších vfheP. A zatím měly tato slova zasaditi ve smuteční rámec. Je -li socialism něčím více než etapovou emancipační politikou čtvrtého stavu, znamená-li socialism stále ještě nejen hospodářský ale i mravní převrat společnosti — jakože snad ještě znamená — mělo se tomuto občanu knězi odpověděti ostrým protestem.

A takový protest by asi zněl: Dogmatické náboženství je negací svobody lidského ducha. Dogmatické náboženství je prapůvodním, nejdů- slednějším a nejvlivuplnějším posvěcením a orga- nisováním autority. Dogmatické náboženství je logicky a přirozeně jediným důsledným a zary- tým nepřítelem vědy, pro kterou není s ním smíru. Jinými slovy: Dogmatické náboženství vy- cházejíc z toho stanoviska, že základní články jeho víry čili jeho dogmata pocházejí od osob- ního boha, jako nejvyšší autority, nedovoluje člověku bádati a duševní své volnosti používati jen potud, pokud se to děje na základě jeho dogmat jako na něčem daném a nezměnitelném. Tato hlavní zásada každého dogmatického ná- boženství je v přímém odporu s názory socia- lismu. Socialism, nehledíme-li k některým jeho přívržencům menšího významu hlásal vždy po- žadavek nejvyšší volnosti pro lidského ducha, snažil se vždy uvésti účinky božské i lidské autority na nejmenší míru a připravuje svými nejinteligentnějšími a nejpoctivějšími mysliteli lid k tomu, aby se jednou dovedl obejíti bez autority. Člověk socialistický, budující své ná- zory dle výsledků neodvislého vědeckého bá- dání, je bytostí duševně živou, kdežto katolík a každý jiný věříc! člověk dogmatického nábožen- ství je duševní mrtvolou, neboť, kdyby byla jeho hodnota se zvláštního hlediska jeho zaměstnání, jeho umění nebo vůbec jeho povolání sebe větší, jest s hlediska myšlenky látkou amorfní a bez trvání. Socialism je tedy nevyhnutelně zásadním nepřítelem každého dogmatického náboženství a právě proto, že toto snaží se postaviti hráz vol- nému myšlení a neodvislé vědecké práci, tedy něčemu, co socialism pro sebe sama nevyhnu tělně potřebuje, musí za všech okolností státi proti němu a potírati důsledně jeho vliv.

Tak bych asi byl odpověděl onomu blaho- volnému knězi a také těm, kdož praví » nábo- ženství je soukromou věcí«. A těmto ještě dále: Vycházíte-! i z toho, že socialism jest něčím, co je založeno na práci neodvislých myslitelů, při- znáváte-li, že neodvislá věda náboženských dog- mat neověřila a je nahradila vědeckým bádáním na všechny strany, bádáním neobmezeným a nikomu nezodpovědným, pak jest se vám za všech okolností stavěti proti tomu, aby kdokoli trval v porobě "něčeho, co nebylo ověřeno vědou, které věříte, a jest se vám stavěti ke všem li- dem, kteří v takové duševní porobě dobrovolně

trvají, jako k. lidem duševně málo vyspělým nebo zakrnělým"" a k těm pak, kdož výsledky vědy poznali, a přece z důvodů panovačných propagují duševní tmu jako k zodpovědným ne- přátelům nejen svým, nýbrž i lidské svobody, lidské evoluce, lidstva vůbec.

Také nezapomínejte, že těmi úhlavními ne- přátely vašimi nejsou tak ubozí duševní sebe- vrahové, mezi nimiž a skutečným světem splývá hustý závoj blažené víry, jako spíše ctižádostiví pokrytci a indiferentní lidé, kteří, aniž věří, přece oficielně s církvemi se spojují. Zdánlivě nelogickým zjevem jest, že čím více víra se ztrácí, tím více roste klerikální armáda. Toť proto, že nepřátelé svobodné myšlenky kupí se do jednoho tábora a že církve shromažďují za sebou všechny své přirozené spojence, všechny, jimž je třeba otroků, uniformované i neunifor- mované, všechny měšťáky od kajícných voltai- rianů až k počestným otcům, kteří chtějí míti hodné, zdvořilé, miloučké děti bez ohně v oku a bez mužnosti v myšlence. A tu, nemůžeme li i vždycky vniknouti do svědomí, abychom z nich vyplašili mátožné sny, jest nám přece ze všech sil pracovati, abychom odstranili ze soukromého i veřejného života vše, co nesouhlasí s výsledky věd, jest nám přijímati a vypovídati boj se všemi, kdož hledají mimo svět a mimo lidstvo oporu, jež by posvětila úlohu přížřvných kast.

\?

Hledíme-li tedy my na dogmatické nábožen- ství jako na nepřítele nikoli jen určitého směru nebo určité strany, nýbrž lidstva vůbec — a já si těžko představuji myslícího socialistu, jenž by se naň jinak díval — pak jest naší povin- ností, abychom se v této otázce vystříhali všeho liberalismu. Ale ovšem za součinnosti čarodějů a katů církve potírati nechceme. Jako muži od- kojení soudobou védou odmítáme absolutně dok- tríny všech církví; chceme poctivě potírati ve- škeré jejich instituce, mařiti celé jejich dílo, ničiti účinky všech jejich skutků. To vše bez nenávisti k osobám, neboť víme, že všichni lidé jsou determinováni prostředím, v němž je matky kolébaly a společnost živila, víme, že jiné vy- chování za méně příznivých okolností by nás bylo stejně ohloupilo. A je-li už pozdě, aby všichni, kdož s námi žijí prohlédli, tož jest se nám aspoň snažiti, aby naše děti byly zachrá- něny, aby celá nové generace vyrůstaly za no- vých podmínek.

Nechci štváti proti nikomu, tím méně proti kterémukoli náboženství, jež — jak víme ze sku- šenosti — štvaním se jen posiluje. Ale oč se mi jedná, je to, aby všichni, kdož nepřítele znají, nic neopomenuli, co přispěje k jich sebe- ochraně a vysvobození potomstva. Je prostě třeba všemi prostředky se brániti, přicházejí-li temnoty se svým nebezpečným vlivem, a my víme, že nepřicházejí mezi nás jen prostředni-

23

ctvím těch neb oněch kněží, nýbrž i soudobou školou, jež je proti nám namířena jako ostří meče či spíše tisíců mečů, které mají proti nám pozdvihnouti všechny děti budoucí generace, a nejen školou, přicházejí nehlučně i vlivem man- želky, příbuzných a přátel. A to je pak vliv nejhorší, neboť víme,' kterak právě rodinný život nejlepšího člověka často zvrhne. Ty tragiky a ty porážky nejlepších často lidí jsou příliš dobře známy, než aby bylo nutno šíře se o nich zmi- ňovati.

Chceme-li tedy za takových okolností zbudo- vati z řad socialistických antiklerikální armádu, nazval bych ji nikoli armádou výboje, nýbrž na- opak armádou obrany. Její úkolem nemůže býti snaha přímo potírati to neb ono dogmatické náboženství. Potírati dogmata, toť úkol vědy, a praktický výsledek toho závisí od obratnosti a jasnosti, s jakou vědecké názory jsou šířeny mezi lidem. Ale náš úkol má tendenci spíše protiklerikální než protináboženskou a jest jím propaganda všeho, co chrání jedince před vnitř- ním i zevním vlivem representantů dogmati- ckého náboženství, co ho činí od nich naprosto neodvislým, co ho staví mimo církve. Jinými slovy: jest na všech těch, kdož súčastňuj! se antiklerikální propagandy nejen z důvodů poli- tických, nýbrž hlavně proto, že pochopili ne- bezpečnou povahu každého dogmatického nábo- ženství, aby snažili se pokud možno největší počet jedinců a především ovšem sebe sama postaviti mimo tato náboženství a jejich církve a tak stále budovati základ, z něhož by rostla a neustále se šířila celá jedna společnost v sou- dobé společnosti, společnost lidí bezkonfesionel- ních.

Protiváhou klerikalismu nemůže býti tak snadno některý moderní filosofický systém, ne- může jí býti proto, že každý takový systém po- třebuje k svému zlidovění doby poměrně velmi dlouhé, kdežto protiváhy klerikalismu, jak jsem juž řekl, je třeba hned a každodenně. Nelze pochybovati, že zápas, jenž se tiše ale bez ustání odehrává mezi vědou a dogmaty, skončí přiro- zeně vítězstvím vědy, vítězstvím osvobozeného lidského ducha. Ale tento zápas děje se přece jen mimo široké vrstvy lidu, jež mohou býti seznamovány jen s jeho dočasnými výsledky. K tomu jest nám ovšem také přispívati a lze s tohoto hlediska říci, že vše, co přispívá k uvě- domování lidu a k tomu, aby lid se snažil při- svojiti si vědecké poznatky, má také do jisté míry povahu antiklerikální a upravuje půdu, jež není pro žádnou církev pevnou skálou. Vedle tohoto stálého zápasu vědy s dogmaty, jejž lze nazvati protináboženským, je třeba však ještě dalšího, čistě antiklerikálního zápasu. S nábo- ženstvím zápasí nejlépe jen věda, s klerikalismem jest nám všem bez rozdílu zápasiti jednomu ka-

ždému a všem společně. Zápas s náboženstvím je povahy theoretičíější, zápas s klerikalismem má ráz praktický. Chci-li se osvoboditi od ná- boženství, snažím se zmocniti se vědeckých po- znatků, osvobozuji se ve svém srdci, uvnitř. Že však každé náboženství je representováno více méně bojovnou organizací svých kazatelů a pří- vrženců, svými klerikály, jest se mi osvoboditi zároveň i zevně od této jeho organisace tím spíše, když mne ohrožuje svou přesilou. Ne- jsem-li členem té neb oné církve ve svém srdci, svým smýšlením, vyžaduje toho obyčejná pocti- vost, abych nebyl jejím členem také zevně. A nejen tato poctivost toho vyžaduje, nýbrž u mne jako u člověka socialistického vyžaduje toho celý komplex mých názorů.

Stanislav K. Neumami (Příště konec)

Michal Bakunin a Karel Marx

V 1895. napsal Michal Dragomanov, že je politování hodno, že život a skutky Bakuninovy byly až dosud tak málo osvětleny, ač uplynulo juž dvacet let od jeho smrti a ač Bakunin měl v době svého hlučného působení nesčetně přátel a přívrženců ve většině evropských zemí. jsme rádi, že můžeme říci, že tato mezera bude vy- plněna. Od několika let pracuje dr. Max Nettlau, aby obohatil revolucionářskou historii našeho věku definitivním životopisem Michala Bakunina, jenž nebyl až dosud znám — nejméně širokým obecenstvem — než z poznámek neúplných a povšechně nepřátelských v encyklopedických nebo biografických slovnících a především z hany, již na něho kydali jeho protivníci, z nesčetných potup, jimiž ho zahrnovali po celý život a jimiž neušetřili ani jeho památky. V této poslední době hlavně byla vydána část jeho korespon- dence a sám p. Nettlau vydal některé jeho práce theoretické a polemické.

Měl-li Bakunin mnoho nepřátel, kteří užívali potírajíce ho zbraní často velmi perfidních a ne- loyálních, měl také ve všech zemích značný počet přátel a obdivovatelů, z nichž mnozí do- sud žijí a kteří bojovali s ním pod jeho přímým vlivem za politické a sociální osvobození lidstva. Tito radostně přijmou zvěst, že vzdělaný a obě- tavý anarchista, jemuž výjimečně příznivé po- měry dovolily sebrati nejroztroušenější doku- menty o životě a díle velikého ruského revolu- cionáře, podnikl tuto práci a podnikl ji způsobem dokonalým, hodným i člověka, jehož bouřlivé působení mělo se popsati, i velikolepého úkolu, jemuž zasvětil svůj život. Neboť nesmí se za- pomínati, že byl skutečným zakladatelem anar- chistického hnutí v Evropě a že všichni ti, kdož se dnes dovolávají volných idejí a theorií v kte- rémkoli oboru myšlenky, vycházejí přímo od něho. Mluvím-li takto, nezapomínám, žeThompson,

24

Godwin, Wari en, Pí oudhon, Griin, Slirner a dvacet jiných sneslo k theoretické stavbě volných učení plody svých plodných meditací a že Bakunin nemá býti považován za ojedinělého myslitele, vycházejícího ze sebe sama a tvořícího úsilím vlastní své inteligence zcela nové pojetí světa a společnosti. Co chci však říci, jest to, že měl na rozšířeni volných učení v celé Evropě tak důležitý vliv, za nějž děkoval především svému neúnavnému duchu propagačnímu, své nezdolné energii a k nimž jest třeba také připojiti, jeho osobní vlastnosti člověka a přítele, takže zcela spravedlivě jest třeba ho považovati za skuteč- ného iniciátora. A z logického důsledku své myšlenky boju/e za osvobození davu v západní Evropě před dobou i v době rozkvětu Meziná- rodní asociace dělnické bojoval současně i za osvobození Slovanů, protože byl přesvědčen v opaku ke Karlu Marxovi, že jedině v jich emancipaci a nikoli ve zvýšení a udržení jich utla- čení spočívá nejjistější záruka svobody v Evropě. Pravím v opaku ke Karlu Marxovi, neboť ví se skutečně, že tento ve svém omezeném šovinismu nepřestával viděti ve Slovanu * dědičného ne- přítele <, jejž třeba za každou cenu zničiti a vy- hladiti. V tomto antagonismu třeba také, jak myslím, hledati původ a hlavní příčinu nepřá- telství, jež stále existovalo mezi oběma revolucio- náři.

Myslí se všeobecně, že Marx a Bakunin stali se nepřátely, až když Bakunin vstoupil v Že- nevě do centrální sekce Mezinárodní dělnické asociace, v červenci 1868. Toť omyl; Marx ne- přestal ani okamžik potírati a především tupiti Bakunina, jakmile se tento objevil na scéně evropské politiky a dříve ještě než súčastnil se německých revolucí v 1848 a 1849. Užíval, aby zničil jeho vliv stále rostoucí, všech pro- středků, jež mohl vynalézti postupně jeho ob- myslný, zlý a perfidní duch, od prosté lži a utrhání se zdánlivou bolestí až k nejnečestněj- ším, nejnespravedlnějším a k nejodpudivějším obviňováním. Karel Marx ukázal tady, jako ostatně i jinde, že statečně chápal a následoval poučení onoho Davida Urquharda, jenž byl jeho inspiratorem a rádcem v politice, onoho pod- vodného, domýšlivého a hrubého diplomata pl- ného vzdoru, vzteku a lsti, jenž se považoval za neomylného a byl prý spolčen s jezovitským řádem .

Nemám dnes v úmyslu oceniti důležitou a ostatně nedokončenou práci dr. Nettlaua; chci než dík dokumentům, jež sebral, ukázati, že Marx nepřestal tupiti Bakunina a že v boji, jejž vypověděl ruskému revolucionáři, nebyl nikdy poctivý.

Viktor Dave

(Příště dále^

S? S? \P

Karikatury i.

Arne Novák Duch tohoto nevšed- ního českého essayisty je stejně mohutný jako jeho tělesná výška. Hluboké a pronikavé jeho profily starých i nových geniů v na- šich ne právě pestrých a zajímavých revuích činí vždy nezapome- nutelný dojem a na- plňují srdce radostí

jako nečekané na dlouhém pochodu pou ští spatření velblouda, pijícího ze studánky. Arne Novák je du- ševní i tělesný obr, jehož pravou doménou jsou nejvyšší vrcholky soudobé filosofie, na nichž v chladném vzduchu moudrosti pohybuje se jako skutečný domorodec. Sníží-li se však někdy pro blaho svých vrstevníků k drobné kritické práci, poznáte ihned, že nemáte co činiti s nepatrnou pokoutní kritickou štěnicí, nýbrž že stojíte tváří v tvář mohutnému lvu kritiky, jehož pouhé po- hnutí plavou hřívou znamená víc než u jiného pracně a důkladně dokazovaný soud. Je zázrač- ným dítětem nejvelebnější české femininistky a říká se dokonce, že je dívkou v mužských ša- tech a tedy svrchovaně zdařilým experimentem a potěšujícím výsledkem promyšlených snah a vzácné vychovávací methody své matky. Také je silný a upřímný karakter; své sympatie dává na jevo bouřlivým způsobem. Ihned, jakmile spatřil svěží a statečně upřímné bodláčí poesie p. Gelnerovy, pozdravil je radostným hýkáním a schroupal je neohroženě až do kořání Přejeme mu dobrého zažití. Kozonoh

Anarchistická literatura

E. Malatesta: L'Anarchie. Brochure, (au Réveil, Geněve, 6., rue des Savoises) Frs. 0'15

z>

J. L. Montenegri: La Huelga generál (Revista Blanca, Madrid, Cristóbal Bordín 1.) . — " —

Almanaque děla RevistaBlanca. Contiene el texto por: Pedro Kropotkine, Leon Tolstoi, Pedro Dorado, Luisa Michel, Miguel de Una- muno, Fermín Salvochea, Soledad Gustavo, Nicolás Estévanéz, J. L. Montenegro, A. Pla- mon, Fernando Tarrida, Ch. Malato, Federico, Urales, Anselmo Lorenzo, Donato Luben Elíseo Reclus, Francisco Giner, O. Mirbeau, Juan Montseny etc Pesetas — "60

<?

: Down with the anarchists! (Frei-

heit, New York, 69 Gold Street) . . —'—

Majitel, vydavatel a redaktor Stanislav K. Neumann. — Dělnická knihtiskárna v Praze.

NOVÝ KULT

15. ÚNORA 1902

SV. V. CISLO 4

Moderní věda a anarchie

T. G. Masarykovi věnuje redakce

Je zcela přirozeno tázati se, jaké místo za- ujímá Anarchie uprostřed velikého obrození pří- rodních věd, jež karakterisuje druhou polovici devatenáctého století.

Odpověď na tuto otázku podává se sama, jakmile si uvědomíme, co tvoří podstatu tohoto hnutí. Tu vidíme, že anarchisté chápající se znova díla filosofů minulého století — filosofů anglických a encyklopedistů — snaží se vypra- covati všeobecné, mechanické pojetí přírody v její celku — zahrnujíce v to vývoj lidských společností a jejich problémů hospodářských, politických a sociálních. Pokračují v díle, jež bylo vykonáno ve vědách přírodních, aplikujíce je na problémy sociální.

Příroda pro nás je celkem, jehož člověk a společnost jsou částí. A nepotřeboval-li Laplace (jak známo z jeho odpovědí Napoleonovi I.), aby vypracoval pojetí hvězdného světa, ani hy- pothesy »boha« ani velikých »slov«, jimiž ome- škávají se metafysikové — nemáme ani my po- třebí této hypothesy, aniž velikých slovo » Právu «, o »Immanentní Spravedlnosti*, o »Imperativném Mravním Pořádku « a ostatních, abychom chápali vývoj společností.

Naše methoda jest methodou exaktních pří- rodních věd a nemůžeme jiné uznati. Pracujeme, abychom zkonstruovali si vědeckou filosofii i všechny její praktické aplikace tím způsobem, že chceme pojati celou přírodu i všechna fakta sociálního řádu v týž ideový řád — aniž upa- dáme v omyly, v nichž uvízli Auguste Comte a Herbert Spencer v snaze téhož druhu.

Tato práce ovšem sotva byla počata v té části, jež pojednává o životě společností; to málo však, co bylo vykonáno, má stále tento karakter. V otázkách práva, morálky, politické ekonomie a dějin institucí, v nichž anarchisté pracovali, nepřispívali nikdy ke kultu velikých slov, za nimiž se skrývá nevědomost nebo stará stále táž pověra. Přistoupili k těmto otázkám bezprostředně, bez emfase, zcela jako naturalista přistupuje k otázce vývoje květu nebo živočiš- ného druhu.

Vědomě či nevědomě zůstávají dětmi velikého naturalistického — materialistického — hnutí posledních čtyřiceti let.

Opravdu, když metafysikové počnou mluviti k naturalistovi o universálním Duchu, tvůrčí Síle, láskyplné Přitažlivosti Hmoty, Účelu Pří-

rody, Lidstvu pojatém jako nejvyšší Bytost nebo o Nepoznatelném • — to vše s velikými písmeny — odpovídá naturalista, že to vše jest pro něj ne- srozumitelnou hantýrkou, jíž se nechce zaměst- návati, protože i ti, kdož se domnívají, že tě- mito slovy něco řekli, snažili se prostě přetvá- řeti svou nevědomost nebo zvučnými slovy odíti své pověry. Slyší-li tato smyslu prázdná slova, krčí naturalista rameny a jme se studovati fakta života, výživy, myšlenky a emocí, aby našel je- jich chemickou a mechanickou příčinu.

Anarchista jedná stejné. Předhazuje-li se mu, že vývoj kapitálu musí sledovati »svou thesi, antithesi a synthesi«, chtéjí-li ho umlčeti po- dobnou tirádou jako: > Zákon (stále s velikými písmeny) má za cíl posílení spravedlnosti a re- presentuje materialisaci Nejvyšší Myšlenky (klo- bouk dolů!)«, nebo když se mu praví s rukama skříženýma na prsou: — >Ale, nešťastníce, tož vy popíráte Nejvyšší Cíl Společnosti ?!« — an- archista také krčí rameny. Táže se s úžasem: Jak je možno, že v této době bohatého vzrůstu exaktních věd najdou se ještě opozdilci, kteří se dají klamati slovy nebo kteří mluví ještě řečí primitivních, již představovali si také pří- rodu ovládanou lidskou bytostí.

Veliká slova anarchistu nikterak neklamou. Naslouchá jim, aniž by před nimi smekal a po- kračuje ve svém studiu starých i moderních společenských forem, aby v nich našel elementy pokroku. A shledává, že společenský vývoj je nekonečně složitější — a nekonečně zajímavější především s hlediska svého cíle — než to vše, co bylo by lze odvoditi z oněch slov zoufale nejistých.

A že anarchista ví velmi dobře, že studium, konané jen pro radost studia, nevede nikdy k dobrému výsledku, — že třeba si položili cíl — otázku v každém studiu a v každé lek- tuře, klade si za cíl rozřešiti následující: — »Které formy života ve společnosti přispívají nejvíce k vzrůstu sumy štěstí ve společnosti a následovně v lidstvu ? Které formy, jež lidstvo vypracovalo v minulých dobách a jež rodí i dnes, dovolují této sumě štěstí pro všechny mohutněti, šířiti se a stávati se stále intensivnější ř«

A že chce sám také přispěti v tomto směru, utváří své jednání každodenně — intelektuelní i revolucionářské — způsobem, jímž lze dosíci cíle.

Lze tedy pochopiti, proč svým jednáním a všemi svými postupy a všemi svými vztahy k ostatním liší se anarchista tak přesně nikoli jen od všech stran politických, nýbrž také od stran socialistických, které se ještě živí starými dogmaty o Autoritě, Zákonu a Poslušnosti.

Anarchie jest původu eminentně prakti- ckého. Zrodila se z kritiky revolucí, již o 1791. podal Godwin, o 1848. Proudhon a o 1873.

26

Internationala a Bakunin. Zrodila se přímo z po- třeb zápasu v Internationale. Má však také svou basi filosofickou — materialistické, mecha- nické pojetí přírody, v níž čiověk, jeho život duševní a jeho život společenský jsou pojati jako fakta přírodní historie. Obě zřídla plynou společně. A v praktických aplikacích zůstává anarchista věren poučením, jež odvodil z jednoho i druhého.

Podoben svým otcům encyklopedistům vstává k obraně individua proti státu. Ví, že autorita tohoto je nového původu a konstatuje každo- denně, že tato autorita stále rostoucí v tomto století je zbytečná, škodlivá, — překážkou ka- ždého pokroku. Autorita, která dala zhynouti Řecku a Římu, která v každé době upevňovala jen zájmy samozvaných vladařů a jimi protěžo- vaných kast, nemůže se státi nástrojem osvobo- zení — stejně jako jím nemůže býti caesarism nebo římská církev nebo kterákoli církev jiná.

V politické ekonomii nedal se oslniti meta- fysikou, jíž mu chtěli posloužiti jako velikou vědou. Mluví-li se k němu o 'ekonomických zákonech «, dle nichž nesmí jísti dle svého hladu, chová se k velekněžím těchto zákonů jako k žonglérům. Ví, co člověk může vyrobiti, jaká bohatství mohl by shromážditi. A praví si, že první povinností každého převratu jest dáti chléb, obydlí, šat všem — a že tedy » spotřeba « jsouc v tak dobrém chodu přinutí juž mozky, aby našly prostředek, jímž bylo by lze vyrobiti chléb, obydlí, šat — a ostatní — v množství pro všechny postačitelném.

Svým nedostatkem respektu pro veliká slova veden je až k tomu, aby kritisoval veliké svaté, již měli býti učiněni z Konventu, Robespierra, Louise Blanca a z tolika jiných. Vidí ve veli- kých převratných epochách lid kráčející proti státu a domnívá se, že tomu tak má býti i bu- doucně. Pomýšlí na vyvlastnění, neočekává ho však ani od zákona ani od rozkazu a nespoléhá na žádná dovolení.

A že není nikdy dosti brzo správně jednati, chová se tímto způsobem i dnes. Dohodou — vždycky, na rozkaz — nikdy.

Petr Kropotkiii

Vpád

Vášnivé hordy vpadnou v naše kraje, vášnivé hordy hrozí zátopou! V planinách širých kují meče, štíty, přístrachem děsu hrady podkopou.

Pochodně vzplanou! Pěst se zdvihne rázem, rozmachem bouře všechno zasténá, zavýsknou písně, ve sopečném třesu zřítí se klenba pevně stavěná . . .

Poletí koně; odpoutaní obři zamávnou pouty v černá nebesa, zachvějí vrchy, na bojiště vletí, zaduní hromem vozů kolesa . . .

Zarudlý požár všechno děsem schvátí, výkřiky pusté všechno proklejí, vášnivé hordy ve prach trůny zvrátí, poletí bouře času kolejí!

Jiří Mahen

Mimo anarchii . . .

Má Anarchie za sférou svých nejbližších bez- prostředních zájmů agitačních a za semknutým řadem svých vyslovených, přiznaných mužů ne- sčetně tajných spolupracovníků. Mimo sražené šiky temných, z hloubi společenských spodin a zášeří ponuře se vynořujících postav, zachmuřených bytostí, jež hotoví se jíti vykřik- nout své právo na život a s tím právo všech do přísných, plísní dýchajících měst, do vyhra- zených ulic a uzavřených parků kast — a také mimo skupení vyjasněných, přesných a logických hlav, v nichž pracuje duch o systému ideových předpokladů, o zvláštní intelligenci Anarchie: mimo oba tyto polárně vzdálené ale jednu osu a kroužení jednoho tělesa udržující zjevy pře- hodnotitelské práce je nesčetně těch, jejichž úsilí nemá směru, jejichž útoky valí se bez praporu, a jejichž vítězství nezdá se znamenati radostné zavláni a vyjasnění přiznaných, heslových barev.

Ale jejich síla je zapjata v řetěz a postup pohybů téhož grandiosního děje zmaru a pře- tvoření.

Konquistadoři myšlenek, které vyzvednou je- den ze sporů uniklých vyjemněným, raffinova- ným ideologiím dogmatických soustav přijatých a vžitých, jako umělci, kteří uskutečňují a dají pocítit jiný život, jinou bolest nebo radost, za hranicemi běžného a platného, všichni, jejichž sny zvíří, pobouří, podráždí přemýšlet — jsou tajní spolupracovníci.

Proto, že zrazují a dokazují možnost života, mimo dané, za ním a nad ním. Že nutí při- pustit jiné existenční podmínky ducha, než které založily dnešek a jsou úporně hájeny z miso- neistních pohnutek. Vše nezvyklé, nové, nutí pochybovat o dnešku, klásti nezodpověditelné otázky klidné ideologii odumírající dějinné fase, kritisovat — a na konec ztratit souvislost s ho- tovým a obrátit se k očekávanému. Výsledkem je odpor proti současné societě, proti základům, z nichž vyrostla a proti ovzduší, jež kolem sebe zhustila a které vdechujeme s obtíží. A s od- porem touha a vůle, súčastnit se v díle meta- morfosy. Díky tajným spolupracovníkům, je živě cítiti dnes, že všechny možné způsoby existence v současných poměrech, shrnuté v pojmu Vlády,

27

jsou vyčerpány, a zdroje, z nichž jim proudila silná krev života, že zaschly. Přinutili nevěřiti v možnost, aby z těchto základů vzešla nová formace, přizpůsobená nebývalým sklonnostem lidské bytosti, které jsou nebo se zrozují, co den nové.

Mimo Anarchii, proti ní někdy, přece je tvůrčí duch vždy připjat k ní nevystihle jemnými, skry- tými ale nepovolnými úponky. Toť anarchism myšlenky a umění, jejich tajné spolupracovnictví, nepřiznaná účast všech přehodnotitelů v její směřování.

Ale, zdá se, je to také oprávnění její — oprávnění všech tíhnutí, posouvajících evoluci, přinášejících změnu a ve zmaru zárodek vzniku: rozlohu a propasti, které široce zejí mezi du- šemi, přestávají existovati. Neboť v jedné deltě splynou, smísí se a vyústí všechny různotvaré energie, když před tím již uplatnily se jejich různosti a individuelní snahy daly výsledky svého vzrůstu —

Miloš Marten

HfeAi

neohebná, vyjevená imitace těla bezmocností stavu svého prudký pojem dělá. Za tím stavem bezevládným element je cítit .

Barbora Ubryková

Z cyklu »Marionety«

Akurátní započetí v publiku se chválí, rovněž nátěr orthodoxní, jejž jsme kusu dali. Vůbec může tato práce naklonit si massy, neboť má tu řídkou schopnost zježit všecky vlasy. Mimo to jest podmíněno licencemi soudu, že jen dorost vyvinutý může v moji boudu. Známo přec, co takovýto zákaz vlastně značí: rostou jenom kvadraticky noví vyznavači. (Nebudeš-li nakazovat, nebudeme hřešit, chceš-li, aby zpustly mravy, nastav nových mešitl) Nuže, tedy každý večer oblehá se kasa, každý večer odrostlíkům účast duši drásá, každý večer stupňuje se dějství k známé krisi, po celou noc lůžka dusí, dlouho nevymizí. S naložením veškeré své kriminální vervy, žmolí autor jako cucky klidné tvoje nervy. Aniž cítíš konec kusu, kočí sháší lampy, Ubryková mučednice děkuje se s rampy. Zvláštní věru dojem činí, když je loutka nahá, z potřeby víc vědychtivé člověk na ni sahá. Při vší úctě ke Thalii, k smutečnímu ději za prohlídky generální smysly se ti chvějí:

Hloubáš

hloubáš — kočí shasne.

K čemu zdarma svítit?

Jan Opolský

Mimo církve!

(Dokončení) Považuji za nejlepší protiváhu klerikalismu dů- sledné využití interkonfesionelních zákonů, což pro nás ovšem znamená přijetí bezkonfe- sielnosti jako nevyhnutelného dů- sledku našich názorů o zjeveních a dogmatech církví, jehož cena spo- čívá právě v jeho kladném významu a v jeho nekličkované poctivosti. Tato protiváha mohla by vzniknouti skoro oka- mžitě; tato protiváha jest přirozená, logická a snadná. Neznám jiné protiváhy, jíž by se dalo použiti tak rychle se značným spolu výsledkem. Nezapomínejme, že klerikalism neohrožuje nás dnes juž převahou duševní, nýbrž zcela hrubou přesilou hmotnou. A právě proto znamená ztráta každého člena zmenšení této přesily, ovšem jedná-li se o jednotlivé případy zmenšení ne- patrné, zmenšení však, jež způsobem velmi snad- ným mohlo by vzrůsti v mohutný úbytek po- četné síly, tím významnější, že by byl zároveň stejně mohutnou početnou posilou hnutí anti- klerikálního. Kdybychom se vrátili jednou k sta- rým svým ideálům, jichž cena se přece nezmě- nila, a kdybychom se s opravdovou energií za- sadili o to, aby každý, kdo činí nárok na jméno našeho soudruha, byl vyburcován ze své vlaž- nosti nebo opatrnickosti a považoval za nevy- hnutelný akt důslednosti přijetí bezkonfesieinosti, zašili bychom símě, jehož úroda každoročně by se množila. Mluvme konkrétněji. Zdá se mi na příklad, že t. zv. organisovanému dělnictvu — je-li jeho organisace opravdu taková, jakou se býti honosí — mohlo by býti hříčkou postaviti v jediný den antiklerikálnímu hnutí posilu, řek- něme jen, 5000 duší octnuvších se mimo církve. A kdyby těchto 5000 duší representovalo jen 1000 socialistických rodin ochotných tradici poctivosti a opravdovosti ve svém středu udržo- vati, kterak rostla by pak naše armáda a kterak by se bojovalo!

Vystoupením z církve stávám se osobně chrá- něným proti celé řadě církevních aktů, jichž symbolice nevěřím, získávám immunitu pro mnoho a mnoho případů klerikálních uštknutí. Jedná se o to, aby těchto immunních lidí byl takový po- čet, aby silou, obětavostí a podnikavostí mohli odraziti útoky klerikálních šiků a postaviti na všechny cesty své přední stráže. A jest ovšem také nevyhnutelnou podmínkou trvalého zdaru

28

této obranné akce, aby mezi členy společnosti be2konfesionelních vládla svrchovaná opravdo- vost a vědomí, že formálním přijetím bezkon- fesielnosti nekončí individuelní úkol, nýbrž že každý musí důsledně jako člověk bez vyznání jednati a dbáti o to, aby svými skutky nebil svoje zásady ve tvář. Tím, když na př. vystoupil jsem jako otec rodiny s touto z církve, nevy- konal jsem příliš mnoho, nemíním-li se dle sil svých snažiti, aby duch, jenž mne k přijetí bez- konfesielnosti vedl, vládl v mé rodině a zako- řenil se v ní tak, aby byla, pokud možno, zá- kladem pro celou generaci lidí stejného ducha.

K rodině jest nám obrátiti hlavní zřetel, chce- me-Ii, aby byla odstraněna nejhorší a nejnesnad- něji zdolatelná překážka vší opravdové antikleri- kální akce, neboť rodina má žel stále ještě příliš mnoho vlivu na individua. Jsouc ve světě ne- socialistickém v nesčetných případech, ano ve většině případů jen pařeništěm zla a neštěstí, nezměnila se ve své povaze ani pod vlivem nových idejí. Byli bychom jistě ohromně dále nejen v antiklerikální akci ale vůbec ve hnutí socialistickém, kdyby se bylo rodině věnovalo více pozornosti. Mělo se vyšetřiti, je-li zděděným balastem obrození neschopným, bez něhož lépe nějak se obejíti, anebo je-li institucí snadno při- způsobitelnou socialistickým idejím bez úhony pro ně. A pro případ, že rodina byla vzata na milost, nemělo se nikdy sleviti ze zásady, která je dnes tak nepatrně ceněna, že totiž socialisti- cká rodina má býti rodinou bezkonfesionelní. Bylo ovšem pohodlnější přijati bez velkého hlou- bání rodinu takovou, jakou nám ji odkázal starý svět, jako úskalí, o něž se rozbíjí celé životy, jako pouto nesčetných úsilí, jako nejhouževna- tější brzdu evoluce. A právě tou okolností, že se neučinilo pranic, aby byl zlomen špatný vliv rodiny, nýbrž naopak, že heslo » náboženství jest soukromou věcí« bylo vydáno hlavně k vůli socialistickým rodinám, byl znesnadněn a předem zkorumpován antiklerikální zápas. Ve věcech po- měru k církvím a náboženství bije dnes z ro- dinných důvodů bez uzardění logiku ve tvář stejně socialistický dělník jako universitní pro- fesor. Vůdčí kruhy socialistické daly svou sankci indiferentismu, pohodlnosti a prospěchářství, uči- nily tak hlavně vzhledem k rodině, jež sama o sobě juž dává těmto vlastnostem vznikati. A není to nic potěšitelného, že právě ve věcech vědeckých, kde se mají otevříti všechny brány volnému bádání, vyhlašují se dogmata, jimž přísně zakázáno rouhati se, kdežto naopak na tom, co má býti zárukou lepší budoucnosti, na mravním podkladě socialistického hnutí hřeší se zcela obvykle a hlásá se tu obdivuhodná snáše- livost ke všemu, co je polovičaté, prospěchářské a nestatečné.

Tedy přijet! bezkonfesielnosti musí býti pro- vázeno uvědomělou vytrvalostí a zásadní prací. Co plátno, vystoupím-li z církve, když se tam za čas k vůli své vyvolené nebo z jiného sla- bošského či prospěchářského důvodu vrátím ; co plátno, jsem-li občansky oddán, nevychová- vám-li své dítky tak, aby se nikdy nevrátily tam, odkud jsem odešel. A jest nám pracovati, stále, vytrvale pracovati. Jest se nám snažiti, aby stále ubývaly naším přičiněním přímé i ne přímé dávky, jež klérus vymáhá, jest se nám brániti, aby z našich peněz nebyly stavěny kapie, kostely a různé votivní nevkusnosti, jež znešva- řují města i venkov. Jest nám potlačovati pra- meny a pramínky, jež utvořivše proud nesčet- ných milionů berných mincí vlévají se v bezedné kapsy věčného žebráka římského a přemnohých žebravých kongregací. A pak jest nám v duších nahrazovati halucinace přesnými pozorováními a zaměňovati illuse o ráji, jenž se slibuje hlado- vým, reelními idejemi o životě, jenž evolucí může dosíci stavu sociální spravedlnosti, blaho- bytu a rytmické práce.

Vlastní naši lidé budou se na nás snad dí- vati jako na idealisty skoro posměchu hodné. Vždyť v každém hnutí je dnes vítanější přívr- ženec, jenž správně odvádí daň straně a po- slouchá bez námitky ať juž rozhodující jednot- livce nebo nějakou terorisující část davu než ten, kdo trochu samostatně myslí a dle toho také jedná. Je-li i dnes dosti dobré vůle v mlad- ších kruzích položiti požadavek bezkonfesielnosti jako kardinální v socialistickém hnutí, setká se přece propaganda v tomto směru zatím sotva se značnějším výsledkem. To ovšem není nic, co by nás mělo odstrašovati. Vždyť každý za- čátek je obtížný, a my, počneme-li jednati, lze říci, že počneme jednati první. Pro počátek vy- žaduje náš úkol, abychom z programů svých a hlavně ze srdcí svých vymýtili zásadu: nábo- ženství jest soukromou věcí a nahradili ji zá- sadou, že dogmatické náboženství jest pro nás veřejným nepřítelem. A další zásadu jest nám přijati: socialistická rodina budiž rodinou bez- konfesionelní. Mějme tady na mysli, že tím žá- dáme v mnohém směru očistu rodiny, že tím žádáme očistu manželství ať juž volného nebo t. zv. zákonného. Svoluji-li k tomu, aby moje vyvolená nosila škapulíře pověrčivosti, znamená to, že ji považuji za nižší sebe, za něco, na čem nemohu žádati sobě přiměřené duševní výše. Má úcta k takové ženě nemůže míti dlou- hého trvání, zmizí, když potuchne erotická vášeň, a stane li se takhle založená milostná episoda poměrem závaznějším, vede jen k obvyklým domácím tragikám, jež jsou pro obě strany utrpením a pro potomstvo pramenem značné duševní újmy.

V době, kdy s kazatelen káže se zcela lo- gicky krajní náboženská nesnášelivost, kdy man- želky jsou vyzývány, aby opouštěly nevěřící nebo

29

jinak věřící muže, a v době, kdy i mezi socia- listy často se terorisuje každý samostatný průjev, nemůže škoditi, budeme-li s důslednou bezohled- ností bdíti nad tím, aby tiže lidé, kteří často tak mocně horlí pro to, aby se zachoval ten neb onen paragraf strannického zákonníka, cho- vali se sami socialističtěji ve věcech, které mají pro naše hnutí jako celek hluboký význam. Nám ovšem jest jíti příkladem napřed.

Propagovati vystupování z církví, uzavírání občanských sňatků, bezkonfesielnost volné i ofi- cielní rodiny znamená spolu propagovati po- chopení povahy dogmatických náboženství a po- chopení praktické antiklerikální činnosti. Před- pokládá tato propaganda nejen to vše, co jsem juž řekl, že jest nám konati, nýbrž předpokládá také zvýšení mravní úrovně socialistického hnutí. Dá-li se této vyšší mravní úrovně docíliti při dnešní politické taktice socialistické, o tom budou se úsudky asi rozcházeti. Pro svou osobu jsem přesvědčen, že celý ten úpadek socialisti- ckého ducha, všechny ty stále častější a ča- stější protisocialistické skutky ve hnutí jsou lo- gickým důsledkem krajního holdování parlamen- tarismu. Taková doba nemá ovšem mnoho po- rozumění pro akty tak mravního rázu, jako je propaganda pro hromadné přijetí bezkonfesiel nosti a její důsledků. Jisto že, že zvítězí jen ti, kdož dovedou býti bezohlední, rázní a vytrvalí. Jest nám pracovati však s tím vědomím, že pravda jest na naší straně a že naší odměnou je radost ze světla, které šíříme.

Stanislav K. Neumanu

Michal Bakunin a Karel Marx

i.

(2.)

Bakunin pobýval juž více let v cizině, v Ně- mecku, ve Svýcařích a v Belgii, odmítaje upo- slechnouti opětovných vyzvání ruské vlády, aby se vrátil do své vlasti,*) když se rozhodl usaditi se v Paříži. Přibyl tam v měsíci červenci 1844. a zůstal až do měsíce prosince 1847. To byla doba, kdy se zdálo, že buržoasie došla vrchole své moci, kdy pořádek a klid vládly všude, kdy i strany oposiční zdály se seslabenými a vy- čerpanými.

^Republikáni nepřestávají sice ve svých spik- nutích,* praví Bakunin v nevydaném rukopise z 1871., » avšak zdálo se, jakoby se tato spik- nutí děla pro jich vlastní radost, tak vypadala

*) »Nemám juž vlasti od té doby, co jsem se své vzdal, a podoben věčnému židu půjdu poslušně ce- stou, již mi vykazuje můj osud a mé přesvědčení. Je nemožno, vlastí zpět si dobyti; tož nebudu se zbytečně namáhati tím spíše, že jsem přesvědčen, že jest povolána (Rusko) k veliké úloze na posvátné roli demokracie. Než z toho důvodu ji miluji . . .« Bakuninův dopis Emmě Siegmundové z 3 února 1843.

jejich spiknutí nevinnými. Zdálo se, že policie p. Duehátela daleka toho, aby se jich obávala, podporovala je a dle potřeby provokovala.

>To byla doba prvního vyjití knih a myšlenek Proudhoncvých, jež obsahovaly v jádru — pro- sím p. Luise Blanca, jeho příliš slabého soupeře, jakož i p. Marxe, jeho žárlivého antagonistu, aby mi odpustili — celou sociální revoluci, za- hrnující i socialistickou Komunu, zničitelku Státu. Zůstaly však ignorovány většinou čtenářstva. Radikální žurnály této doby National a i Re- formě, jež se nazývala demokraticky socialisti- ckou, byla jí však na způsob p. Louise Blanca, dávaly dobrý pozor, aby se o nich nezmínili ani pochvalným ani káravým slovem. Oficielní představitelé republikanismu uzavřeli proti Proud- honovi jakési spiknutí mlčelivosti.

»To byla také doba výmluvných ale neplod- ných přednášek pp. Micheleta a Quineta na Collěge de France, poslední výkvět idealismu jistě plného vznešených pohnutek, nicméně pře- dem odsouzeného pro svou nemohoucnost. Po- koušeli se o nesmysl, chtějíce založiti volnost, rovnost a bratrství lidské na podkladech vlast- nictví, státu a božského kultu; bůh, vlastnictví a stát nám zůtaly, ale ze svobody, rovnosti a bratrství máme jen to, co nám dávají Berlín, Petrohrad a Versailles.

» Ostatně všecky tyto theorie nezaměstnávaly než velmi nepatrnou menšinu Francie. Nesmírná většina čtenářstva nikterak se jimi nezabývala, spokojujic se nekonečnými romány Evžena Sue-a a Alexandra Dumasa, jež naplňovaly feuilletony velkých žurnálů, jako byly Constitutionnel, Debat s a Presse.

»To byla především doba, kdy byl zaveden v rozsahu velmi značném obchod svědomími. Louis Philippe, Duchálel a Guizot kupovali a platili legální a konservativní francouzský libe- ralism podobně jako později hrabě Cavour koupil a zaplatil sjednocennost italskou; to tedy, co nazývalo se ve Francii le pays légal, podo- balo se skutečně neobyčejně tomu, co se dnes v Itálii jmenuje la consorteria. Je to houf interessovaných lidí. kteří se prodali nebo kteří nechtějí nic lepšího než se prodati a kteří pro- měnili svůj národní parlament v bursu, kde pro- dávají každodenně svou zemi ve velkém i v malém.

»Patriotism projevuje se tedy obchodními trans- akcemi, neblahými přirozeně pro zemi, velmi však výnosnými pro individua, která jsou s to provozovati tento obchod. Toto zjednodušuje velmi politickou vědu, kdyžtě vládní schopnost může se omeziti od nynějška jen na to, aby dovedla zvoliti si z tohoto houfu svědomí, jež se objevují na trhu. přesně ta, jichž získání je nejvýnosnější. Je známo, že Louis Philippe po- užil značné této výborné vládní pomůcky.*

Jest nicméně pravda, že mimo tuto tučnou a veselící se buržoasii byli ještě saintsimonisti, fourieristi a positivisti, Pecquer a Vidal, Ville-

30

gardelle, Flora Tristanová a Thoré; George San- dová a Pierre Lerotu;; Buchez a mystičtí demo- krati, Blanqui, Barbes a Raspail; Reforma; komunisté a autoritáiští babuvisté; Cabet a Dé- zamy a veliký počet jiných více nebo méně po- volaných representantů různých škol nebo snah revolucionářských.

V tomto prostředí objevil se Bakunin, jenž pěstoval již v Rusku styky s nejpokročilejšími skupinami, v Německu s adepty filosofického radikalismu, ve Švýcarsku s Weitlingem a ko- munisty, a jenž také již navázal styky s vlivu- plnými členy polské emigrace. Všade byl mi- lován a vážen; každý, kdo se k němu přiblížil, podlehl vlivu a přitažlivému půvabu jeho mocné povahy. Byl z těch, jimž se oddáváme a pro něž se obětujeme.

Po zapovědí »Annálů« Arnolda Rugea v Drážďanech a »Rýnské Gazetty« Karla Marxe v Kolíně, založili tito dva němečtí spiso- vatelé v Paříži v 1844. »Deutsch-franzo- sische Jahrbuecher«, revue, kde spolu- pracoval Bakunin; pak, po její zaniknutí, vydal H. Bornstein týdenník >Vorwaerts<, kolem něhož seskupil A. Rugea, Karla Marxe, básníka Herwergha, Michala Bakunina, Weertha, G. We- bera, Dra Everbecka, J. Burgersa a Bedřicha Engelse. V této době již Marx, jenž se rozešel s Rugem*) a zasypával jej teď invektivami a urážkami, počal vésti s Bakuninem tichou válku papírovými kulemi, kompromitujicími lístky, po- cházejícími kdo ví odkud a majícími zabíjeti jistěji než nejživější a nejhlučnější polemiky. Zvláštní příležitost naskytla se záhy tomuto mistru v pomluvách, že mohl navždy otráviti život po- čestného člověka, jenž podal o své politické loyálnosti a revoluci onářské poctivosti důkazy aspoň stejně jisté a jistě skvělejší než kdy se své strany podal je Karel Marx.

Počátkem 1845, kdy Marx zabýval se juž tajně připravováním jedu na Bakunina, vydal car ruský na návrh vedoucího senátu úkaz, oznamující, že > vzhledem k tomu, že šlechtici Golovin a Bakunin vydali ve Francii revolucio- nářské spisy proti ruské vládě a vzdor opěto- vaným vyzváním nevrátili se do své vlasti, pro- hlašují se za zbavené všech práv občanských a

*) Marx vždycky pomlouval a haněl své protivníky ; jeho polemiky s Arnoldem Rugem, bratry Bauery, Karlem Giiinem, Proudhonem, Hercenem, Willichem a Karlem Vogtem jsou vzory, abych tak řekl nízké zlomyslnosti a znamením zlovolnosti, jež překonala jen jeho ohyzdná kampaň proti Bakuninovi. — Nejen však v polemikách se svými protivníky haněl a po- mlouval Marx, i v dílech čistě vědeckých, jako Ka- pitál, cítil zlomyslnou potřebu vsouvati hanlivé po- známky na adresu těch, kdož se mu nelíbili. Tak lze čísti na stránce 613. v prvém vydání Kapitálu velmi málo lichotivou poznámku pro *polorusa a dokonalého moskevce Alexandra Hercena, jenž se domníval, že pomocí ruské knuty přivodí regeneraci Evropy. « Toto místo bylo bohudík potlačeno od 2. vydání knihy.

šlechtických, že všechny nemovité statky, které mají v carství, skonfiskují se ve prospěch státu a že, budou-li někdy dopadeni na ruském území, budou vyvezeni na Sibiř, aby tam zůstali vypo- vězeni po ostatek svých dnů.« V dopise ze dne 27. ledna 1845 poslaném Reformě vyjádřil se Bakunin vzhledem k tomuto úkazu takto:

>Mé osobní stanovisko je zcela prosté. Od svého pobytu v Německu a ve Švýcarsku byl jsem udán u vlády ruské iako důvěrný přítel několika německých publicistů náležejících radi- kálnímu hnutí, jako autor několika článků po žurnálech a především jako stranník polského národa, tak ušlechtilého a tak nešťastného a jako rozhodný nepřítel ohavného utlačení, jehož je stálou obětí, ze samých to věcí jistě velmi málo zločinných, nicméně však postačujících, aby roz- hořčily vládu, která, jako naše, je tak žárlivá na lásku a respekt svých poddaných. Tož do- stal jsem brzy rozkaz vrátiti se do Petrohradu a vyhrožovalo se mi pro případ neposlušnosti celou přísností zákonů. Věděl jsem, co mne če- kalo, kdybych se vrátil, ale, dávaje přednost volnějšímu vzduchu západní Evropy před dusivou atmosférou Ruska, dávno jsem pojal pevný úmysl zříci se vlasti. Odpověděl jsem tedy jasným od- mítnutím, jehož všechny důsledky jsem předvídal; nebylo mi neznámo, že podle zákonů, které vládnou v mojí vlasti, spáchám vlády nepo- slechnuv skoro zločin urážky veličenstva. Nemám tedy proč naříkati nyní nad úkazem, jenž prý mne zbavuje šlechtického titulu a vypovídá do Sibiře tím spíše, ježto pohlížím na první z obou trestů jako na skutečné dobrodiní a na druhý jako na důvod, abych si blahopřál, že jsem ve Francii. «

Bakunin nemohl si blahopřáti dlouho k té šťastné okolnosti, že mohl žíti v Paříži; ruská vláda brzy vyzvala Francii, aby ho stále pro- následovala. Stalo se tak následkem slavné řeči, kterou promluvil před velkým shromážděním Poláků v ulici Saint-Honoré č 352. dne 29. li- stopadu 1847. V neuveřejněném listě, jejž po- zději o této věci napsal, vyjádřil se takto:

>V měsíci listopadu 1847 shromáždili se polští emigranti přebývající v Paříži, aby dle svého zvyku oslavili výroční den své revoluce. Byl jsem juž vypovězen, a že jsem se poprvé ob- jevoval před veřejností, použil jsem této příleži- tosti a pronesl jsem řeč, abych objasnil pravdu pro mne víc než jindy nepopiratelnou, že totiž mezi zájmy carského císařství a zájmy ruského i neruského obyvatelstva, jež v sobě uzavírá, jest absolutní rozpor, že carská moc je v nepří- mém poměru s jeho svobodou, s jeho vlast- nictvím a s jeho blahobytem a že následkem toho triumf polské revoluce, jenž by byl býval smrtelnou ranou pro toto císařství, byl by do- brodiním pro jeho národy. Vycházeje z tohoto přesvědčení nabídl jsem Polákům jménem ruské demokracie revoluční alianci. Předmět mé řeči

vedl mne přirozeně k tomu, abych mluvil o caru Mikuláši, jehož železná ruka tísnila stejně nás všechny, jednal jsem s ním tedy poněkud zle, či spíše jednal jsem s ním podle zábluhy po- jmenovav ho katem nesmírného počtu obětí. Nepředstavoval jsem si tehdy, že by car Mikuláš mohl býti překonán na této cestě krve a bahna. Alexander II., jeho nástupce a syn vynasnažil se ukázati nám možnost toho, neboť v pěti po- sledních letech své vlády od 1862 do 1867 dal napadnouti, uvězniti, vypověděti, mučiti a pobiti nevinných a šlechetných obětí polských i ru- ských, mužů, žen, dětí a starců desetkrát víc, než jeho strašlivý otec oprávněně proslulý svou hrubostí učinil po dobu své vlády, jež trvala přes třicet let . . . V době, kdy jsem promluvil svůj první speech, zdála se Francie kráčeti v plné reakci. P. Guizot a p. hrabě Duchátel byli mi- nistry, jeden zahraničním, druhý vnitra. Vyšed z revoluce Ludvík Filip systémem korupce chytře kombinovaným a zručně užívaným zdemorali- soval konečně za sedmnáct let tak dokonale ohromnou většinu z 30.000 voličů, kteří tvořili tehdy to, co se nazývalo legální zemí, že sně- movny stavše se otrokyněmi vlády, jako jsou jimi ještě dnes, odhlasovávaly slepě vše, co na nich ministři žádali. Vláda opírajíc se o tuto zkorumpovanou většinu domnívala se, že se může beztrestně posmívati potřebám, utrpením a jednomyslné nespokojenosti národa tří milionů lidí, zbaveného politických práv a bylo zřejmo již, že ve vnitru Francie bére na sebe všechny známky vlády despotické. Za hranicemi p. Guizot pyšný, že uzavřel španělský sňatek, s nímž do- mníval se vraceti se k starým tradicím veliké politiky francouzské a navázav vládu Ludvíka Filipa na vládu Ludvíka'" XIV. J? — | p. Guizot, pravím, zničil alianci anglickou, již veřejné mí- nění považovalo za podmínku liberální politiky, a snažil sefze všech sil, aby si získal vděk tří despotických 'dvorů ' severních. To byla doba války radikálních kantonů švýcarských proti Sunderbundu a prvních symptomů povstání vlaš- ského. Diplomacie svaté aliance profitujíc z otro- ckých disposic francouzského ministra, uzavřela s ním smlouvu proti evropské svobodě. « !§■ Mluvě jménem nejosvícenější části ruského lidu volal Bakunin ke svým polským bratřím, jak to učinili kdysi, v 1824, šlechetní mučed- níci dekabrističtí za tím účelem, aby společně potírali despotism a tyranii a vrátili svobodu a neodvislost šedesáti milionům lidí sehnutým pod železnou pěstí a končil své plamenné vyzvání těmito slovy: >Shoda Ruska a Polsky je dílem nesmírným a hodným toho, abychom se mu vě- novali cele. Toť emancipace šedesáti milionů obyvatel, toť osvobození všech národů slovan- ských, jež sténají pod cizím jhem, toť konečně zmar, definitivní zmar despotismu v Evropě. Ať tedy přijde ten veliký den shody — den, kdy Rusové spojení s vámi týmiž city, bojující pro

tuže věc a proti společnému nepříteli, mají právo zahlaholiti s vámi vaši národní píseň polskou, tu hymnu slovanské svobody: »Ješté Polska ne- zhynula!*

Tato řeč, uveřejněná 5 prosince 1847, měla nesmírný účinek. Ministerská rada na formální žádost ruského vyslanectví nařídila vypovězení Bakunina. Ten chtěl poznati zdůvodnění vypo- vídacího nařízení; na jeho dopisy však nebylo odpověděno. Hippolyt Vavin adresoval p. Gui- zotovi prudkou epištolu oznamuje mu svůj úmysl ho interpelovati a prohlašuje, že nepřestane re- klamovati odstranění zákona o podezřelých, smutného to dědictví po Directoiru. Ve sně- movně pairů dne 10 ledna 1848. tázal se hrabě ďAlton Shee ministra, zda-li ustoupil požadav- kům ruského vyslanectví anebo jednal v návalu spontánní servilnosti a zdali to byla od před- sedy ministerské rady poslušnost nebo galanterie. Na to dne 4. února při debatě o interpelaci Hippolyta Vavina a Ferdinanda de Lasteyrie citoval president p. Guizot následující větu z řeči Bakuninovy: » Chtěli by, pánové, abyste nazý- vali cara Mikuláše svým bratrem, jeho utlačitele, nepřítele nejzarytějšího, nepřítele osobního Pol- sky, kata tolika obětí, toho, jenž vás pronásle- duje s pekelnou vytrvalostí, jak z nenávisti tak z politiky,* a pravil, že toto místo a jiná po- dobná odůvodnila vypovězení autorovo, kdežto p. Duchátel mluvil o ruském revolucionáři s vý- razy dvojsmyslnými a opovržlivými. Když byl upozorněn na zjevný odpor mezi oběma řečmi ministerskými, omezil se v odpovědi na tato slova stejně urážející Bakunina: »Co se týče vy- povězení, měla vláda důvody velmi vážné, aby ho nařídila, a já nemohu, aniž smím těchto dů- vodů uvésti.* Bakunin psal ihned z Bruselu, kamž se byl uchýlil, list hraběti Duchátelovi, v němž želel nikoli prostředku, jehož se proti němu užilo a jejž shledával zcela přirozeným, nýbrž narážek ministra vnitra v jeho odpovědi interpelantům. Pak vyzval ho veřejně, aby udal jediný důvod jeho vypovězení, jenž by nebyl čestný. Ministr dle svého zvyku neodpověděl a za čtrnáct dní revoluce smetla ho s vlády i s ostatními.

Co bylo za narážkami ministrovými ? Zcela prostě toto: Vláda požádala za informace o Bakuninovi p. Kiseleva, představitele Ruska v Paříži, a ten odpověděl: »Toť člověk, jemuž nechybí talent; používali jsme ho, avšak dnes zašel příliš daleko a my nemůžeme déle trpěti jeho přítomnost v Paříži. « Týž Kiselev ostatně pokoušel se rozšířiti v polské emigraci pověst, že Bakunin není nic více a nic méně, než ruský agent.:; Nuže, kdo to byl p. Kiselev? Intimní přítel rodiny von Westphalen — a Jeny von Westphalen vdala se za Karla Marxe.

11.

Bakunin zůstal jen měsíc v Bruselu, odkudž psal Herweghovi a Anenkovovi, že Marx, Engels

32

a Bornslacdt, kteří před ním přišli do Belgie, oddali se tam svým obvyklým intrikám, že v tomto ovzduší lži a hlouposti nebylo možno volně dýchati, že zůstával stranou a za žádnou cenu nechtěl dáti se zapsati do Společnosti ko- munistu, kde tito měšťáčtí demokrati němečtí se dorozumívali a uzavírali své malé komploty proti všem, kdož se jim nelíbili. Bakunin byl přirozeně terčem jejich útoků nejperfidnějších.

Při zvěsti o únorové revoluci pospíšil si vrátiti se do Paříže a zdržoval se mezi horaly Caussi- diery na předměstí Saint-Antoine. Počátkem dubna úplně zklamán, jak se několikrát vyjádřil, odjížděl do Vratislavi chtěje býti v blízkosti Ruska, na cestě však zastavil se ve Štrasburku, ve Frankfurtě, v Kolíně, v Berlíně a v Lipsku

Nepíšíce Bakuninova životopisu zmiňujeme se jen, jinak se nezdržujíce, o těchto různých a důležitých etapách jeho cesty. Jest nám však říci, že v Kolíně oddělil se úplně od Marxe při příležitosti půtky, kterou tento měl s básní- kem-revolucionářem Herwerghem. V nevydaném rukopisu vypravuje o této věci:

»V 1848 nastal mezi námi rozpor v mínění. Jest mi říci, že pravda byla spíše na jeho straně než na mojí. Zakládal sekci německých komu- nistů v Bruselu i v Paříži a jsa sdružen s komu- nisty francouzskými a několika komunisty an- glickými, utvořil podporován svým přítelem a nerozlučným soudruhem Engelsem první mezi- národní sdružení komunistů z různých zemí v Londýně. Tady zredigoval spolu s Engelsem jménem tohoto sdružení spis neobyčejně pozoru- hodný, známý pode jménem K o munistického Manifestu. Stržen opojností revolučního hnutí v Evropě byl jsem spíše zaujat negativní než positivní stránkou této revoluce, čili spíše pova- lením toho, co bylo, než stavěním a organisací toho, co mělo býti. Přece však měl jsem v jed- nom bodě pravdu proti němu. Jako Slovan chtěl jsem emancipaci slovanské rassy ze jha něme- ckého revolucí čili zničením ruské, rakouské, pruské a turecké říše a reorganisací lidu ze zdola nahoru, jeho vlastní svobodou na základě úplné rovnosti hospodářské a sociální a nikoli silou autority, ať by se nazývala sebe revoluč- nější a byla opravdu sebe inteligentnější. — Již tedy různost systému, jež nás dnes dělí způ- sobem nyní zcela mnou promyšleným, rýsovala se tehdy. Moje ideje a moje aspirace musely se velmi nelíbiti Marxovi předně proto, že ne- byly jeho, a pak proto, že jako německý vla- stenec neuznával tehdy, jako neuznává ještě dnes práva Slovanů, aby se emancipovali ze jha německého, domnívaje se dnes jako tehdy, že Němci jsou povoláni, aby je »civilisovali«, čili aby je dle libosti nebo násilně germanisovali.*

Shledáváme se na to s Bakuninem ve Vrati- slavi, kde pobýval déle, súčastňuje se činně, třeba nikoli zjevně, prací Demokratické společ- nosti a prací polsko-slovanského Konventu, jenž sídlil v tomto městě. Zde také po jeho návratu

ze slavného slovanského sjezdu v Praze postihla ho nová pomluva Marxova.

»V 1848, praví v jiném rukopise, na prvním sjezdu slovanských národů v Praze, sjezdu, jejž, budiž připomenuto, svolal hrabě Thun, Palacký a Rieger za účelem reakcionářským, totiž tím, aby byl utvořen pod žezlem habsburským mocný český stát utlačující jako středisko nové rakou- ské monarchie, jenž však spojenými našimi sna- hami dík především revoluční náladě lidu a pražské mládeže zaujal stanovisko diametrálně opačné, takže byl bombardován a rozprášen ra- kouskými pluky, — na tomto sjezdu potíral jsem vášnivě a rozhořčeně stranu panslavistickou, totiž stranu petrohradského protektorátu a pro- hlašoval jsem důrazně nutnost zničení císařství všech Rusů jak vzhledem ke svobodě Evropy a vzhledem k emancipaci Slovanů od Rakouska a Turecka, tak i vzhledem k vlastni emancipaci ruských národů, kteří dusí se v této říši jako ve strašném vězení. Je také pravda, že bez- ohledně k požadavkům německým a k poža- davkům úřednického i úředního Ruska prohla- šoval jsem i nutnost zničení císařství rakouského a království pruského, a toť. to, co vlastenci němečtí konstituční a demokratičtí nikdy mi nechtěli prominouti, ti, kteří o ničem jiném ne- snili na národním shromáždění ve Frankfurtě a na všech místních shromážděních německých států než o rekonstituci veliké své říše germán- ské, spojujíce s ní stále ve svém snu instituce liberální a demokratické, jež se přece nesrovná- vají s existencí takové říše.* Viktor Bavě

(Pokračování)

Anarchistická literatura

Fernand Pelloutier: Histoire des Bour- sesduTravail: Origine, Institut i on, Avenir. Ouvrage posthume. Preface par Georges Sorel. Notice biographique par Viktor Dave. Un volume, in 18° avec le portrait de 1'auteur. Paris. Librairie Schlei- cher freres, éditeurs 15., rue des Saints Pereš, Paris, VI Frs. 350

Ernest Girault: Un probléme poignant (L'Aliénation mentale et la Séquestration arbit- raires) Petite Bibliothěque des Universités Populaires. En vente au »Libertaire«, Paris, 15., rue ďOrsel —-20

Majitel, vydavatel a redaktor Stanislav K. Neumann. — Dělnická knihtiskárna v Praze.

NOVÝ KULT

1. BŘEZNA 1902

SV. V. CISLO 5

Otevřený list p. J. S. Macharovi

Občane, váhal jsem několik okamžiků s těmito veřejnými řádky. Přemýšlel jsem, zdali by nebylo lépe, aby básník a revolucionář přímo a beze svědků apeloval na básníka a člověka. Ale jedno roz- hodlo: Chci býti slyšán v českém vzduchu Ni- koli z ješitnosti, nikoli ze ziskuchtivosti, jichž neodvážil se mi vyčísti žádný náš dareba, ale prostě z toho nezdolatelného a znova a znova se vracejícího zájmu, jejž mám pro tuto zemičku, do jejíž půdy proklatá nutnost dala vzrůsti mému kořání, z toho záimu, jejž sám asi dobře znáte a jenž velí nám pracovati, velí vykřiknouti, když atmosféra je dusivá, nebo když ničemové a tupci vyhrávají bitvu.

Nuže, četl jsem Váš otevřený list adresovaný pražskému arcibiskupovi. A zbyl mi nepříjemný pocit, jejž vyvolává politická pósa, tím nepří- jemnější, že ho vzbudil básník, jejž jsem tolik let miloval, a člověk, jejž jsem až dosud měl v úctě. Zmizela mi illuse o sladkém pirátu. A viděl jsem jen, kterak v masce sentimentál- ního, přepočestného, starosvětského bonhomma jdete stěžovat si u vrchnosti . . .

Občane, takové otevřené listy k mocným tohoto světa, na něž odpovědi nečekáme a o nichž víme, že zůstanou oslyšány, píšeme obyčejně tehdy, když chceme zvláště markantním způsobem upozorniti veřejnost na pravé vinníky nějakých zločinů, na vinníky tam nahoře. Psal jste s podobnými in- tencemi. Obviňoval jste ze zločinů. Ale právě to, jakým způsobem, s jakou maskou jste obviňoval a to, z č e h o jste obviňoval, mne pobouřilo, naplnilo úzkostí a želem, teskným pocitem, že jeden z posledních zdravých mozků kalí se podivným šílenstvím.

Přes deset let již namáhá se Vám blízká re- alistická klika pozdvihnouti v českém světě per- sonam sacrosanctam, modlu a všespasitele. To Vašeho přítele, T. G. Masaryka. Nejsměšnějším i nejohyzdnějším způsobem plní kadidelnice úvod- níků šarlatánskou chválou, která bije do tváře všemu tomu kriticismu, jímž právě realisti tolik dobrého pro český život vykonali. Ale my, kteří trochu v Cechách myslíme, ztratili jsme víru v modly i bohy, ztratili jsme ji také mnohdy zásluhou Vaší a Vašich politických přátel. S kri- ticismem, jemuž jste nás učili, jdeme vstříc všem osobám a věcem, i těm, jež jsou nám osobně nejmilejší. A tu vidíme v T. G. Masarykovi jistě

duši poctivou a člověka vážného a upřímného. Tyto jeho vlastnosti ovšem rozuměly by se snad samy sebou v lepším světě; u nás zatím zůstá- vají výjimečnými a člověka nad jeho okolí po- vznášejícími. Tedy mají také naši úctu. Ale ne- zastavují a nesmějí zastaviti náš kriticism. Ne- mohou učiniti světového genia z filosofa málo originelního, nemohou povznésti povrchního my- slitele na hlubokého učence, nemohou proměniti moralisujícího žurnalistu ve velebného apoštola, nemohou vezdy nešikovného a nešťastného po- litika postaviti na piedestal státnického věhlasu. Nemohou tak učiniti s nikým a neučiní toho ani s T. G. Masarykem. V tuto věc netřeba konečně ani zasahovati, prožili jsme juž nej- šťastnější dobu Masarykova kultu; dnes je v úpadku na celé čáře. Něco jiného nás však ohrožuje. Slyšeli jsme v poslední době od prof. Masaryka tesklivé projevy duševní dekadence, projevy náboženského poblouznění a stařecké pověrčivosti. A vidíme, kterak se strany prof. Masaryka a jeho kliky pracuje se nevědomky snad k tomu, aby náš život byl rozeštván ně- jakým uměle vykonstruovaným fantomem »ná- boženské otázky «. Počínaje nešťastně nafouklou aférou Hilsnerovou, která jen probudila a po- sílila antisemitskou náladu našeho lidu a politi- ckým štváčům dala příležitost státi se populár- ními, vyvolává se nábožensko-politická aféra za aférou a z každé vychází klerikalism jako vítěz. Klerikalism roste, roste a roste a z Vaší strany vtlouká se českému člověku do hlavy jiný klerikalism, podivná medicína vyčichlého křesťanství a bezkrevného moralistického huma- nismu. Proti tomuto pramenu morálního mrzáctví se ozývám.

Váš otevřený list vyšel z tohoto pramene, Je to první Váš projev nesoucí jeho nečisté stopy. Chci však věřiti, že jste si nasadil masku, vycházeje obětovat své jméno pro svého přítele. Ale kterak odpornou je tato maskal jako pochop řvoucí jste mi připadal, jenž objevil crimen laesae Majestatis a vláčí vinníkem před soudnou stolicí vrchnosti z milosti boží. Jako pochop po- krytecky rozhořčený, žvatlající o »naší« církvi a o ••> našem* spasiteli, aby podal důkaz dobrého svého smyšlení, své loyality, své počestnosti. Což byste byl nenašel čestnější a vkusnější způ- sob, když už se jednalo o to, nafouknouti ne- patrnou, bezvýznamnou demonstraci, takové malé vzklíčení setby, zaseté prof. Masarykem samot- ným, nafouknouti je na důležitou událost pro trochu té reklamy ? Či věříte opravdu, že tato demonstrace byla výjimečně bohaprázdným skut- kem, něčím mnohem horším než kterákoli jiná demonstrace proti té neb oné osoběř Do- mníváte se, že pohřeb je úctyhodnějším aktem než na př. universitní přednáška, při níž také se provádějí demonstrace, aniž by se zvláště odsuzovaly ? Či rozhodovala v tomto případě jen a jen osoba Masarykova, jednalo se jen

34

o crimen laesae Majestatis ř Toto poslední zdá se mi nejpravděpodobnějším. Vaše jméno mělo býti reklamou Vašemu příteli. Škoda, že jste při tom své jméno poskvrnil ošklivou posou senti- mentálního mravokárce, za nímž skrývá se po- litický agitátor.

Občane, to je tedy můj úsudek o Vašem otevřeném listě. Netázal jste se po něm, ale porozumíte snad, proč ho veřejně a hlasitě pronáším. Vidím ne- bezpečí, a ukazuji na ty, v jejichž díle má svůj počátek.

A ještě na konec: Genius Slovanstva odpustiž Vám tuto nehoráznost: ». . . kteréžto (Masary- kovo) jméno, . . . patří s jmény Tolstého a Sien- kiewicze k nejslavnějšímu současnému Slovan- stvu. « Ze Vás přátelství vede k takovému ce- nění T. G. Masaryka, to chápu ještě a doufám, že všichni střízliví čeští lidé se spokojí se sho- vívavým úsměvem. Ale s Vaším vkusem, jenž tlachavého Sienkiewicze povyšuje takto na pre- stol slávy, s tím, věřte, mám opravdovou sou- strast. Kolik vzal jste mi, básníku, illusí!

V Olšanech, 20. února 1902.

Stanislav K. Neumann

Čeho žádáme od vyučování

Mezi snahami anarchistů zaujímala a také jistě má zaujímati snaha po volném vyučování první miste, neboť jest jednou z nejúčinnějších propagand evoluce. V posledních letech, kdy s krásnou odvahou mnoho bylo podniknuto, učiněny byly také v tomto směru významné pokusy: Tolstojem v Jasné Poljané, Reclusem v Bruselu, Pavlem Robinem v Cempuisu, sku- pinou Svobodné Školy v Paříži.

Aniž bych chtěl stotožňovati výchovu s vy- učováním, myslím, že výchova má býti považo- vána za přirozený důsledek vyučování. Nebu- deme-li nikdy ukládati naše ideje příliš spe- cielním, uzavřeným nebo sektářským vychováním, nýbrž budeme-li je předkládati širokým, rozleh- lým a kritice stále přístupným vyučováním, pro- vede moc pravdy, jež jest naší silou, ostatní bez pohoršení a bez nárazu. Naše vyučování mělo by tedy obsahovati nestranné, dokládané a srovnávací studium všech učení, i těch, jež jsou našemu zcela protilehlé. Toť ostatně pravý význam slova volné. Z loyální konkurence vý- kladů, činěných bez nátlaku a strannickosti, vzejde anarchistická skutečnost volně a sama. Tehdy naše vyučování bude moci býti nejúčin- nější hybnou silou pokroku svým přímým vli- vem, jímž působiti bude na vznik idejí a jejich směr; může se státi zítra pákou, jež pozvedne svět a navždy povalí principy nám nepřátelské: zbabělost vykořisťovaných a pokryteckou mo- rálku vykořisťovatelů.

Škola v soudobé společnosti jest jen předsíní kasáren, kdež se dokonává dresura pro zotro- čení. V soudobém školství tak hanebně niveli- sujícím a potlačujícím chtěli bychom potlačiti tři hlavní hříchy, z nichž pramení všechny soci- ální bídy: disciplinu, program, třídění.

Disciplinu jako ploditelku přetvářky, po- tměšilosti, lži.

Programy, zkušebné methody, fosilní pra- vidla, mrtvá břemena, jež brání dítěti ve všech jeho individuelních tendencích: originalitě, inicia- tivě, pocitu osobní důstojnosti.

Třídění, závodění o vyznamenání, jež po- bádá k útočnému běhu do prvních řad a je původním principem posvěcujícím každou hier- archii, vštěpujícím opovržení k slabému, respekt před silným, prohlašujícím právo na zbabělost u ovládaného a právo na násilí u vládnoucího.

Proti vyučování universitnímu, jež více méně akademické je daleko od života jej obklopují- cího, je daleko svého dne — naše vyučování musí býti celistvé, racionelní, smíšené,

Celistvé. — Protože má směřovati k har- monickému vývoji celičké bytosti a má podá- vati úplně sřetězený a synthetický celek para- lelně vzestupující v každém pořadí vědomostí intelektuelních, fysických, ručních a odborných a sice od nejútlejšího věku.

Racionelní. — Protože má odpovídati principům soudobé vědy. býti založeno na roz- umu a nikoli na víře, na vývoji osobní důstoj- nosti a neodvislosti a nikoli zbožnosti a po- slušnosti, na povalení fikce, jež jest věčnou a absolutní příčinou zotročení.

Smíšené. — Protože má úspěšně podporo- vati koedukaci pohlaví v stálém bratrském a důvěrném styku hochů i dívek, jež dodává sou- boru mravů zvláštní upřímnosti.

K tomu třeba připojiti vědecké vyučování ruční práci, jež má býti protiváhou poučo- vání intelektuelného, s nímž je ve stálém vztahu rovnováhy a reciprocity, a také vyučování esthetické (kresbě, hudbě, umění), jež má jistě nemalou důležitost s hlediska celistvého rozvoje.

Jako fysické zdraví spočívá ve funkci všech orgánů stejně zatížených a rostoucích, je zdraví intelektuelní a morální výslednicí schopností normálně se vyvíjejících a vesměs sbíhajících se.

Výkřiky rozhorlení a nadávky pedagogů se zarůstajícím mozkem, jež bylo nám vyslechnouti vzhledem k tomuto projektu revolucionářského vyučování ve Francii, svědčí, že míříme správně. Naším nejvýmluvnějším a nejstrašlivěj- ším nepřítelem je však jako vždy nedostatek peněz. Tato mocná příčina brání hlavně našim snahám, jež týkají se vyučování dítek. Kursy

35

dospělejších trvají vedle lidových universit. Skoro každý okres má svoji Bibliothěque liber- ta i r e. Je třeba nelekati se počátečných nezdarů. Jest nám jíti trpělivě ku předu a musíme býti odhodláni neopouštěti za žádných okolností ten dobytý kout autoritářské pevnosti, v němž mů- žeme zítra učiniti průkop. Jedná se nám o dílo dlouhého dechu, na němž třeba houževnatě a bez ustání pracovati.

Hovořiti o sociologii, materialismu, spiritua- lismu, umění a literatuře jest velmi pěkné. Ještě lepší však jest obrátiti se k dítěti, povzbuzovati vývoj jeho iniciativy, vštěpovati mu hluboký pocit jeho důstojnosti, ochrániti ho před zbabě- lostí a lží, ušetřiti ho hloupých pedantských rozmarů, předvésti jeho zraku všechna pro a proti sociálních koncepcí a vydati ho pak podle jeho chuti osudům boje, toť sotva začaté veliké dílo, jež bychom měli provésti. Máme-li jednati logicky a vytrvale, musí nám býti dílem zítřka.

Emil Janvion

Roman Hašek:

Credo

Je starý pánbu ještě živ i celá jeho sláva,

on živí ptactvo nebeské a chudým kůrku dává —

jde všecko starým pořádkem a všecko podle práva.

Vše ostatní ti necháno, co nepohltí daně — měj v svaté úctě vrchnosti a tlusté sluhy páně a podle starých tradicí svůj kříž nes odhodlaně!

By člověk ráj si zasloužil, tak málo třeba k tomu: své denní pivo v klidu pít, jít před půlnocí domů a v paměti mít oheň zlý, jenž padal na Sodomu.

V snech cudných možno blaženě spát na pro- hřátých ložích — jen spěte, dobří křesťané: Jsme všichni v rukou

božích! Ta slova jsou má naděje, má ochrana — můj

kožich!

O dětech bez konfese

V letošním čísle 7. » Červánků* povšimnul jsem si následující odpovědi v listárně redakce:

Krásné Březno O. Nejde to. Jen tehdy, když vystoupí rodiče z církve před naro-

zením dítka, nemusí je křtíti. Pro děti to nemá významu, poněvadž i děti rodičů bez- konfesijních musí choditi do hodin nábo- ženských. — Upozorňuji v této odpovědi na větu: »Pro děti to nemá významu*, neboť považuji toto tvrzení v souvislosti s ostatním za zcela ne- správné, ano i do jisté míry povážlivé. Vy- světlím.

Měli bychom býti pamětlivi toho, že, přijí- máme-li bezkonfesielnost, nekonáme tím jen akt odpovídající našemu svědomí, ale že béřeme na sebe i povinnost prováděti důsledky tohoto aktu a jednati dále v duchu, jehož byl projeven:. V případu pak, že jsme otci rodiny a zvláště tehdy, když mohli jsme i své dítky vymaniti ze jha té neb oné konfese, jest nám uvědomiti si, že jsme tímto aktem vypověděli boj soudobým poměrům a že musíme tento boj vésti neúnavně a statečně. Naše děti v případu, že jsou také bez vyznání, musí se státi příkladnými vzory výchovy, která nepotřebuje nadpozemské fikce a která ví, že zvyk mravní čistoty dá se i dí- těti vštěpovati bez pomoci náboženství.

Ta okolnost, že dítě, ač musí býti dle zákona některému státem uznanému náboženství vyučeno, zůstává přece de facto bez vyznání, nejen že není bez významu, nýbrž naopak má, nebo aspoň může míti význam veliký, a to nejen pro to neb ono dítě, ale i pro celý náš antiklerikální boj. Je třeba jen, abychom zákonů této říše cele využili pro svou věc. Tu, pokud se dětí týče, umožňují nám tyto především dáti vyučo- vat dítě náboženství jinému než jest oficielní náboženství školy. Této výhody musíme použiti všade, kde není spojena se značnějšími peněž- ními výlohami. Je pravděpodobno, že učitel ná- boženství menšinového, abych tak řekl, pochopí lépe naše intence než oficielní katecheta, juž i z toho důvodu, že to u nás nebude kněz ka- tolický. Maje více pochopení pro náboženskou snášelivost vyjde nám snáze vstříc a nebude se snažiti vštěpovati dítěti proti naší vůli něco, co my považujeme za duševní tmu.

A to jest juž výhoda značná. Vyjmeme tím dítě z přímého i nepřímého vlivu oficielního katechety, vyloučíme každou možnost, aby ja- kýmkoli způsobem paralysoval naši výchovu a předem vyrazíme mu z ruky zbraně, jimiž by chtěl nepřímo naše dítě týrati.

Ale i tehdy, když z ohledů finančních nebude nám možno dáti vyučovat své dítě některému náboženství menšinovému a když bude zákonem nuceno setrvati v náboženských hodinách ofici- elních, má to význam, má to veliký vý- znam, že naše dítě jest bez vyznání. Samy zákony odlišují ho od ostatních. Nesmí súčast- niti se jakýchkoli církevních obřadů, nesmí ob- držeti známku z náboženství, jemuž je vyučo- váno. Tu ovšem hlavně jest nám pochopiti, že vedeme tímto způsobem drobnou kulturní válku.

36

Jakmile pošleme své dítě, jež jest bez vyznání, do školy, kde bude vyučováno oficielnímu ná- boženství, musíme míti na paměti úkol, jejž jsme si dobrovolně uložili, a musíme předsevzíti si provésti ho s- bezohledným klidem. Nebojme se té myšlenky: dítě bez vyznání vcházejíc do dnešní školy vchází do nepřátelské pevnosti. Najde-li tam i sympatie — u občanského učitele na př. — zůstanou tyto při dnešním vlivu kle- rikalismu na školu hodně platonickými. Na nás však jest, aby ani vlásku nebylo mu zkřiveno nespravedlivě, na nás jest, aby do posledního puntíku jednalo se s ním tak aspoň, jak chtějí tomu zákony. Neboť stojíme-li tady na půdě zákonné, musí tyto zákony pro nás cele a ne- ' stenčeně platiti. Tedy, rodičové dítek bez kon- fese: Vaše dítky nebudou přítomny modlitbě před vyučováním a odejdou před modlitbou po vyučování. Vaše dítky nevejdou proti své a vaší vůli do chrámu. Vaše dítky nesúčastní se žád- ného církevního obřadu, žádného církevního průvodu, žádné církevní demonstrace. Vaše dítky neobdrží známky z náboženství, jemuž budou vyučovány Ale nad to ještě: Vaše dítky nesmí stihnouti nejmenší opovržení, posměch, urážka od kohokoli a hlavně ne od katechety nebo klerikálního učitele. Vaše dítky nesmí utrpěti jakékoli sebemenší újmy proto, že jsou bez kon- fese. A na vás jest, abyste v takových přípa- dech vedli obranný boj svůj do nejzazší kraj- nosti. Ovšem s klidem a rozvahou, abyste zby- tečně nestěžovali svému dítěti jeho postavení, abyste nevyráželi sobě samým zbraň z ruky a nepřišli do konfliktů s paragrafy trestních zá- konů.

Kdyby tedy jednalo se i jen o tento náš boj se zklerikalisovanou školou, má otázka dětí bez konfese juž svůj veliký význam. Ale ona má ještě další dva veliké významy. Předně ten, že vedeme-li boj o bezkonfesielnost svých dětí, ve- deme ho pro morální jejich zdraví, neboť se do- mníváme, že i tehdy, když jim nebudeme moci poskytnouti dobrodiní celistvé racionelní výchovy, učiníme juž mnoho pro jich mravní čistotu, po- skytneme-li jim možnost hleděti postupně stále kritičtěji a kritičtěji na poblouzení náboženská . . .*)

Další veliký význam konečně vidím v tom, že dítě bez konfese stává se živou pomůckou naší propagandy. Jeho příklad přinutí ku pře- mýšlení rodiče i děti. Naše dítě bude stálým protestním výkřikem proti lživé výchově a může býti i vzorem výchovy nové, volné a racionelní. Záleží ovšem na rodičích, aby ničeho neopome- nuli, co této naší propagandě dodá vážnosti, důstojnosti a mravní síly. Jest jim míti na pa- měti, že jejich dítě je svědectvím jejich názorů, svědectvím, k němuž je upřeno na sta očí,

*) V tomto článku nelze se ovšem šířiti o věcech výchovy. Uveřejnili jsme již a budeme stále uveřej- ňovati o výchově články, osvětlující anarchistický názor ve všech směrech.

z nichž mnohé a mnohé radostně by uvítaly jeho nezdar.

Zklerikalisovaná měšťácká společnost snažíc se uzmouti nám děti ví, že by nám tím vzala budoucnost. Dle toho jest se nám chovati. A proto nejméně nám smí přijíti na mysl, že by otázka bezkonfesielnosti našich dětí neměla významu. Antikrist

Terst a Barcelona

Z duše jsou mi odporný dvě věci, jež pravi- delně se vyskytnou, kdykoli teče krev v sociální válce. Je to jednak pokrytecky sentimentální fňukání nad prolitou krví, jednak zneužívání této krve ve velkohubém bombastu demagogů. O této věci mělo by se přece více než o čem- koli jiném mluviti bez frásí, přímo a upřímně. Vyžaduje toho nejen tragika takového okamžiku, ale i jeho příkladný význam v lidské historii.

Jistě krev dělníků, kteří svádějí první bitvy za osvobození lidstva, je něčím drahocenným. Ale prokazuje se málo úcty těm, kteří padli, když přetvářlivě se fňuká nad jejich mrtvolami anebo když krve jejich zneužívá se k tomu, aby řečnický tlach politických šarlatánů nabyl lesku a zvučnosti. Ani však tehdy, jsou-li tyto nářky a tyto fráse upřímné, nesouhlasím s nimi. Děl- nictvo jdoucí za sociálním převratem stejně jako všichni, kdož kdy zápasili za svobodu myšlení, ví, že !na této cestě byla, jest a bude krev pro- lévána, dokud budou svědomí, která se nepo- drobují, a vlády, které násilím chtějí podrobo- vati. A dokud budou ti, kdož na povel vraždí. Ovšem, jistě je nutno ukázati na vrahy, jistě je nutno křičeti po městech i dědinách: Asassini! Ale především je třeba tázati se, co bylo zí- skáno, čeho bylo dobyto, v jakém poměru jsou oběti k úspěchu bitvy.

Ze tyto věci nevzalo v úvahu » Právo Lidu< při své netopýří politice, že řeč jeho šéfredaktora na Střeleckém ostrově byla vzorem farisejské deklamace — tomu juž se nikdo z nás nediví. Z té strany nečekáme nic, nechceme nic, nevě- říme ničemu. Překvapen však, opravdu překva- pen, byl jsem něčím jiným. Mužnými a krás- nými slovy, jež jsou u nás tak vzácná, hlavně tehdy, jedná-li se o sociální otázku. Připravil mi toto milé překvapení měšťácký list — » Samo- statnost*. Přečtěte si v č. 15. t. r. článek » Drahé vítězství dělnické.* A zapamatujte si tyto mužné — nikoli fňukavé — , tyto prosté — nikoli bom- bastické — věty:

». . . Protitlak vyvolaný vojenským masakro- váním terstským bude zaznamenán v dějinách sociálních jako pronikavý a účinný úspěch. Úspěch zbrocený sice krví nesčetných obětí, ale zároveň úspěch, požehnaný kýženým výsledkem pro místní stávkující a dalekosáhlými výhodami,

37

jež ze stávky terstské odnese všechno dělnictvo za věc svou v tomto státě . . .

. . . Ve stávce této nucen byl kapitulovati ne- jen nenasytný kapitalismus, ale i nejbezpečnější jeho podpora dosavadní: autorita státní. Fak- tická i mravní porážka obou těchto dosavadní řád státní i společenský udržujících myšlenek nemohla býti ani úplnější. A to právě je na celém průběhu a výsledku stávky terstské nej- cennějším a nejvíce povznášejícím. Vítězstvím terstským je ukázána cesta . . .

. . . Výjimečným stavem a náhlým soudem deklarovali státníci rakouští stávku terstskou na vzpouru, na revoluci. Dějiny označí ji za revo- luci, která měla úspěch. A úspěch byl vždy a bude vždy nejdůležitějším momentem, dle něhož měří a řídí se každý pokrok v přítomnosti i v bu- doucnosti.

A pro toto všechno je pro nás stávka terst- ská událostí, ze které ze srdce se radujeme a kterou z duše blahořečíme!« —

Snad nebyly tyto řádky psány příslušníkem radikálně pokrokové strany. Tuším za nimi žur- naiistu-proletáře, jejž bych nemohl nazvati svým přítelem. Ale ať juž je psal přítel nebo nepřítel, jsou zde, jsou nepodepsány a tedy projevem, za nějž zodpovídá redakce, a co hlavní, jsou mluvou v měšťáckých listech u nás vzácnou. Nechci tedy plýtvati zbytečnými juž slovy, jen upozorním ještě na náš poměr k terstskému činu.

Stal se bez přičinění všespasitelné sociální demokracie, stal se proti její vůli a přece — jaký div! — znamená úspěch proletariátu a ještě víc: vyhranou bitvu revolučního socialismu. Vzklí- čilo zde sémě zaseté mezinárodním anarchismem. Nemáme proč z jakýchkoli t. zv. > taktických « důvodů to popírati. Žádné tajné spiknutí, řízené dle mínění nějakého potrhlého aristokrata taju- plnou »velkoloží« v Alexandrii, ho nevyvolalo. Byl to spontánní projev proletariátu, jenž po- znal dík našim myšlenkám, jež nepotřebují taj- ných spolků, aby pronikly svět, jaké cesty ve- dou ho k cíli. Naše myšlenka, tolik vysmívaná sociálně demokratickými mandátolovci, myšlenka všeobecné stávky vyhrála v Rakousku pří- kladnou bitvu. To křičí, křičí tím více, čím opatrničtěji krčí se naši autoritářští socialisti do kouta.

Nepotřebujeme tajných spiknutí, dobývajíce světa. Víme, že postup našich myšlenek je ne- zadržitelný jako nezadržitelnou je lidská evoluce. Pokud toho dovolují národní povahy, jsme na celém světě stejní. Rozumíme si jako děti téže rodiny. A smutek druhů našich v kterékoli zemi je smutkem naším, jejich radost naší radostí, plamen, který kdekoli vyšlehne, probouzí žár i v našem nitru . . .

Červený kohout proletěl Terstem, červený kohout mává křídloma v celém Španělsku*) Eh, jak by mohli pochopiti vypočítaví političtí kupčíci, jaká radost plní naše duše, když vidíme, kterak Španělsko, stát, jenž se dopustil na na- šich druzích nejstrašlivějších zločinů, stát, jenž zplodil novou inkvisici a krvežíznivého lotra Canovase, otřásá se ve svých základech! La huelga generál! Všeobecná stávka! I tady čekáme na její vítězství. Víme, že k němu dojde. Zítra, pozítří, za několik desítek let třeba. Klidná, neústupná, uvědomělá propaganda našich my- šlenek stačí, aby je uspíšila. Vždyť všichni, kdož nás potírají, pomáhají rám tak účinně. La huelga generál! La huelga generál!

Brutics

Na vysvětlenou

Což, páni spisovatelé, Vašeho nejsem druhu . . . Proto jsem stál tak nesměle ve Vašem ctěném kruhu.

Vy Jste (jak řek' bych) takoví — no — — uhlazení páni. Já vyrosť bez vší výchovy v pračkách a snižování.

Do intimity Vašich sfér nevnikal pokřik lůzy. Já bouřlivý byl debatér anarchistických schůzí.

Do Vašich snů se dívaly horoucně krásné dámy. A já jsem študent zhýralý, a strhaly mě flámy.

Ne, nikdy jsem se nedostal v společnost slušnou dámskou. (Snad, že jsem málo o to stál.) Má láska byla krámskou . . .!

*) O španělském hnutí přineseme co nejdříve článek.

38

Má řeč je hrubá jak můj smích a jako moji známí. A alkohol (to myslil bych!) jemnosti nepřidá mi.

Vím, z francouzských co románů lze vyčíst elegance. Však čert ví, kdy se dostanu francouzské ku čitánce.

Fr. Gelner

Macharovy knihy feuilletonů

P. Machar sebral všechny své feuilletony a články do těchto dvou svazků. Je hrd na vše, co vyšlo vůbec z jeho péra a stojí do dnes za každým slovem. Pokládá své polemiky za dů- ležité dokumenty nejen celé literární epochy, nýbrž i svého vlastního vývoje: »jedna chvatně na papír hozená polemika poví o svém původci víc než celá kniha básní. « Dobrá. P. Machar ohlásil se jako polemik článkem o Hálkovi. Do- cela obyčejná jubilejní essay dle známé šablony: ta a ta díla byla dosud přeceňována, nestojí však za nic, to a to dílo bylo dosud nedoce- něno, ač je to pravý skvost. (Podobně zroben článek o Celakovském.) Vlastenecké orgány a staří autoři vzali si článek p. Macharův za zá- minku k opětným útokům na mladou generaci, která již před několika lety způsobila vlastní převrat. Padla dodatečně slova » literární revo- luce*, p. Machar je zdvihl a vindikoval sobě pro následující šarvátku Počal Gollem, Vrchli- ckým, Schulzem a Krásnohorskou, porubal je, přešel přes několik sem tam dobrých poznámek o českém životě a po několika více méně do- brodružných exkursích politických, historických, filosofických a uměleckých k — Zákrejsovi a Vlčkovi a — při těch již zůstal. Tyto literární marodéry strašil nihilistickou škraboškou, stavěl se (»rád a rafinovaně«) před nimi v posu pano- vačnosti, bohorovnosti, grandiosnosti atd., ča- stoval je akademickými i neakademickými vtipy, snesl i takové nechutnosti jako jest Vlčkoviáda čtvrtá (veršem) a vše to tím suchým, hladkým, stále a stále stejným, úmorným stylem, tak pro- stým vší vervy, bezprostřednosti a prolínavosti, bez nichž literární pamflet vypadá jako bez- krevná nemluvňata. Pročísti druhý svazek — to je cesta pouští, na které přijdeme jen na tři nebo čtyři skvělé oasy, jako jsou články o Goe- thovi a Heineovi a pak několik prudších pole- mických stránek. Jinak si může leckterý gour- mand mlsnouti i na vídeňském klepu neb zá- kulisní intrice. A při tom svém goliášství, jehož někdy užije k podráždění i » jiných pánů« nežli jsou Zákrejs atd., holedbá se p. Machar svou svobodou, jaké prý dosud nikdo a sotva kdy někdo bude míti. Je to od Vás zajisté ve- liké hrdinství, pane Machare, jestliže ze zákoutí

své nevídané svobody bodáte v pose šelmo- smrtiče s tvrdošíjností >lepší věci hodnou* (jak zní fráze) po staročeských marodérech a mlado- českých ochočených lvech! Byla-li ve Vás kdy jiskra revolučního talentu, utopil Jste ji ve vodě svých rozteklých článků, střihnutých tak, aby padly přesně do sloupců »Casu« neb stránek »Naší doby«. Vaše náběhy k uměleckému genru pamfletů nepatří k těm, které vylétnou ráno ze žurnálů jako rakety a třaskají nad ulicemi s pro- nikavými ohnivými effekty. Nikoliv, je to ne- škodné Don Quijotství, nad nímž se potrefení rozčilí jenom ze spekulace. —

Pan Machar cítí sám nicotnost objektů, jimiž se tak vytrvale zabývá. Ospravedlňuje se: po- tírám sympton, typ! Zrovna, jako by nějaký usedlý, vypasený buržoustek honil po obědě s plácačkou v ruce mouchu, jejíž bzukot jej znepokojuje, a volal: Nejde mi o tu mouchu, ale o sympton, typ! A z toho potírání typu vy- vinulo se sousedské pokřikování »se zápraží »Naší doby* k zápraží » Osvěty « a naopak* a konečným cílem bylo — poslední slovo. Zví- tězil-li p. Machar, nevím, jeho knihy feuilletonů jsou dokumentem příliš jednostranným.

Mnoho dobrého je v obou svazcích. Ale vše ztrácí se zde spíše nežli v denníku či v revui v té spoustě zbytečností a efemerních noticek, na nichž p. Machar důsledně trvá, z kterých však jistě leccos již odvolal neb odvolá. Jeho feuilletony mají být zrcadlem, v němž se obráží Machar polemik: vidím tam všechny vlast- nosti obyčejné štiky v novinářské louži, ale ne- nalézám ani stopy po živelní eruptivnosti, síle a meteorickém jasu, jež karakterisují opravdo- vého revolučního ducha, za jakého se p. Machar chce nebo dává považovati.

K. Protiva

Michal Bakunin a Karel Marx

(3.)

Sotva že Bakunin unikl s jinými účastníky Slovanského sjezdu kulím vojáků Windisch- graetzových, juž pomluva Marxova časopisu hlu- boce ho postihla. Dne 6. července 1848 četlo se v pařížském dopise časopisu Neue Rhei- nische Zeitung (druhá série Rýnské Ga- zet ty, již Marx založil v Kolíně): »S největší pozorností sledují se zde vzdor našim vnitřním nešvarům boje slovanské rassy v Cechách, v Uhrách a v Polsku. Co se týče slovanské propagandy, byli jsme nedávno ujištěni, žeGeorge Sand chová papíry a dokumenty těžce kompro- mitující p. Bakunina, Rusa vypovězeného z Francie, a zjišťující, že je nástrojem Ruska nebo agentem nově stouplým do jeho služeb, a že ho třeba činiti zodpovědným za většinu zatčení nešťast- ných Poláků, která se nedávno stala. Nemáme tady žádné námitky proti utvoření slovanské

39

říše, nicméně zradou polských vlastenců nedojde se nikdy k tomuto cíli. «

V odpověď na toto obvinění napsal Baknnin dne 9. července 1848 následující dopis časopisu »Allgemeine Oderzeitung* ve Vratislavi:

>Pane redaktore! Dověděl jsem se, že od ně- jaké doby šíří se na můj účet a vzhledem k mému pobytu ve Vratislavi pomlouvačné po- věsti. S hořkostí viděl jsem, jakým způsobem jsou zneuznány mé snahy, domníval jsem se však, že jest mi zachovati mlčení, předně proto, že jsem považoval za sebe nedůstojná odpoví- dati na neurčité anonymní, světla se štítící in- sinuace; pak proto, že jest nutno v zájmu mé situace a věci, kterou zastávám, abych v této chvíli odvracel, pokud možno od sebe veřejnou pozornost ; konečně pak proto, což jest důvodem hlavním, že jsem přesvědčen, že dnes má každý přesvědčení svoje spíše skutky než slovy doka- zovati, kdyžtě každý bude míti co nejdříve pří- ležitost skutečně ukázati, v čí službách jest a jaká myšlenka ho vede.

Přece však jsem dnes nucen prolomiti mlčení. Veřejné formální obvinění, jež proti mně vyřkla Neue Rheinische Zeitung, vyžaduje z mé strany stejně formální odpovědi. Jest mi tak učiniti vzhledem k sobě i k mým přátelům ně- meckým a doufám, pane redaktore, že otevřete sloupce svého listu cizinci, jenž nemá pro sebe jiné zbraně než publicity tisku. Jest mi bojovati proti mocnému, nesmiřitelnému nepříteli, jenž od té doby, kdy jsem naň útočil veřejně v řeči pronesené v Paříži, pronásleduje mne systema- ticky a neúnavně a jemuž povedlo se kt om u cíli užiti a využiti mých přirozených spojenců, demokracie a její orgánů. U vlád líčí mne jako všech zločinů schopného demagoga a zároveň snaží se diskreditovati mne před veřejným míněním, rozšiřuje o mně obvi- nění, že jsem agent. Doufá, že mne tímto způsobem unaví nebo zničí, — v tom je však na omylu.

Myslím, že vzhledem k obvinění na mne vznesenému časopisem Neue Rheinische Zeitung jest se mi především obrátiti na paní George Sandovou a prosím vás, byste ve svém listě uveřejnil s mým prohlášením tento dopis. Ponechávám si sděliti s vámi ve vhodné době pokračování této aféry.

M. Bakunin

Ve Vratislavi 9. července 1848.

Madame,

použili Vašeho jména, aby šířili o mne po- mluvy. Clu právě následující dopis z Paříže v Neue Rheinische Zeitung:

(Následuje zmíněný již úryvek.)

Netřeba mi upozorňovati vás, jak vážný vý- znam má takové obvinění. Buď dopisovatel lhal nebo spočívá jeho obvinění na nějakém základě.

V prvním případě prosím, byste pro sympatie, jež jste mi vždy projevovala, okamžitě výslovně dementovala onoho dopisovatele. Račte uvážiti, madame, že se jedná o moji čest, na niž s po- užitím vašeho jména ohavně bylo útočeno a že tyto útoky dějí se právě ve chvíli, kdy mám více než jindy potřebí veřejné důvěry vzhledem k dobré věci, za niž bojuji.

Kdybyste byla, madame, opravdu a proti mému očekávání u pramene těchto obvinění, tu neobracím se k vaší sympatii, nýbrž k vašemu citu pro spravedlnost a poctivost. Vážím si vás příliš a mám vás za příliš šlechetnou a příliš svědomitou, abych připouštěl, že byste mohla propagovati proti mně podobné obvinění jen tak lehce a aniž byste sama byla přesvědčena o jeho pravdivosti. Důkazů o něm míti nemů- žete, neboť nelze dokázati toho, čeho není. Mohu se však domnívati, že máte důkazy >zdánlivé« dosti mocné, aby vzniklo u vás bludné o mně mínění. Žádám, byste ihned dala uveřejniti všechny dokumenty, jež svou povahou by mne kompromitovaly, abych je mohl vyvrátiti a spolu poznati původce nečestné pomluvy. Mám právo na to, co žádám, neboť, podnikla li jste na mne útok, vzala jste na sebe vůči mně a vůči ve- řejnosti především tu svatou povinnost, že do- kážete své obvinění.

Mám tu čest býti, madame, atd.

M. Bakunin.

Dne 3. srpna 1848 — skoro celého měsíce bylo třeba k připravení této odpovědi — sám Karel Marx napsal ve svém časopise:

» Uveřejnili jsme v 36. čísle (6. července) po- věst obíhající v Paříži, ďle níž George Sandová měla míti papíry zjišťující, že ruský vypovězenec Bakunin jest agentem cara Mikuláše. Sdělili jsme tuto zprávu s našimi čtenáři, jak nás došla od dvou různých dopisovatelů, kteří se navzájem neznají. Vykonali jsme tak svou publicistickou povinnost, jež spočívá v tom, abychom přísně sledovali lidi veřejně činné a zároveň poskytli jsme p. Bakuninovi příležitost vyvrátiti podezření, jež v jistých kruzích pařížských skutečně existo- valo. Reprodukovali jsme prohlášení p. Bakuni- novo a jeho dopis pí. George Sandové, jež uve- řejněny byly v Allgemeine Ode r-Z e i t u n g, dříve než p. Bakunin nás o to žádal. Podáváme nyní překlad dopisu George Sandové, zaslaného Neue Rheinische Zeitunga prohlašujeme tím aféru za skončenou:

»Pane redaktore,

dne 3. července uveřejnil váš časopis následující článek:

(Následuje zmíněný úryvek z pařížského do- pisu.)

40

Fakta, jež s vámi sdělil váš dopisovatel jsou 4. Anarchist - Communism : Its basis and

zcela falešná a nemají nejmenšího zdání pravdy. principles Id.

Nikdy jsem neměla nejmenšího důkazu o obvi- 5. E. Malatesta: Anarchy Id.

něních, jež snažíte se vznésti proti Bakuninovi, 6. Peter Kropotkin: AnarchistMorality

jejž v rozkladu jsoucí monarchie vypověděla ■ 1 d.

z Paříže. Následkem toho neměla jsem nikdy 7. - — — : Expropriationld.

nejmenší pochyby o loyálnosti jeho karakteru a 8. C. M. Wilson: Anarchism and Ou-

poctivosti jeho přesvědčení. trage V d.

Dovolávám se vaší cti a vašeho svědomí, 9. G. Etiévant, J. Grave, S. Caserio: An-

abyste ihned uveřejnil tento list ve svém časo- archy On Trial ..Id.

pise. 10. Anarchism: Its Philosophy and

Račte, atd. George Sand Ideál Id.

11. Peter Kropotkin: The State: Its historie La Chátře (Indre) dne 20. července 1848.« role 2 d.

12. M. Nettlau: Responsibility and So- Aféra byla skončena, řekl Marx, nicméně měl li dar i ty in the Labor Struggle ..Id.

se k ní několikráte ještě vrátiti, podávaje tím 13. F. Domela Nienwenhuis: The Pyra-

nepochybný důkaz o své zlovolnosti. Bakunin midoíTyranny Id.

sdělil bezprostřední její následek těmito slovy: Other Pamnhlets

»Toto obvinění dopadnuvši náhle jako kámen

na moji hlavu v okamžiku, kdy jsem byl v plné M. Bakounine : G o d and the State4pence.

revoluční organisaci paralysovalo po několik The ChYcago Martyrs 1 shilhng.

neděl úplně moji činnost. Všichni moji přátelé J- Grave: Monbund Society and An-

slovanští i němečtí vzdalovali se mne. Byl jsem archy 1 shilhng.

přece první Rus, jenž se súčastnil aktivním zpŮ- X Blair Smith: Direct Action versus

sobem revoluce. A nemusím vás poučovati o ci- -Legislation 1 penny.

těch obvyklé tradiční nedůvěry, jež předem po- Peter Kropotkin : An Appelto theYoung

cituje každý západní duch, slyší-li mluviti o ru- * d'

ských revolucionářích. Psal jsem tedy ihned L. S. B.: A. Dialogue and humorous

pí. Sandové. Pospíšila si odpověděti mi, zaslavši poetry Id.

spolu opis listu, jejž poslala redakci Rýnské Peter Kropotkin: Law a nd Au th or i ty 2 d.

Gazet ty a v němž podala výslovné a přísné E1ysée Reclus : Evolution and Revo lu-

dementi. Nalézal jsem se ve Vratislavi a poslal ti on Id.

jsem přítele Poláka do Kolína, aby žádal slavné Wilham Morris: Chants for Socialists a úplné odvolání. Marx se vymlouval svaluje

vinu na pařížského dopisovatele a prohlašuje, Useíui Work versus

že časopis uveřejnil tento dopis za jeho nepři- useiess tou . .id.

tomnosti*); že mne zná příliš dobře, než aby — : Monopoly: or How Labor

kdy mohl atd. atd., spousta poklon a ujišťování ls Robbed ....Id.

o přátelství a úctě. Na tom zůstalo. « Gustav Landauer: Sociál Democracyin

Viktor Dave D Ger many . . % d

(Pokračování) Peter Kropotkin: tields, Factories and

Anarchistická literatura ^

P , p ,, Jean Grave: Les Aventures de Nono,

Illustrations de A. Charpentier, Heidbrinck.

(»Freedom«, J. Turner, 127., Osulston Street, Hermann-Paul, C. Lefevre, M. Luče, Mab,

N. W. London) L. Pisarro et Rysselberghe. — P.-V. Stock,

1. Peter Kropotkin: The Wage System Éditeur Paris I Fr. 3 50

price 1 d. Sébastien Faure : Les Crimes de Dieu.

2. : The Commune of Nouvelle édition. Au »Libertaire« Paris, 15,

paris Id. rue ďOrsel 0-15

3. E. Malatesta: A Talk About Anar- L. Hénault: Le Parti ouvrier et lAnar- chist-Communism between two wor- chie. Au »Reveil des Travailleurs*, Liěge, kers \ d. 1> rue Monulphe 0 05

. Max Borgueil : UHeureuse Anarchie.

*) Bakunin reprodukuje zde rozmluvu, kterou měl Ibidem 0-20

Marx s jeho vyslancem, Polákem Koscielským, Marx J. Morin: L'Hystérie et les superstiti-

však nemluví pravdu, jak vysvítá z do:.isu, jejž sám ons religieuses »L'Emancipatrice« Paris

napsal do londýnského Morning Advertiser vx/. o a v> ^■ w nor\

dne 2. září 1853 jako odpověď na obvinění, jež naň AV> d> rue de x onchcňery (J-/U

vznesli pp. Hercen a Golovin, již vzali v ochranu ^

Bakunina. v

Majitel, vydavatel a redaktor Stanislav K. Neumann. — Dělnická knihtiskárna v Praze.

NOVÝ KULT

15. BŘEZNA i 902

SV. V. CISLO 6

Anarchism a sociální revoluce v Barceloně*)

Zavraždění presidenta Mac Kinleye Czolgos- zem a nynější události barcelonské jsou v sou- vislosti užší, než mnohý se domnívá. Jsou dvěma různými projevy téže věci. V obou případech jedná se o anarchisíické činy, jen že příběhy barcelonské mají nepoměrně větší význam. Ame- rická vražda sloužila jen přípravě sociální revo- luce, události španělské jsou pokusem přivésti tuto revoluci k propuknutí. Czolgosz chtěl jen propagandě činu, t. j. krvavé reklamě pro an- archistické myšlenky; vzbouřenci barcelonští ne- zamýšleli nic menšího než všeobecným povstá- ním přivoditi anarchii.

Mělo by se přece juž předpokládati, že jest známo, co anarchism chce. Chce nahraditi stát formou společnosti, jež spočívá jen na volné dohodě volně utvořených skupin. Existují velmi různé směry anarchismu. Ten, jejž lze považo- vati za nejvíce rozšířený, utvořil se pod vlivem dvou Rusů, Bakunina a Kropotkina. Jeho své- ráznost spočívá zejména ve dvou věcech. ..^Předně v soustavě anarchismu, jenž sám o sobě jest jen učením politickým s určitými ekono- mickými názory Bakunin (nar. 1814., zem. 1876.) představoval si anarchistickou společnost jako kolektivistickou; dle něho měly pozemky a půda, pracovní nářadí a vůbec všechny výrobní pro- středky náležeti nikoli jednotlivcům nýbrž jen skupinám. Kropotkin (nar. 1842.) vystoupil pak rozhodně pro komunistický útvar budoucí spo- lečnosti: Nejen výrobní prostředky nýbrž všechny statky i ty, jež jen spotřebě slouží, mají býti odňaty soukromému vlastnictví a přejíti ve vlast-

*) Přeloženo z nckonfiskovanč vídeňské »Die Zeit«.

< [Dr. Paul Eltzbacher, profesor v Halle, jest autorem díla »Der A na re hi s m us« (Berlin 1900. J. Guttentag, Verlagsbuchbandlung), jež lze považo- vali za dosud nejlepší instruktivní knihu o anar- chismu a jeho nejdůležitějších representantech. Kdo nezná anarchistů z jich vlastních spisů, musí znáti tuto knihu, chce-li o anarchismu mluviti a vůbec nějaký pojem o něm si učiniti. Je to dílo neobyčejné objektivnosti, jasnosti i prostoty, byť i někde ně- mecké pedantství příliš se hlásilo k slovu. Dr. Paul Eltzbacher není anarchista, přejeme-li si však, aby buržoasie nás znala a věděla, co chceme, pak zá- sluhy jeho o naši věc jsou jistě pronikavé. Nezvítč- zí-li různé předsudky a obavy, dočkáme se snad i české edice Eltzbacherova díla a sice v knihovně p. Laichterově. Pozn. red.

nictví skupin. Komunistický anarchism jest dnes rozhodně vládnoucí naukou, vedle něho však udržuje se stále ještě anarchism kolektivistický, zejména ve Španělsku.

Druhá zvláštnost směru zastupovaného Baku- ninem a Kropotkinem spočívá ve způsobu, jímž si myslí přivodění budoucí společnosti. Bakunin byl toho náhledu, že anarchie musí býti nutně přivoděna sociální revolucí t. j. násilným zniče- ním všech zařízení nerovnosti a založením ho- spodářské i sociální rovnosti. Kropotkin vybu- doval dále toto učení. Opíraje se o ně jest ko- lektivistický i komunistický anarchism dnes roz- hodně revolucionářský.

Tož nahlédneme nyní lehce, jaký rozpor jest mezi dnešním revolučním anarchismem a socialismem, jejž zastupuje třeba sociální demokracie. Dle obou má namísto soukro- mého vlastnictví nastoupiti vlastnictví společen- ské, dle mínění sociálních demokratů ovšem jen vzhledem k výrobním prostředkům, dle převlá- dající nauky revolučních anarchistů však vzhle- dem k veškerým statkům. Kdežto však, dle so- ciálně demokratického náhledu má i budoucně trvati státní společenství a převzetím všech vý- robních prostředků nabýti dokonce mocně zvět- šeného působiště, musí se dle mínění revoluč- ních anarchistů stát rozplynouti ve volném sdru- žení volných skupin A zatím co dle toho po- važují sociální demokraté převedení našeho státu v budoucí společnost za zcela možné a proto hledí na dobytí politické moci jako na svůj nej- bližší úkol a horlivě se súčastňují voleb, je toto vše dle náhledu revolučních anarchistů jen schopno posilovati moc nenáviděného státu, a jedinou cestou k cíli zdá se jim sociální revo- luce.

Kterak odehrá se dle nauky revolučního an- archismu sociální revoluce? Juž Bakunin na- črtává nám o tom velmi výrazný obraz, hlavně v návrhu stanov jím založené »Alliance de la démoeratie socialiste « (1869.) Revoluce, praví, nedělají se nikdy ani jednotlivci ani tajnými společnostmi. Vznikají jaksi samy sebou, plodí je síla věcí, proud událostí a skutků. Dlouho připravují se v hloubi temného vědomí davů — pak přicházejí náhle, vypuknou nezřídka ze zdán- livě nepatrných příčin. Dnes tedy dle Bakunina síla poměrů staví nás před revoluci. Ta dle jeho náhledů nemůže býti národní, nýbrž jen mezi- národní. Vzhledem k strašlivému spolku všech reakcionářských mocí Evropy nemůže počítati s úspěchem žádná revoluce, která nepřenese se brzo s jednoho národa na všechny národy. Re- voluce nemůže však nikdy překročiti hranice země a státi se všeobecnou, nenese-li sama v sobě základ této všeobecnosti, t. j. není-li socialistickou. Neboť nic nemůže sjednotiti lépe jedinou skutečnou moc století, dělníky, než my- šlenka na ztroskotání kapitálu. Revoluce dle Bakunina nerozpoutá se proti lidem nýbrž proti

42

poměrům. Krvavé revoluce jsou dík lidské hlou- posti mnohdy nutný, vždy jsou však neštěstím. Nikdo nebude se moci diviti, usmrtili lid v prv- ním hněvu mnohého utlačovatele a vykořisťo- vatele, ale tento přirozený skutek nebude ani dobrý ani jen užitečný. Revoluce jak si ji Ba- kunin představuje, musí v první den odstraniti stát a všechna státní zřízení. To bude míti ná- sledující účinky: a) státní bankrot; b) zánik státního vymáhání privátních dluhů, jejichž za- placení ponecháno bude na vůli dlužníkovi; c) odpadnutí každého zdanění; d) rozpuštění voj- ska, soudů, správního a policejního aparátu jakož i kléru; e) zastavení státní právní péče, zánik t. zv juridického práva a jeho provádění. Tím ovšem bezcennost a autodafé všech vlastnických titulů, posledních vůlí, kupních listů, darovacích listin, procesních aktů, krátce všech soukromo- právních papírů; f) odejmutí všech výrobních kapitálií na prospěch dělnických sdružení, jež užijí jich ke kolektivní výrobě; g) odejmutí všeho církevního a státního majetku, jakož i v soukromém drženi se nalézajícího drahého kovu na prospěch komuny utvořené svazem děl- nických sdružení.

Bude následovati h) organisace komuny stá- lým barikádním sdružením a jeho zastupitelstvem, radou revoluční komuny, do níž každá barikáda, každá ulice, každá čtvrť vyšle jednoho nebo dva zástupce. Rada komuny může ze svého středu utvořiti výkonné výbory pro různá odvětví re- voluční správy; i) prohlášení povstaleckého jako komuna organisovaného hlavního města, že po zničení autoritářského a poručníkujícího státu vzdává se své vlády nad provinciemi; k) pro- volání ke všem provinciím, obcím a sdružením, aby následovaly příkladu daného hlavním mě- stem, reorganisovaly se nejprve revolučně a pak přistoupily k svazu revolučních sdružení, revo- lučních obcí a provincií. Odstranění státních hranic, takže by všeobecná revoluce nezadrži- telně kráčela k vítězství přes trosky bývalých států.

Zcela podobně jako Bakunin, představuje si sociální revoluci Kropotkin. Jeho vývody o tom nalézají se hlavně ve článcích, jež v letech 1 879 až 1882 uveřejnil v ženevském časopise »Le Révolté« a později vydal jako knihu pod titulem »Paroles ďun révolté*. Také dle Kro- potkina bude sociální revoluce mezinárodní. Ne- lze si ovšem mysliti, že by propukla najednou v celé Evropě. Ale ať juž vzejde ve Francii, Německu, Španělsku nebo v Rusku, stane se na konec přece jen revolucí evropskou. Stejné rychle jako revoluce našich předků, hrdinů z 1848, rozšíří se a zahoří Evropou. Nebude žádným po- vstáním několika dnů: bude nám prodělati re- voluční periodu tří, čtyř nebo pěti let, než ukon- čena bude přeměna společenských a majetko- vých poměrů. Jako Bakunin považuje i Kropot- kin krvavé činy za nevyhnutelné zlo á jest

ostatně toho náhledu, že lid brzo se jich vzdá. Lid neučiní nikdy jako králové a carové z hrůzy systém. Lituje obětí, veřejný žalobce, guilottina. umrlčí kára vzbudí brzo hnus a guilottina bude odstraněna. Dle Kropotkina povaleny budou nej dříve vlády. Jejich síly netřeba se obávati. Vlády zdají se jen strašlivými. První náraz rozhořče- ného lidu povalí je k zemi. Lid se pozdvihne a juž stojí státní mašina, úředníci jsou zmateni, vojsko nemá žádné důvěry juž ke svým vůd- cům. Juž tak mnohá vláda shroutila se v ně- kolika hodinách. To však není vše. V den, kdy lid smete vládu, bude dle Kropotkina odstraněn násilným odejmutím soukromý majetek. Sedláci vyženou vlastníky pozemků a jejich statky pro- hlásí za obecné vlastnictví, odstraní hypotéky a prohlásí všeobecnou volnost od daní. Ve mě- stech zmocní se lid všeho tam nahromaděného bohatství, zbaví fabrikanty vlády a převezme sám výrobu. Odejmutí bude všeobecné: jen ode- jmutí v nejširším rozsahu může zahájiti přeměnu společnosti, odejmutí v malém zdálo by se oby- čejným drancováním. Bude se vztahovati nejen na výrobu, nýbrž i na věci spotřební: první co lid po povalení vlád učiní, bude to, že si zjedná zdravé byty, dostatečnou potravu a šatstvo.

Jakmile bude jednou stát povalen, utvoří se, jak míní Kropotkin, brzo na jeho troskách volná společnost. Jakmile stát přestane vynucovati každou součinnost, vzniknou volná sdružení sama sebou. Vzpomeňme si jen na dobrovolná sdružení ozbrojené buržoasie ve velké revoluci nebo na společnosti, jež se dobrovolně utvořily ve Španělsku, aby chránily neodvislost země, když stát byl vojsky Napoleonovými ve svých základech otřesen. Nová úprava výroby nestane se v několika dnech. Proto bude lidu učiniti předběžné kroky, aby si především pojistil vý- živu, šatstvo a obydlí. Zaujme nejdříve zásobárny obchodníků, obilné špýchary a porážky; dopl- nění poskytne dovoz z venkova, jenž se hojné dostaví, budou-li se vyráběti věci, jež sedlák potřebuje a poskytnou-li se mu. Stejně zaujmou se obydlí, stavební řemeslníci přizpůsobí naský- tající se příliš prostorné byty a brzo budou vzorné domy zřízeny. Stejným způsobem posta- ráno bude konečně i o oděv: budou zabrány veliké bazary se šatstvem a, co tam chybí, na- hradí továrny se svými dokonalými stroji v nej- kratší době. I rozdílení bude dle Kropotkina lehce provedeno. Dobrovolníci mohou jen to, co je na skladě zaznamenati a tištěné tabulky v milionech exemplářů rozšířiti. Čeho bude nad- bytek, to bude lze volně si vzíti, ostatní roz- díleno bude dle míry se zvláštním zřetelem k nemocným a slabým.

Kterak však dá se sociální revoluce nejlépe roznítiti ř Na tuto otázku našel revoluční anar- chism v polovici osmdesátých let odpověď: v š e- obecnou stávkou. Nedávno byla tato my- šlenka přijata z nejrůznějších stran. Také na

43

mezinárodním revolučním kongresu dělnickém, jenž v 1900 měl se konati v Paříži, byl tento předmět na denním pořádku. Kongres byl za- kázán, ale jednotlivé zprávy byly částečně uve- řejněny. Nám záleží hlavně na zprávě, kterou o všeobecné stávce podali Étudiants socialistes revolutionnaires internationalistes de Paris. Dle ní jest všeobecná stávka za dnešních poměrů nejlepším a nejjistějším prostředkem k přivodění sociální revoluce. Jednotlivé stávky, tak míní zpráva, mají svou dobrou stránku. Když ovšem jen část dělníků u některého podnikatele za- městnaných práci zarazí, nemá to skoro žádného účinku. Cennějším jest ovšem, když veškeří děl- níci jednoho podnikatele práci zastaví; teprve tehdy vlastně Jze mluviti o stávce. Ještě lépe jest, když dělníci celého jednoho výrobního od- větví zastaví práci; při takové stávce jest aspoň nějaká vyhlídka na trvalý výsledek. Ale nejvyšší formou stávky jest přece ta, když veškero děl- nictvo vystoupí proti veškerým svým vykořisťo- vatelům: stávka všeobecná. Nesmíme si ovšem mysliti, praví zpráva, že všeobecná stávka vy- řídí se mírně. Při klidné stávce užijí prostě pod- nikatelé nesúčastněných, neboť nikdy nebude možno při všeobecné stávce se všemi dělníky. Vlády poskytnou kapitálu vojsko, aby výroba mohla býti dále vedena a aspoň veliká města nejnutnějším opatřena. Také neopomenou všemi prostředky násilnými hájiti soudobý pořádek Klidná stávka musela by se minouti s cílem i kdyby byla mezinárodní. Jaká bláhovost by to byla chtíti vidět výrobní prostředky v rukou všeobecnosti a nezmocnit! se jich prosté; chtíti odstranit soukromý majetek a nenapadnouti ho s celou mocí; chtíti zlomit vládu kapitálu a le- kati se sluhů státní moci nebo myšlenky na volnost práce; chtíti přeměnit společnost a po- slouchati její zákonů. Proto radí zpráva stávku- jícím, aby beze všech ohledů zmocnili se všeho, co mohou uchvátiti z výrobních prostředků, aby jich sami k výrobě užili, z prostředků spotřeb- ních, aby se chránili proti hladu. Zejména však mají se zmocniti prostředků dopravních, přeru- šiti tím každé spojení zejména s cizinou a tak odejmouti vládě a její přívržencům potravu. Nejlepší vojsko bude proti tomu bezmocným: nemůže býti všade a chrániti všechno. Vlády sousedních zemí hudou míti dosti práce, aby zabránily účinkům této stávky na vlastní půdě. Tímto způsobem, míní zpráva, mohlo by do- konce pouhé národní hnutí vésti k cíli, t. j. ke zničen! soukromého majetku a státu.

Nauky revolučního anarchismu vnikly do Španělska juž koncem šedesátých let. Od té doby trvalo tam silné revolučně anarchistické hnutí, do 1882 čistě kol.ektivistické, pak čá- stečně kolektivistického, částečné komunistického

druhu. Nechyběly ani anarchistické časopisy, provolání a brožury ani anarchistické činy, třeba jen vzpomenouti zranění generála Martineza Cam- pose Pallasem (1893), bomby, kterou Franch hodil do hlediště barcelonského Liceo (1894) a zavraždění ministerského předsedy Canovase de Castillo Angiolillem (1897).

Nyní vystupuje ve Španělsku celá řada spiso- vatelů pro revolučně anarchistické myšlenky. Především třeba jmenovati Ricarda Mellu, López Montenegro káže v teprve nedávno vyšlé brožuře »La Huelga generál « způsobení sociální revoluce všeobecnou stávkou. Vyzývá, aby síla jednotlivých stávek soustředěna byla v stávku všeobecnou, aby se působilo k tomu, aby byla pokud možno, mezinárodní, aby se počlo se stávkou ve velikých městech a ne- skončila se dříve, dokud domy nebudou nále- žeti nájemníkům, země a její výnos její hospo- dářům, doly horníkům, továrny a dílny dělní- kům, lodi námořníkům, železnice, telegraf a te- lefon dopravním úředníkům, životní prostředky, oděv a obuv, nahromaděné ve skladech, spo- třebovatelům. Výroba upraví se juž znova sama sebou. Jen jeden popud je nutný, a nová spo- lečnost bude nezadržitelně kráčeti vstříc pravé kultuře.

A nyní pozorujme události ba r celo n- ské. Můžeme si pomysliti, s jakým napjetím sledují anarchisté celého světa divadlo, jež se právě odehrává v tomto městě. Zaslouží i naší pozornosti. Nemáme tu co činiti jen s nějakým bojem dělníků proti zaměstnavateli, nýbrž s bo- jem proti státu jako takovému.

Nelze pochybovati, kterak tento boj dopadne, neklamou-li všechna znamení, jest v tomto oka- mžiku již rozhodnut. Proto však není tento po- kus, aby stát vyšinut byl ze svých kolejí, jejž podnikla celkem nepatrná hrstka dělníků na omylu jsoucích, méně pamětihodnou a, můžeme dobře říci, velikolepou událostí. Sociální revo- luce v Barceloně zaslouží si své místo v ději- nách naší doby.

Paul Eltzbacher

44

Barcelonská revoluce

Fakta.

Události barcelonské zasluhují pro svůj trvalý význam a svoji důležitost, aby s jich nejdůleži- tějšími momenty seznámeni byli proletáři všech zemí a dobře si je zapamatovali. Chci tedy z různých článků, jež mám po ruce sestaviti fakta z barcelonské revoluce a z toho, co jí předcházelo, pro informaci čtenáře českého. Je to tím nutnější, že české žurnály bez výjimky poučily své čtenáře špatně a nedostatečně chr- líce většinou ovšem s Národní Politikou a Prá- vem Lidu v čele oheň a síru na hlavy anar- chistů. Tady stojí za upozornění, kterak psaly sociálně demokratické listy redigované inteli- gentními lidmi (jako Zář a brněnská Rovnost) a kterak slintal po anarchistech skrytě i ote- vřeně šéfredaktor Práva Lidu. Byl by to býval rozkošný obrázek » socialistického smýšlení «, kdyby se byly různé ty lokálky jeho pěkně za sebou uvedly. Tento pán však nestojí, tuším za to.

z>

Uvedu nejprve nejdůležitější věci z článku » Dělnické hnutí ve Španělsku «, jejž dr. Julio Broutá z Madridu uveřejnil v »Die Zeit« sou- časně s článkem Eltzbachrovým v našem listě právě přeloženým:

»Bude nutno přikládati barcelonské všeobecné stávce jistý druh dějinného významu potud, po- kud zde stojíme před nesporně nejmohutnějším hnutím, jež dělnictvo nejen ve Španělsku, nýbrž vůbec v celém světě projevilo. Propuknutí stávky, jež ukázala netušené dokonalou organisaci a disciplinu dělníků pod jich vůdci, bylo bezpro- středním následkem nesčetných schůzí, jež se den před tím konaly. Juž tři měsíce stávkovalo 10.000 kovodělníků nikoli proto, jak se mnohdy tvrdilo, aby si vynutili zvýšení mzdy, nýbrž jen aby docílili zkrácení pracovní doby o hodinu. Jak vyložil republikánský poslanec Alexandro Lerroux kortesům, počínali si dělníci svrchovaně mírně a rozumně, neboť chtěli zmenšením pra- covní doby umožniti 400 nezaměstnaných sou- druhů přijetí do práce a jejich nezištnost šla dokonce tak daleko, že učinili továrníkům ná- vrh, aby jim strhli desetinu mzdy. Zaměstna- vatelé ukázali se však naprosto nepovolnými a nechtěli o nějakých ústupcích ani slyšet. Do- mnívaliť se tito krátkozrací, nejhrubším egois- raem posedlí lidé, že hlad dělníky zkruší. Udá- losti ukázaly významným způsobem, kterak byli na omylu. Když kovodělníci přišli k přesvědčení, že zaměstnavatelé obyčejnými prostředky nepři- vedou se k rozumu, usnesli se apelovati na so- lidaritu ostatních dělníků a provésti generální stávku . . .«

V dalším líčí pisatel stávku samu, o níž po- drobnosti přineseme dále dle zprávy uveřejněné

v »Les Temps Nouveaux<. Budiž zde však ještě uvedeno, co dr. Broutá píše o španělských po- měrech.

»Psychologum národů budiž ponecháno vy- světliti, kterak to přijde, že právě nejmodernější problém, otázka dělnická, povstává uprostřed opožděné civilisace španělské nejdříve a nejná- silněji. Většina ze zahraničních listů, jež si do- volily kritisovati barcelonské příběhy, byla zcela na omylu, označovala-li stávkové hnutí za vzpouru > pilných Katalánců« proti »všechno vyssávající kastilské centrální vládě«, za hnutí separatisti- cké nebo také za zoufalý útok karlistů proti vládnoucí dynastii vzhledem k blížícímu se na- stolení Alfonse XIII. Nic není nesprávnější! Žil jsem dosti dlouho v Barceloně, abych mohl znáti tamní dělnické poměry od základu a jsem v stálém spojení s katalánskými dělníky, za- městnavately i sociology a tak mohu tvrditi, že v soudobých zmatcích jedinou světlou věcí je právě ta okolnost, že davy dělníků jsou za- přísáhlými nepřátely katalánských separatistů i karlistů, svých utlačovatelů, velkotovárníků a jesuitů.

Barcelonské dělnictvo lze následovně roztříditi :

Lhostejní, nestranní dělníci ... 35 procent

Členové spolků, činní pro hospo- dářské povznesení 40 >

Anarchisté 20 >

Političtí (socialistickým, karlistickým, republikánským spolkům náleže- jící) dělníci 5

100 procent

Vzdor všemu nelze popříti, že anarchism zapustil v Barceloně silné kořeny. Považuji ve- škeré oposiční poltické strany za slabé, aby znamenaly vážné nebezpečí pro další trvání ny- nějšího regimu; právě však otázka dělnická, která není žádnou vlastní politickou otázkou, aspoň ve smyslu zdejšího pojetí, mohla by obsahovati nejbližší a nejhorší nebez- pečí pro Španělsko . . .«

Postup celého hnutí vyličuje M. L. v »Les Temps Nouveaux* asi následovně: Od 6. pro- since m. r. prováděli barcelonští kovodělníci a s nimi zámečníci, mechanici, měditepci a kovo- litci hromadnou stávku, aby obdrželi devítiho- dinnou pracovní dobu a obraceli se s apellem na solidaritu k dělníkům a dělnicím všech kate- gorií ve všech provinciích. 15. prosince stávko- valo 9.000 dělníků. 17. prosince bylo jich 16.000; zaměstnavatelé dožadovali se vojska a utvořili obrannou ligu zavázavše se, že absolutně odmítnou každý ústupek a přijmou všechny děl- níky, kteří se dostaví, ať juž dovedou nebo ne- dovedou řemesla, aby jim nebylo zastaviti práci než v nejkrajnějším případě. Dělníci počali tedy

•+•>

propagační činnost proklamacemi k dělnictvu i k veřejnosti, každodenními tábory provázenými půtkami s bezmocnou policií. Propagandisti ro- zešli se po všech průmyslových centrech Špa- nělska, aby šířili myšlenku všeobecné stávky. Tu především barcelonští vozkaři, ozdobníci, přístavní nakladači připojili se ke stávce odpo- vídajíce na vyzvání k solidaritě. Mimo Barce- lonu zabírá stávka především její okolí, San Andrěs, San Martin, Graciu, Badalonu a pak dále Reus a celý okres. Přichází vojsko a mě- sto pozorujíc vážný obrat událostí, činí pokus o dohodu navrhujíc, bude-li práce ihned zase zahájena svolání mezinárodní ankety o podmín- kách pracovní doby, dle níž pak budou posou- zeny dělnické požadavky. Stávkující prohledají ovšem tento ubohý podvod a jejich propaganda zdvojnásobuje energii. Nastává skoro stav oble- žení. Všecky cesty vedoucí do Barcelony stře- ženy jsou četnictvem a kavalerií. Propagandisti jsou zatýkáni pod každou záminkou; tak na př. Bonafulla a Tereza Claramuntová. 14. ledna vy- dávají zaměstnavatelé pamětní list k členům parlamentu a autoritám, v němž navrhují pra- covní dobu desetihodinnou a hrozí, že se vy- stěhují. Odpovídá jim tábor lidu, jenž schvaluje další odpor, i kdyby měl trvati půl roku. A znova vysíláni jsou kamarádi do Valencie, Alicante, Saragoszy, aby šířili myšlenku. Bída roste vzdor hospodářským kuchyním organisc- vaným dělnickými společnostmi. Solidarita je však absolutní a každý tábor potvrzuje rozhod- nutí setrvati až do splnění požadavků. Stěží jen sebráno je nějaké sto žlutých lidí, aby uhlí, jež čeká v přístavu, mohlo býti vyloděno. Četnictvo jen s velkou námahou chrání tuto práci. 7. února přistupují k dělnické federaci koláři, 13. února zřízenci elektrických drah. Konečně v neděli 16. února 44 dělnických táborů prohlašuje vše- obecnou stávku.

Druhého dne, v pondělí 17. jsou probuzeni obyvatelé Barcelony vyvolávací časopisů, již všichni křičí tože slovo do prázdných ulic: toť signál. Dělníci sestupují do ulic, seskupují se, pak jdou po továrnách a dílnách; stačí jediné slovo: všickni, kdož začli pracovati, připojují se k nim. Vyjíždí-li tramway, stávkující promluví s řidičem a vůz se vrací. V deset hodin ustává všecken život, všechna činnost, všechen pohyb. Žádný vůz neprojede ulicemi plnými strašlivého ticha, všechny dvéře jsou